Nevím, jestli udělám terno se svými letošními perníčky, jejich zdobení nikdy nedopadne podle mých představ. Za ta léta, co je dělám, si dávám před zdobením předsevzetí, že tentokrát už to bude, tak jak to chci, ale přes pečlivou přípravu polevy a dobrý start, nkonec dojde k ucpání zdobícího otvoru, zřídnutí polevy a já nevím, co ještě, tak nakonec improvizuji a jsem ráda, když už je to za mnou, protože perníčků je velká hromada a zdobení nemá konce.
Když jsem kdysi dávno začínala, neměla jsem žádné zkušenosti z domova a ani žádný dobrý recept, až jsem narazila v jedněch, tehdy aktuálních předrevolučních novinách, na tento recept :
Uznáte, že podle zajímavého dávkování mouky a cukru to už tenkrát musel být opravdu starý recept a já se přiznám, že když chystám těsto, dávkování poctivě dodržuji až na koření, to používám hotovou směs do perníků. Perníčky jsou vynikající, děcka po nich sáhnou dřív, než po ostatním vánočním cukroví.
Některý rok se mi stalo, že ke zdobení ani nedošlo, ale perníčky vždycky zmizely už před Silvestrem
No a je zase na chvíli pokoj. Mimochodem, všechna chvála, vypsaná v receptu, je pravdivá!
