Adventní pozdrav z Krakova

Minulý týden jsem měla možnost navštívit adventní trhy v polském Krakově. Nejsem příznivcem zimního cestování, jsem raději za pecí, ale ta nabídka byla výhodná a já jsem se už několik let chystala do Krakova na památky, tak jsem vyrazila.

Kromě trhů jsem byla zvědavá na trubače a on opravdu troubil každou hodinu. Dlouho nám trvalo, než jsme zaregistrovali, odkud troubení vychází. Bylo to z té větší kulaté věže. Trubač chodil dokola, vždy se otevřelo jedno okénko, zatroubil a pokračoval k dalšímu. Diváků bylo, jako v Praze u orloje.

Jak vidno, počasí bylo sychravé, nepříjemné, ale naštěstí to neklouzalo. Všude byly cukrárny a restaurace, kde se dalo za normální peníz najíst a ohřát. Nedalo mi, abych neukázala hejna holubů, které si tam asi pěstují pro turisty. Být v jejich blízkosti není vůbec příjemné, už mám svoje zkušenosti.

Turisté se mohou projet po městě v kočáře, těch tu bylo opravdu hodně.

Něco z folklóru

Něco z tržnice, nejvíce mne zaujaly ty válečky na těsto.

Pomalu se setmělo

Každá restaurace podél náměstí rozšířila svoji působnost o takovéto vyhřívané stany.

Byl čas na návrat. 

Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?  

V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste najít, ale nesmíte ji navštívit o víkendech, svátcích, či prázdninách. 

Když přicházíte k oboře, spatříte tuto bránu, spíš její horní část.

Pokud jsem byla v oboře dopoledne a svítilo sluníčko, nikdy se mi nepodařilo pořídit pěkné fotky.

Obora je plná obdivuhodných letitých stromů, kterým ještě na chvilku nějaký řezbář vrátil život...

Liška Bystrouška byla na svém místě. 

Také před oborou uvidíte kaštany, ale tentokrát růžové.

Krásné, že?

Po cestě najdete kytkami vyzdobené obchůdky a restaurace. Tady je krámek s keramikou.

O Hukvaldech jsem psala už mnohokrát. V každé roční době zde najdete něco zajímavého. Od Janáčka, přes návštěvu hradu, krásnou přírodu, včetně na pasoucí se daňčí stádo, atd. Ale nesmí to být o víkendech, prázdninách a svátcích, jak už jsem psala výše. 

To potkáváte davy a davy lidí. 

Přeji krásné jarně-letní dny.

Podzimní cestování - Františkovy Lázně

Začátkem léta jsem si prožila nepěkné období, kdy se na mne lepila jedna nemoc za druhou. Do poloviny července mne postihlo celkem pět různých neduhů. Holt selhala imunita. Byla jsem zoufalá, protože mne čekala oslava kulatin, školní sraz a další významné události. Skoro všeho jsem se musela vzdát a s hrůzou jsem čekala, kdy přijde nějaká další pohroma. Naštěstí se pokračování nekonalo a já se mohla ohlížet po zasloužené dovolené. Vloni jsem ji trávila v Mariánských Lázních, kde se mi moc líbilo. Uvažovala jsem, že se tam opět vrátím, ale nakonec jsme se s kamarádkou dohodly, že změna je život a objednaly jsme Františkovy Lázně. 

Protože jsme holky zvědavé a zvídavé, kromě procedur a posezení u kávičky jsme stačily nachodit mnoho kilometrů překrásným městem i okolím, samozřejmě s foťákem. Zajímavostí je tu dost a dost. Přesto, že nám říkali, že lázně jsou malé, nestačily jsme za týden všechno prohlédnout.

Malý František, symbol lázní, chlapeček s vyleštěnými prstíky na nožičkách, nosíkem a ještě něčím...

Hudební pavilon je momentálně opuštěný, ale za pár hodin zde začne pravidelný nedělní koncert. Kulturní program je ve Františkových Lázních velice pestrý.

Městem a okolím jezdí hned několik různých vláčků. Tento se jmenuje "Frantovláček",  projíždí centrem a  seznamuje cestující s historií a architekturou lázní. I my jsme využily jeho služeb.

Honosná budova kasina budila zájem kolemjdoucích hlavně pro ty tři chlapíky na střeše..

Františkovy lázně mají údajně 23 funkčních pramenů. Tento se jmenuje Štěpánka a měli jsme tu čest popíjet jeho železitou vodu z kohoutku, vyvedeného uvnitř našeho sanatoria. 

Nejenom Mariánské Lázně mají zpívající fontánu. Goethova fontána není tak okázalá, ale mile nás překvapila klavírním koncertem.

Františkovy lázně založil v roce 1793 tento pán na koni rakouský císař František I.

 Pravoslavný kostel sv. Olgy jsme nemohly vynechat...

Jak už jsem psala výše, s kamarádkou jsme holky zvědavé a tak jsme zavítaly i do takových míst. Copak to tam asi je? Rašelina na zábaly přece!

Dívám se, že moje předešlé fotky jsou bez lidí, tak to nakonec napravím. Víno, burčák a cimbálovka, to táhne. 

Kdybych měla opět volit kam za relaxem, volím toto krásné město a doporučuji...

Jiřinkové slavnosti

Minulý víkend jsem po dlouhé době navštívila syna a jeho rodinu. Návštěvu jsme rok plánovali s tím, že se spolu podíváme do České Skalice, kde začátkem září v Muzeu Boženy Němcové probíhají Jiřinkové slavnosti. 

Kromě jiřinek jsme mohli zavítat do dalších expozic muzea, ale já jsem se soustředila na kytičky. Kochejte se se mnou.

Kytičky byly na záhonech před muzeem, ale také ve sklepeních, naaranžované ve vázách.

Krásnou Boženu Němcovou jsem zapomněla vyfotit, tato je z internetu, tak snad příště. 

Tento kraj jsem si oblíbila. Jezdím sem tak jednou, dvakrát do roka a vždycky objevím něco nového, zajímavého.

Slavkov u Brna - tip na výlet

Náš vesnický seniorklub pořádá několikrát do roka jednodenní zájezdy, většinou po Moravě a Slezsku. Máme dobrého vedoucího, který vždy navrhne zajímavý program. První zájezd připadá každoročně na dny kolem Žofie, to většinou prší nebo přímo lije. Letos tomu nebylo jinak. Pršelo už od minulého dne. Cíl cesty byl zámek ve Slavkově u Brna.

První snímek jsem si vypůjčila z internetu, ten den byla obloha šedivá a smutná.

Pohled z jiné strany, jsou vidět i deštníky.

Něco z interiéru

Zajímavá postel...

Překrásné stropy v každé místnosti.

Nebudu tu nic psát o historii zámku, to si může každý najít v literatuře nebo na internetu. Mimochodem je velmi zajímavá. Měli jsme štěstí na skvělou paní průvodkyni, která nám obětovala svůj mimopracovní čas, nastoupila s námi do autobusu a doprovodila nás k Mohyle míru.

Neboť Slavkov u Brna (Austerlitz) je místo, kde proběhla 2. prosince 1805 slavná bitva tří císařů s vítězstvím Napoleonovy francouzské armády.

Navštívili jsme interiér mohyly a absolvovali interaktivní prohlídku muzea. Všechno bylo velmi zajímavé, zvláště v podání naší ochotné průvodkyně. 

Součástí prohlídky byly výstupy na kopce Žuráň  a Santon, na kterých byla bitva vedena, ale protože pršelo a pršelo, kopečky jsme si prohlédli pěkně z tepla autobusu.

Žuráň, to kulaté je strom...

Santon s kostelíkem...

Nebýt zájezdu, nevšimla jsem si, že rozkvetly kaštany a že ve Slavkově jich bylo! 

U nás je plno krásných a zajímavých míst, která jsem ještě nepoznala, proto využívám každé příležitosti. V Mohyle míru jsem byla jako školačka. Pamatovala jsem si skleněnou rakev, kam ukládali ještě v minulém století lidské kosti, nalezené při polních pracích. Dnes jsou uloženy v hrobce. Mohyla je známá také tím, že když si jeden člověk stoupne do jednoho rohu a druhý po úhlopříčce  do protějšího, mohou se šeptem domlouvat. Také jsme to všichni vyzkoušeli a funguje to.

Mějte se pěkně.