Na výzvědách

 

Zimu nemám ráda, na rozdíl od ostatních tří ročních období. Je to asi proto, že je v tu dobu víc sluníčka a to mi teď moc schází. Pod zahradou mám kus přírody, kam jsem se vydala na výzvědy. Zatím nic moc, jenom jehnědy. První pastva pro včeličky. 

Doprovázela mne fenka Cora. "Miláček" našich mladých. Osmiměsíční "štěně" a likvidátor naší domácnosti ( několik kusů nábytku, několikero párů mých nejlepších bot, větší část pokojových rostlin, několikrát pokousané obě moje ruce i ruce mých bližních atd.) Už je to mezi námi lepší, ale musíme stále trénovat. Říká se tomu socializace.

Zjistily jsme, že se příroda už chystá...

Kde je více sluníčka, tam už vylézají první jarní kytičky.

Kytičky jsou "neučesané", záhonky neuklizené, ale pohled na ně potěší.

Čemeřice.

Dobrá zpráva, jaro se blíží.

Děkuji vám za návštěvu a přeji sluníčkové předjarní dny.

Čtrnáct

 

O víkendu jsem byla gratulovat své vnučce, samozřejmě s "Babiččiným ořechovým dortem". Začíná mi dortová sezóna. Rodina je veliká a skoro každý měsíc někdo slaví. V únoru to máme dvakrát, v březnu i v dubnu také atd. až do konce roku.

Nejsem žádný cukrář, zdobení moc nedám, ale ta dobrota! 

Původně jsem se nechtěla chlubit dortem, jenom jsem si zavzpomínala. Když se tenkrát vnučka Eliška narodila, byla jsem čerstvě "odejitá" na zasloužilý odpočinek. V tom samém roce jsem si také založila blog. Hodně věcí se za těch 14 let událo, dobrých i zlých. Z malého buclíka se vyklubala krásná slečna. zatímco babičce přibylo pár vrásek a ještě více neduhů. Eliška je, v pořadí, moje třetí vnučka, té nejstarší bylo letos už 20 let. No a časem přibyly ještě dvě vnučky a jeden vnuk. Takže je veselo. 

Pamatujete, jak se to ve škole vleklo k nevydržení a dnes? Nestačím obracet listy v kalendáři.

Přeji vám krásné předjarní dny.

Něco ke čtení

 Dlouhé zimní večery trávím často u dobré knihy. Tím, že jsem podstatně zmenšila svoje obydlí, musela jsem se slzou v oku zmenšit svoji knihovnu. Naštěstí obecní knihovny jsou velmi dobře zásobené. Vždycky odcházím spokojená. Zjistila jsem, že máme výborné současné české autorky. Vynechám Alenu Mornštajnovou, Karin Lednickou a Kateřinu Tučkovou...

Objevila jsem Janu Poncarovou a její román Cyklistka. Autorka se inspirovala životním příběhem baronky a prvorepublikové cyklistky Blanky Battaglia, která byla poslední šlechtičnou rodu Battaglia v jihočeských Bratronicích. V románu je také zmíněn bratr Blanky Christian Battaglia, v té době známý cyklistický závodník. Obsah knihy nebudu prozrazovat, ale vřele doporučuji.

Další nově objevená česká autorka je Jakuba Katalpa, vlastním jménem Tereza Jandová.

Zuzana Liebeskindová je dcera bohatého židovského cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou.  Dětství prožívá ve třicátých letech dvacátého století. Dospívání přichází během německé okupace. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Otec tam zemřel a  o veškerý majetek přišli.  A opět nebudu prozrazovat.

V obou knihách je hodně smutku, křivdy a utrpení, ale myslím, že je třeba si připomínat...