Moje letošní Vánoce utekly, jako voda. Vánoční svátky jsem trávila doma v kruhu rodinném, ale protože se mi část rodiny rozutekla do světa a bylo mi smutno, musela jsem se vypravit za nimi. Cesta byla velice dobrodružná. Cestovala jsem sama vlakem z Podbeskydí až do Malých Svatoňovic. To je čtyřikrát přestup při jedné cestě. No zvládla jsem to v pohodě. Všechny vlaky v ty dny jezdily na čas, což byl zázrak!
O Malých Svatoňovicích jsem již několikrát psala. Věděla jsem, že zde pořádají každoročně překrásnou vánoční výstavu, kterou jsem samozřejmě navštívila.
Každoročně se zde setkáte s půvabnými vystřihovánkami známé výtvarnice paní Markéty Vránové. Které bylo možno zakoupit v malém improvizovaném obchůdku společně s krásnou keramikou, výrobky ze včelího vosku a s mnoha dalšími vánočními předměty.
Nad krámkem dohlížel tento strejda s betlémem na klíně...
Zaujaly mne dekorace z přírodnin, se kterými se u nás moc nesetkáváme. Myslím, že patří spíše do Čech než na Moravu, ale nejsem si jistá.
Ještě jeden věneček na stěně.
Na vánoční výstavě nesmí chybět betlémy vyřezávané, papírové, perníkové, keramické a bůhvíjaké. Tady mne ale zaujal tento nádherný vyřezávaný betlém, který zabíral celou jednu stěnu místnosti.
Autorem betlému ze 40. let minulého století je lidový řezbář Adolf Kábrt, horník z nedaleké Rtyně v Podkrkonoší. Betlém zachycuje autentické stavby obce Rtyně, včetně kostela.
Domečky jsou osvětlené a na mlýnské kolo teče skutečná voda.
Na vodu jsme doplatili, protože vnoučkovi učarovala a nemohl se od ní odtrhnout. Protože je betlém umístěný na vyvýšeném místě, musel ho někdo vyzvednout a takový dvouapůlletý kluk se pronese. Nakonec jsme odcházeli s pláčem.
Zítra máme poslední den v roce. Nějak mi to všechno uteklo Vánoce i celý rok. Snad ten příští rok bude malinko pomalejší? Přeji vám (i sobě) hlavně zdraví, ale i štěstí, lásku a možná i peníze...
