Pomalu ale jistě...

Tak už v pondělí tu máme opravdové jaro! Kytičky na zahrádce se začínají pomalu probouzet. Těší mne to, ale také děsí. Pobíhám nahoru - dolů ( zahradu máme z kopce - do kopce ) a zjišťuji aktuální stav po zimě a rázem mi není do zpěvu. Většinou nestihneme podzimní očistu na podzim, to se pak musí dohonit na jaře. Syn ořezal 3 prastaré jabloně a teď nás čeká úklid a zpracování větví a jiné činnosti, které mne sice baví, ale je toho opravdu moc a roky se připomenou... Musím se pochlubit, že česnek, zasazený letos v únoru, už vystrkuje lístky a synův česnek, zasazený na podzim je na stejné úrovni. Všechno se nakonec dožene. Vzpomněla jsem si, jak jsme kdysi dávno sázeli česnek na Mikuláše. První den jsme udělali jamky, které do druhého dne zmrzly a do těch jamek jsme pak vložili česnek. K tomu jsme si museli svítit reflektorem (to ještě nebyly čelovky). Někdy je i zahradničení dobrodružství.

Ukážu vám náš lýkovec.

Krásný, ale velmi jedovatý, každoročně to připomínám vnučkám.

Letos jsem objevila jeho miminko. Muselo tam být už pár let, mělo silný rozdvojený kořen. Vím to proto, že jsem lýkoveček vyryla a darovala kamarádce.

Pro ochránce přírody dodávám, že oba keříky jsou zahradní produkce, možná že jejich babičku někdo přinesl z lesa, ale já jsem to nebyla...

Čemeřice je také nádherné jarní kvítí, mám doma i tu černou, co je bílá, ale ta má zatím jenom poupátka.

Na závěr keříček bledulí.

Přivítejme jaro s úsměvem a užívejme si ho!

Poslové jara

Konečně jsme se dočkali. Sluníčko svítí a dokonce i chvilkami hřeje, ptáčci zpívají, co jim hrdélko stačí a pokud nám pilný soused nepálí suché listí přímo pod oknem, srdíčko plesá!

Po chřipce u mne nastoupily bolesti snad všech svalů a kloubů, které vlastním. To mne ale tentokrát nezaskočilo. Očistila jsem hole a pohorky od bláta z minulé vycházky, uvařila horký čaj do termosky a s kamarádkami jsme vyrazily do přírody. Každoročně tuto dobu chodíme na jedno opuštěné místo. Nachází se uprostřed louky, zarostlé křovím. Kdysi tady stával rodinný dům, který snad vyhořel, nebo ho postihl jiný neveselý úděl. Mezi sutí a harampádím tam vždy v předjaří vykukují sněženky.

Mají velkou sílu a nezastaví je žádná překážka, protlačí s mezi kameny i suchým listím.

Ty na zahrádce a v květináči jsou už s kvetením o něco dál, škoda, že nevydrží do Velikonoc, ale v přírodě to jde velmi rychle. O Velikonocích už pokvetou jiné květy.

Užívejme si sluníčka i prvních kytiček a pozor na nachlazení, sluníčko sice hřeje, ale také klame!