Meruňkový týden

Minulý týden byl pro mne ve znamení meruněk. Meruňky mi zajišťuje sestřička z Hané a já si je musím nějakým způsobem dopravit k nám, kde se taková krása a dobrota na stromech téměř nevyskytuje. Protože zásobuji ještě domácnosti svých synů, většinou meruňky přivezou oni. Tentokrát to ale nešlo jinak, než nastartovat naši starou kárku a v tom největším vedru, jaké v minulých dnech bylo, odjet na jih, do ještě většího vedra. Naše autíčko, už má něco za sebou, je celkem spolehlivé, ale nesnáší dlouhé cesty v horkých dnech. To jsme věděli, ale přesto jsme se nezodpovědně vydali na cestu. Cesta tam dopadla dobře, přesto, že jsme ji kvůli opravám silnic a objížďkám protáhli skoro o celou hodinu. Cestou zpět se stalo to, co jsme sice očekávali, ale ve skrytu duše jsme doufali, že k tomu nedojde. Auto několikrát odmítlo poslušnost a my jsme museli zastavit, vlastně nemuseli, ono se to zastavilo samo... Pak probíhalo dlouhé chlazení a dovedete si představit, jak se v takovém počasí asi chladí... V těch různých zákazech a příkazech na silnicích, které trvaly i na cestě zpět, se naše cestování opět o něco protáhlo. Nakonec jsme se ale přece šťastně dostali domů, do našeho chladného domečku!

A pak už následovala jenom samá pozitiva....

Meruňky se letos opravdu vydařily, jsou velké a sladké. Radost pohledět!

Vyráběla jsem kompoty, klasiku s cukrem a pro manžela DIA, marmeládu klasiku a opět DIA.

Na nauky jsem použila zbytek rozvařených a rozmixovaných meruněk, cukr a tvaroh.

Podobný postup, k tvarohu jsem přidala trošku zakysané smetany. Obojí už není...

Jaké by to bylo meruňkování, bez koláče! Toto je klasický "blogový" hrníčkový koláč :

1/2 hrnku cukru ( může být i méně )

1 kelímek zakysané smetany ( může být i jogurt )

1 hrnek polohrubé mouky

1/2 hrnku oleje

1 lžička prášku do pečiva

1 vejce

ovoce, posypka ( nemusí být )

Na ovocné knedlíky už nezbylo.

Počasí s námi šprýmuje, vedra sice pominula, ale zase nás sužuje velké sucho. Je to legrační, ale momentálně venku prší a do toho svítí sluníčko. Žádná velká naděje. Večer zase popadneme konve a budeme kmitat...

Kouzlení s dobromyslí

Dobromysl obecná, origanum vulgare, oregano nebo lidově voněkras, což se mi líbí úplně nejvíc. Než jsem začala psát svůj článek, něco jsem si o této rostlince preventivně přečetla. Zarazilo mne, že se na zimu musí přikrýt, aby nevymrzla. No to určitě! U nás doma je považována za plevel. Každoročně zjara, když se objevují první lístky, nadávám, jako špaček! Je všude, kde nemá být. Už si nemůžu vzpomenout, jak se k nám dostala, asi někde z trhu nebo jako přebytek od někoho známého. Že se nám tu usadí v takovém množství, to jsem netušila. Časem jsem přišla na to, jak je krásná a jak její kvítky přitahují včeličky, čmeláky a také motýly. Pak jsem objevila, že se květy dají dobře sušit a později použít do suché vazby, že v téměř původní barvě vydrží až do jara a hlavně květy neopadávají, jako u levandule.

Vloni jsem si na si na vchodové dveře vyrobila velké levandulové srdce, ale letos jsem ten správný levandulový čas propásla. Napadla mne spásná myšlenka, proč nezkusit stejný postup s dobromyslí ?

Jako korpus jsem opět použila univerzální věneček z loňského psího vína, teď už pěkně suchý a tvrdý. Dále už jenom drátek a nůžky. Z větviček dobromysli jsem nastříhala malé kytičky, ty jsem omotala drátkem, kterým jsem je současně připevnila ke korpusu, pěkně vedle sebe.

Nakonec jsem věneček opatřila malým drátěným očkem na zavěšení a ozdobila mašličkou.

Po pár dnech věneček už skoro vyschnul a celkem pěkně voní. Je přece vyroben z "voněkrasu"!

Přeji všem krásné letní dny plné barevných a voňavých kytiček !

Letošní levandulování

Je tu léto, jak má být. Sluníčko pálí, stínu je poskrovnu, všechno živé žízní, děti prázdninují a zlobí, ovoce postupně dozrává. Nejlépe je někde u vody, ale já mám to štěstí, že u nás doma je krásně chladivo a útulno a po dlouhé době bez návštěv. Hned jsem toho využila a jala se vykonávat činnosti, na které jsem dlouho neměla čas. Vytáhla jsem šicí stroj a s napětím zkoušela, jestli ještě žije a šije. Když jsem seznala, že je vše v pořádku, pustila jsem se do díla.

Že jsem si spletla téma? Nikoliv. Moje tvoření se týká jenom levandule. Letos je obzvláště krásná a voňavá s kvítky na dlouhých stoncích, radost pohledět a počichat.

Vyrábím kytičky, paličky, pytlíčky a voňavá srdíčka. Levandule dosáhla svého vrcholu a začíná pomalu odkvétat. Drobné kvítky v zavěšených kytičkách opadávají, proto jsem přešla k sušení na podložce.

Letošní paličky jsem pletla už bez návodu

Tento pytlíček navypadá moc levandulově, ale i on je voňavý.

Zde jsem vytáhla kostlivce ze skříně. Stužku jsem měla vyšitou už nějký ten pátek, konečně se dočkala využití. Uvnitř pytlíku je zatím loňská levandule.

Zbytek mého tvoření. Mít malý voňavý dárek v zásobě se vždycky hodí...

Zítra zase stroj uklidím. Večer si přivezu vnučky a budeme se celý týden vzájemně užívat .

Mějte se krásně prázdninově !!!