Vděčné téma

V posledních týdnech se pohybuji pouze z bytu na zahradu a zpět, maximálně kousek za humna a několikrát jsem byla i v obchodě. Tento týden trávím většinou venku, kam se chodím ohřívat, doma je jako v lednici. Porouchal se nám plynový kotel, ten jsme museli vypnout. Pan opravář shání náhradní součástku a my se modlíme, aby se mu to podařilo. Kotel máme teprve 3 roky, ale víme, jak to chodí. Po roce už je zastaralý.

Užívám si sluníčka, krásných barev a vůní. Pozoruji včeličky, jak se snaží. Jejich bzukot z koruny kvetoucích stromů je nepřeslechnutelný. O ptácích ani nemluvím, ti mají také napilno.

Hlaváček jarní

Modřenec

Modřín u sousedů ještě neshodil loňské šišky, ale vůbec ho to nehyzdí.

Několikrát týdně hlídám vnučky, rodiče holt musí do práce. Za přísných karanténních předpisů vyrážíme na zahradu a radujeme se společně. Třeba z berunky korunky, jak se u nás na Hané říkalo za mých dětských let...

Beruška se ráda předvádí, ale střevlík je rychlý tvor, ten nečeká, jak vidno ...

Za bylinkami nemusím daleko, všechno je za domem. Kopřivová kůra je každoroční samozřejmost, jenom se čaj nesmí pít večer, to se nevyspíte. Pozřít několik kvítků sedmikrásky přímo u zdroje prý dělá zázraky. Také ostatní bylinky se už začínají objevovat.

Nedávno jsem našla bezva recept na slané tyčky a podobné pečivo. Do těsta jsem zapracovala sušený mletý tymián, jenom se po nich zaprášilo.

250 g tvarohu

250 g másla nebo Hery

250 g hl. mouky

1 lžička soli

tymián

sůl na posypání

vejce na potření

Končím a jdu se ohřát ven.

Přeji pohodový víkend.

Velikonoční pozdrav

Dlouho jsem se rozhodovala, jakou fotku použít na velikonoční pozdrav. Nakonec to vyhrála tato naše rozkvetlá broskev. Už jsme se ji chystali pořezat, ale je v ní tolik života a krásy, že jsme rádi, že jsme tak neučinili.

Přeji vám klidné velikonoční svátky. Ať nám dělají radost i ty nejprostší věci, važme si toho, co máme a toho, že se vzájemně máme.

A co by to byly velikonoce bez vajíček? Malá ukázka tentokrát korálkovaných z vlastní dílny...

Dobít baterky

Když je člověk v domácím vězení třetí týden, začne na něho padat depka. První dva týdny mi to ani nevadilo, protože jsem byla nemocná a také počasí bylo všelijaké. Jak ale vysvitlo sluníčko, musela jsem ven. Mám tu výhodu, že naše zahrada navazuje na sousedovic louku, po které se dá dojít k potoku a podél něho do takového malého lesíka a to většinou bez střetu s dalším člověkem.

Pojďte se projít se mnou. Les se probouzí. Je ještě takový neuklizený, ale už se to tam pomalu zelená a nesměle kvete. Z listí vykukují sasanky a petrklíče, těch je letos málo.

Tentokrát jsem s sebou vzala vnučky, které několikrát za týden hlídám. Ani jsem si nevšimla, že mi do vody házely kamínky.

Les mám ráda v každém ročním období a ty baterky tam opravdu dobiju.

Nebyl by to český človíček, aby si z lesa neodnesl alespoň klacík nebo kamínek nebo MEDVÍDKA !

Medvědímu česneku tak říká moje kamarádka. Měla jsem obavy, že přijdu pozdě, protože medvídek se objevil už před měsícem, ale byla jsem mile překvapená, že na mne počkal...

Na chlebu s máslem je vynikající!

Ještě lepší je pesto. Listy posekám sekáčkem, směs dám do nádoby, osolím, přiliju trochu oleje a tyčovým mixérem vše důkladně rozmělním. Ve skleničkách uskladním do ledničky, kde ale nevydrží dlouho.

Snad jste se se mnou aspoň trošku potěšili touto malou procházkou.

Držte se!