Translate

25 ledna 2015

Opět Přemyslovská epopej

Do nového roku si nedávám žádná předsevzetí, ale přesto jsem si na jeho začátku řekla, že vylepším svoji činnost na blogu, že zvýším alespoň malinko počet článků. Letos mám více času, v domě jsme už jenom dva, takže ideální podmínky. Což o to, nápady by byly, ale horší je to s realizací. Samé překážky! Těšila jsem se, že začnu opět s nějakým tvořením, nachystala jsem si materiál ( háček a přízi ), v ten moment jsem si poranila pravou ruku, nikoliv při uklouznutí na ledu, ale při otevírání kontejneru s plasty! Zjistila jsem, jak je člověku - pravákovi potřebný palec a ukazováček pravé ruky! Nejen při háčkování! Naštěstí se na klávesnici dá psát i malíčkem.Usmívající se Jenomže tady zase nastoupila tvůrčí krize, co napíšu, to smažu. Všechno se mi zdá nepoužitelné.

Tak alespoň dám pár tipů pro zpříjemnění dlouhých zimních večerů.



Právě dočítám poslední díl "Přemyslovské epopeje" od Vlastimila Vondrušky. Kniha zachycuje období mezi lety 1270-1305, konec života krále Přemysla II Otakara a život jeho syna, krále Václava II. Objevují se zde další významné osobnosti té doby, včetně Záviše z Falkenštejna.



Před pár ledy bych se do takového čtení asi nepouštěla, ale časem přibylo autorů, kteří nám velmi čtivou formou, bez zbytečných dat a jmen přibližují naše dějiny. Jsem jim za to vděčná. Šest set stránek poutavého čtení mi dnes přináší radost.


Tady jsou zbývající díly. V knihovně je o tyto knihy takový zájem, že jsou stále půjčené. Já se už skoro dva roky nemůžu dostat ke třetímu dílu, tak jsem čtení přeskočila a vůbec to nevadí, však se dočkám.




Pro ty, kteří neholdují historii doporučuji príma veselou knížku o tom, jak se česká žena se svými dvěma dětmi odstěhovala za novým manželem do Kanady. Budete se smát od začátku až do konce. Zjistila jsem, že autorka napsala ještě jednu knihu, snad pokračování. Už se těším, jak si ji přečtu.








Přeji vám příjemné prožití posledního lednového zasněženého týdne.

08 ledna 2015

Obrázky z konce roku



Těmito snímky se vracím ještě do loňského roku. Na konci prosince chodíme pravidelně do lesa krmit zvířátka. Chtěla jsem zavést takovou tradici, aby se sešla všechna moje vnoučata a abychom společně zašli s nějakou tou mrkví, jablíčkem a zbytkem podzimní kaštanové výzdoby naplnit krmelec. Sežeňte ale v zimě děti, většinou jsou nemocné a tak se mým plánům nedaří, jako v roce 2012 . Zůstala mi jenom zdravá Anežka a tak jsme spolu vyšly do mrazivého odpoledne.


Anežku jsem pořádně oblékla, do batohu jsme daly slibované pamlsky a vyrazily jsme. Tady jsme už na místě. Anežka něco takového viděla poprvé. Předloňský zážitek z krmení zvířátek byl trošku divoký. U krmelce jsme se sešli s několika dalšími rodinami, které měly stejný úmysl. Dospělí ale byli poněkud veselejší a dělali takový rámus, že všechna zvířátka v blízkosti i v dálce se dlouho netroufla přiblížit. Tentokrát byl naštěstí všude klid a mír...


Součástí krmelce je vykotlaný pařez s velkým kusem soli, která je pro zvířátka nezbytná.


Ke krmelci vede přes potůček dřevěný můstek, pod sněhem není vidět v jakém je stavu, ale snesl větší zátěž, Anežka ho přeběhla několikrát.


Když jsem se Anežky zeptala, jestli půjdeme zpět stejnou cestou nebo jinou, řekla, že jinou, která byla podstatně delší. Začalo přituhovat a také sluníčko se nám pomalu schovalo za kopec. Zvládly jsme to ve zdraví, doma jsme si daly teplý čaj a něco dobrého na zub. Doufám, že se mi tu moji rodinku příští rok podaří dát dohromady.





03 ledna 2015

Ještě k Vánocům

Právě se dívám na statistiku s počtem mých loňských článků. Bylo jich 39. Není to žádná sláva v porovnání s jinými lety. Pravda, nějaké problémy byly, ale píšeme přece pro radost a ne pro množství. Nedala jsem si novoroční předsevzetí, že počet článků zvýším. Nedávám si žádná předsevzetí, protože vím, že jsem na ně schopna zapomenout do deseti minutUsmívající se.

Dlouho jsem přemýšlela, o čem bude první článek. Nějaká témata jsem měla v hlavě a když jsem tak uklízela svoje dárky z pod stromečku, abych tam udělala místo pro Staníkovy dárky, pro které si přijde opožděně až v úterý, brala jsem do ruky jeden dárek za druhým a zjistila jsem, že hodně jich je stvořeno vlastníma rukama dárce a stojí za to je ukázat dál.





Toto jsou dárečky od sestry Květy, však mnozí víte z jejího blogu, že stále něco "kluntá" u televize.... Hvězdičky, motýlci a dráček.




Tři dárečky od snachy Ivetky, stromeček z papírových ruliček, náramek z perliček a sovička.


Druhá snacha Romanka, Staníkova maminka, je specialista na tyto miniaturní ozdobičky z krkonošských trav.


Třetí snacha Péťa mi ušila víceúčelovou sovičkovou taštičku, která byla využita jako obal na další dárek - termotriko na cesty.


Opět háčkované ozdůbky a miniaturní paličkovaná podkůvka, obojí od kamarádek z turistického spolku.







Snad jsem na nic nezapomněla. Samozřejmě, že nechyběla velká výměna vánočního cukroví, které se holkám také velmi vydařilo i to je vlastně ruční práce, málokdy doceněná.


Vše se nám vrací do normálu, večery jsou stále dlouhé, zahrádka zazimovaná. Doufám, že se i já konečně do nějaké té "handmade" pustím, už je na čase.

Přeji všem pohodový víkend.

Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?   V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste naj...