Těmito snímky se vracím ještě do loňského roku. Na konci prosince chodíme pravidelně do lesa krmit zvířátka. Chtěla jsem zavést takovou tradici, aby se sešla všechna moje vnoučata a abychom společně zašli s nějakou tou mrkví, jablíčkem a zbytkem podzimní kaštanové výzdoby naplnit krmelec. Sežeňte ale v zimě děti, většinou jsou nemocné a tak se mým plánům nedaří, jako v roce 2012 . Zůstala mi jenom zdravá Anežka a tak jsme spolu vyšly do mrazivého odpoledne.
Anežku jsem pořádně oblékla, do batohu jsme daly slibované pamlsky a vyrazily jsme. Tady jsme už na místě. Anežka něco takového viděla poprvé. Předloňský zážitek z krmení zvířátek byl trošku divoký. U krmelce jsme se sešli s několika dalšími rodinami, které měly stejný úmysl. Dospělí ale byli poněkud veselejší a dělali takový rámus, že všechna zvířátka v blízkosti i v dálce se dlouho netroufla přiblížit. Tentokrát byl naštěstí všude klid a mír...
Součástí krmelce je vykotlaný pařez s velkým kusem soli, která je pro zvířátka nezbytná.
Ke krmelci vede přes potůček dřevěný můstek, pod sněhem není vidět v jakém je stavu, ale snesl větší zátěž, Anežka ho přeběhla několikrát.
Když jsem se Anežky zeptala, jestli půjdeme zpět stejnou cestou nebo jinou, řekla, že jinou, která byla podstatně delší. Začalo přituhovat a také sluníčko se nám pomalu schovalo za kopec. Zvládly jsme to ve zdraví, doma jsme si daly teplý čaj a něco dobrého na zub. Doufám, že se mi tu moji rodinku příští rok podaří dát dohromady.
Žádné komentáře:
Okomentovat