Na skok do přírody

 

V úterý byl státní svátek a navíc byl krásný den, který přímo vybízel k procházce a mně se podařilo vylákat manžela alespoň kousek za humna. Věděli jsme že tam, kam jsme měli namířeno  nebývá moc lidí a to jsme potřebovali oba. Hlavně provětrat hlavu a na chvíli se zbavit té hrozné ponorky, která nás od jara pronásleduje.

Cestou jsme narazili jenom na ušmudlané auto nějakého myslivce, který se asi před námi ukrýval, stejně jako my před ním. Jinak jsme nepotkali ani živáčka a to je co říct, protože jinde v přírodě se to prý hemží davy i přes všechna opatření.

Není to nijak atraktivní místo a bylo těžké najít něco pěkného k focení.

Listí, listí, samé dubové listí, ale i to je krásné, když je tak pohromadě. Tam někde pod ním dřímá medvědí česnek a čeká na svou chvíli. Je to naše oblíbené místečko.

A jak zpíval jeden známý zpěvák :

"Chvíli stát a poslouchat

 Jak vítr větve čistí

 K zemi padá zlatý vodopád

 Pod nohama cinká to poztrácené listí

 Vím že právě zpívá listopad..."

Procházka splnila svůj účel. Jenom mne děsí, že za pár dnů tu máme prosinec. Čím je člověk starší, tím mu to víc utíká.

Proto si užívejme každé pěkné chvilky.

Ohlédnutí za minulými dny

 

Dlouho jsem se na svém blogu neukázala. Příčin bylo několik. V první řadě to byl můj stařeček počítač, který mi tvrdohlavě diktoval, kdy mám svoje aktivity ukončit. Prostě se náhle vypnul. Intervaly  se rychle zkracovaly a já jsem nebyla schopná v termínu zaplatit pár faktur, které mi ležely na stole. Za ty roky už ani nevím, jak platit složenkou. Naštěstí jsme objevili schopného opraváře, který všechno uvedl do pořádku a já opět můžu psát.

Další věc byla ta, že jsem onemocněla, dlouho se to táhlo. Užila jsem plno léků. Teď už je to dobré, dokonce jsem si dnes mohla konečně zajít pro injekci proti chřipce. Nebyl to ten škaredý virus, naštěstí...

Potom celý týden pršelo a nám, jako mnoha známým a sousedům, nateklo do bytu, což byl průšvih, neboť zrovna v té místnosti spí návštěvy. Tak jsem vysoušela a vysoušela a ono dál pršelo a pršelo a s přestávkami vlastně stále prší. 

Minulý týden byly prázdniny. Trávily je u nás vnučky, protože oba rodiče pracují na směny, musela jsem pomoci. Holky už jsou velké, učíme se spolu, hrajeme karty, tvoříme a pečeme.

Upekly jsme Honzovy buchty, které sice nebyly jako podle pravítka, ale chutnaly skvěle.

Vyzkoušely jsme, co udělá obyčejný drátek a pár korálků. Holky jsou moc šikovné. 

  

  Já jsem zase narychlo vyrobila dušičkovou výzdobu.

Jenom to omezení od jara snáším čím dál hůř. Chybí mi vycházky s kamarády. Těšila jsem se na podzimní přírodu, krásně zbarvené listí a všechno kolem, na tradiční procházku po hukvaldské oboře. Na houbách jsem byla letos jenom jednou a to zrovna moc nerostly. Teď se prý ještě dá něco najít.

Zato jsem přečetla plno zajímavých knížek, ale o tom až příště.

Opatrujte se a věřte, že bude líp...