Přání

 

Vánoční tvoření

 

Dlouho jsem neukázala svoje tvoření. Stále docházím mezi "Korálková děvčata", kde se setkávám s úžasnými kamarádkami, včetně naší lektorky. Vždycky s sebou nosím foťák, abych zachytila tu krásu a šikovnost lidských ručiček, ale pro nedostatek času k tomu většinou nedojde. Určitě to napravím po svátcích, protože to musíte vidět!

Zatím mám k dispozici jenom pár fotek svých výrobků, podobné jsem tady ukazovala vloni. Toto jsou polotovary letošních baněk.

Hotové kouličky. Už nejsou, vzala si je sestřička.

Pár drobností na dárky. Snad se budou líbit.

Přeji krásné a hlavně klidné adventní dny.

Výročí

V těchto dnech, v roce 2009, jsem si založila, v potu tváře, svůj blog. Myslím, že tenkrát, v tom samém roce, nás bylo víc. Mnozí to už vzdali, ale dost nás vydrželo doposud. Bohužel, někteří už tu s námi být nemohou... Na ty první roky vzpomínám moc ráda. Bylo to něco nového, zábavného, inspirujícího. Poznala jsem spoustu šikovných lidí.

Holt, je to dlouhá doba, pro mne plná zážitků, krásných i těch smutných a navíc, roky přibývají a je to znát. Na blogu nejsem moc aktivní, ale jsem stále zde.

Začalo to adventem a ten je zase tady.

Tenkrát nebyla taková sněhová nadílka, jako letos.

Holky to ještě nikdy neviděly.

Chtělo by to lyže. 

A tak tu žijeme...

Děkuji za vaše návštěvy a komentáře, velmi si jich vážím a přeji klidný adventní čas.

Knižní abeceda

Dnes mi paní pošťačka přinesla velkou obálku. Předání bylo dosti dramatické neboť nám asistovala Cora, roční fenka belgického ovčáka, pejsek našich mladých, který uznává jenom domácí za plotem a já jsem ráda, že po dlouhé době konečně i mne.

V obálce bylo ocenění za účast v literární soutěži Knižní abeceda, kterou po několik měsíců organizovala blogerka Renátka - Chudobka - https://chudobka.blogspot.com/.

První místo získala dlouholetá blogerka Alenka - Signora.

Nepíšu to proto, že bych se chtěla chlubit, ale proto, abych vyzvedla Renátku, za její čas a snahu, kterou této soutěži věnovala. Knižní abecedě předcházela podobná soutěž Hudební abeceda, kterou jsem zaregistrovala pozdě, tak jsem jenom přihlížela.

Kalendář se bude hodit

Ještě magnetické záložky

Renátce jsem už poděkovala i osobně, řekla že si dá se soutěžemi na čas pauzu, ale věřím, že opět něco zajímavého vymyslí a také doufám, že se nás pak zúčastní i více. 

Renátko, díky.

Barvy podzimu

 

Minulý týden jsem se konečně dostala do lesa. Houby jsem sice nenašla, ale krásně jsem se prošla, nabrala novou energii a zažila příjemné chvíle s příjemnými lidmi. 

Polovinu cesty nám dělal společnost tento černý kocour.

Listí se teprve začínalo barvit. Bylo pod mrakem a trošku jsme také zmokli, proto nejsou fotky moc kvalitní.

Muchomůrku jsem letos viděla poprvé. Sice trošku narušená, ale pěkná...

Další průvodce na cestě. Koťátko se drželo černého kocoura a ušlo s námi také kus cesty...

Hrnečkový domeček nelze přehlédnout.

Ještě trochu listí...

Přeji všem krásný barevný podzim.

Tímto se přidávám k podzimní výzvě  Jarušky :   https://duchjara1.blogspot.com/

Podzimní cestování - Františkovy Lázně

Začátkem léta jsem si prožila nepěkné období, kdy se na mne lepila jedna nemoc za druhou. Do poloviny července mne postihlo celkem pět různých neduhů. Holt selhala imunita. Byla jsem zoufalá, protože mne čekala oslava kulatin, školní sraz a další významné události. Skoro všeho jsem se musela vzdát a s hrůzou jsem čekala, kdy přijde nějaká další pohroma. Naštěstí se pokračování nekonalo a já se mohla ohlížet po zasloužené dovolené. Vloni jsem ji trávila v Mariánských Lázních, kde se mi moc líbilo. Uvažovala jsem, že se tam opět vrátím, ale nakonec jsme se s kamarádkou dohodly, že změna je život a objednaly jsme Františkovy Lázně. 

Protože jsme holky zvědavé a zvídavé, kromě procedur a posezení u kávičky jsme stačily nachodit mnoho kilometrů překrásným městem i okolím, samozřejmě s foťákem. Zajímavostí je tu dost a dost. Přesto, že nám říkali, že lázně jsou malé, nestačily jsme za týden všechno prohlédnout.

Malý František, symbol lázní, chlapeček s vyleštěnými prstíky na nožičkách, nosíkem a ještě něčím...

Hudební pavilon je momentálně opuštěný, ale za pár hodin zde začne pravidelný nedělní koncert. Kulturní program je ve Františkových Lázních velice pestrý.

Městem a okolím jezdí hned několik různých vláčků. Tento se jmenuje "Frantovláček",  projíždí centrem a  seznamuje cestující s historií a architekturou lázní. I my jsme využily jeho služeb.

Honosná budova kasina budila zájem kolemjdoucích hlavně pro ty tři chlapíky na střeše..

Františkovy lázně mají údajně 23 funkčních pramenů. Tento se jmenuje Štěpánka a měli jsme tu čest popíjet jeho železitou vodu z kohoutku, vyvedeného uvnitř našeho sanatoria. 

Nejenom Mariánské Lázně mají zpívající fontánu. Goethova fontána není tak okázalá, ale mile nás překvapila klavírním koncertem.

Františkovy lázně založil v roce 1793 tento pán na koni rakouský císař František I.

 Pravoslavný kostel sv. Olgy jsme nemohly vynechat...

Jak už jsem psala výše, s kamarádkou jsme holky zvědavé a tak jsme zavítaly i do takových míst. Copak to tam asi je? Rašelina na zábaly přece!

Dívám se, že moje předešlé fotky jsou bez lidí, tak to nakonec napravím. Víno, burčák a cimbálovka, to táhne. 

Kdybych měla opět volit kam za relaxem, volím toto krásné město a doporučuji...

Jiřinkové slavnosti

Minulý víkend jsem po dlouhé době navštívila syna a jeho rodinu. Návštěvu jsme rok plánovali s tím, že se spolu podíváme do České Skalice, kde začátkem září v Muzeu Boženy Němcové probíhají Jiřinkové slavnosti. 

Kromě jiřinek jsme mohli zavítat do dalších expozic muzea, ale já jsem se soustředila na kytičky. Kochejte se se mnou.

Kytičky byly na záhonech před muzeem, ale také ve sklepeních, naaranžované ve vázách.

Krásnou Boženu Němcovou jsem zapomněla vyfotit, tato je z internetu, tak snad příště. 

Tento kraj jsem si oblíbila. Jezdím sem tak jednou, dvakrát do roka a vždycky objevím něco nového, zajímavého.

Letní

Mám ráda právě toto období. Začátek prázdnin, dva svátky za sebou.  Pravda, ty už mne nemusí zajímat, protože já mám svátky pořád. Většinou začátkem července bývá i pěkné počasí...

Na zahradě všechno kvete, dozrává první ovoce, prostě to má něco do sebe. Nemusím ani na dovolenou, stačí po ránu vyjít ven, je tam ticho, nevrčí sekačky a neřvou dětičky od sousedů.

Lípa voní a když jsem si dovolila natrhat pár květů, měla jsem co dělat, aby mi včelky nedaly žihadlo.

Letos se mi tu objevila i třezalka. Na okně už se růžoví Janův olej.

Rybízová marmeláda se bude hodit. Dnes jsem upekla i koláč...

Růže jsou v tomto období nejkrásnější a nejzdravější. 

 Samozřejmě levandule je v plném květu a já jsem musela vyzkoušet tradiční paličky.

V pátek jsem si krátila čekání na autobus pozorováním našich čápů, o kterých jsem psala v minulém článku. Jeden z rodičů přinesl snídani, to bylo radosti! Fotka je, jaká je, ale mám novinku. Už vyletěli, všichni tři.

Ještě pozdrav z horské louky. 

🌞

Užívejme si léta.