Translate

23 května 2019

Po Zlínsku

Minulý týden jsem se zúčastnila již dlouho plánovaného zájezdu na Lešnou, do místa mých školních výletů. Tentokrát se výlet uskutečnil ve společnosti seniorů, ale občas jsem si připadala, jako za starých časů, protože i dědečkové dovedou občas pozlobit a vyrušovat.
Navštívili jsme krásný zámek, tam jsem opravdu nebyla snad 50 let a byla jsem mile překvapená. Milá paní průvodkyně nám dovolila fotit všude a všechno a bez poplatku! Další příjemná věc byla, že nám nenutili žádné posouvací pantofle, které nemám ráda.











Lešná není jenom zámek. Bývalý majitel u zámku kdysi založil také zoologickou zahradu, která je dnes velmi navštěvovaná pod názvem ZOO Zlín. Město Zlín je nyní jeho majitelem. ZOO jsem také navštěvovala, když jsem před pár lety několikrát pobývala v Luhačovicích, ale stále je tu k vidění něco nového.


Všimněte si nádherných květů klívií, vysazených podél celého pavilónu slonů a hromady "vonících" výkalů vpravo dole. Všechno to tady žije ve vzájemné symbióze.


Naše putování jsme ukončili ve Vizovicích na exkurzi a prohlídce muzea u Rudolfa Jelínka, kde jsme si ověřili, zda také naše domácí destiláty procházejí tím správným výrobním procesem a dozvěděli jsme se mnoho zajímavého z historie továrny.



Mne nejvíc zaujal postup výroby "košer" destilátů pro židovskou obec. Ty putují za přísného dohledu rabína až do Ameriky.



Tak to byl jeden rušný den minulého týdne. Měli jsme obrovské štěstí, protože zatímco téměř po celé naší vlasti pršelo, na Zlínsku začalo až odpoledne.












05 května 2019

Zahřeje to u srdíčka

Nedávno jsem se zúčastnila přehrávky dětí houslové třídy jedné hudební školy v našem okresním městě. Samozřejmě, že jsem se šla především podívat na svou vnučku, která na koncertu také vystoupila. Vnučce je deset let a hraje čtvrtým rokem na housle. Nejprve to byla přípravka a teď absolvuje třetí ročník. Housle si vybrala sama a já jsem jí moc fandila a stále fandím, protože tuto muziku mám ráda v jakékoliv podobě.
Je pravda, že jsem také v jejím věku několik let hrála na stejný nástroj, ale tenkrát to bylo pro mne spíš utrpení než potěšení a tak jsem nemusela rodiče ani dlouho prosit, aby mne ho zbavili. Nebylo to jenom ve mně, ale v učiteli, který byl tenkrát pro mne hodně starý, mrzutý a protivný a učivo nezáživné, žádná veselá písnička pro radost, nic.



Vnučka měla obrovské štěstí. Její paní učitelka je mladá, veselá a plná elánu. Snad je tomu tak i v ostatních třídách. Také osnovy jsou určitě záživnější než "za starých časů". Samozřejmě, že bez pravidelného cvičení to nejde a pro děti to není moc atraktivní. Když ale potom, v potu tváře, dohrají tu svoji skladbičku, paní učitelka je vezme kolem ramen a spolu se pak uklánějí tleskajícímu publiku, vidí, že za tu dřinu to stálo a "zaječí úmysly" se opět o rok odkládají.
Mezi účinkujícími byli ti úplně nejmenší s miniaturními housličkami, kteří jenom "odbrnkávali" rytmus, trémisté, kterým to moc nevyšlo, průměrní žáčci a také ti, jejichž hraní publikum dovedlo až k slzám.
Měla jsem moc příjemný pocit, když jsem viděla všechny ty svátečně oblečené děti, které byly šťastné, že to mají za sebou a my ostatní jsme měli radost, že dokážou něco víc než mačkat klávesy chytrého telefonu. Holčičky většinou dostaly od příbuzných a známých kytičku a kluci zase něco sladkého na zub. Bylo o moc milé.

Knížky

Dlouho jsem nepsala o knížkách. Nedávno jsem objevila americkou autorku Lindu Castillo. Její trillery z amišského prostředí se čtou jedním d...