Translate

27 června 2018

A léta běží...

Už v zimě jsem byla kamarádkou a bývalou spolužačkou upozorněna, že začíná zasedat přípravný výbor, aby zajistil bezchybný chod tradičního srazu spolužáků naší ZŠ. Nic nového pod sluncem, díky obětavcům se tak scházíme každých pět let, takže málokdy dojde k tomu, že bychom se vzájemně nepoznali. I když výjimka potvrzuje pravidlo a já jsem si jednoho spolužáka spletla s jiným, ale to mne asi oslnilo sluníčko. Několikrát za námi přijela i spolužačka z New Yorku, ale tentokrát jí to asi nevyšloUsmívající se. Sláva to byla i nebyla. Půl století je dlouhá doba. Někteří už navždy odešli a ti, co zůstali se snažili připomenout si to dobré, co jsme zažili a co v nás zůstalo. Já za sebe musím říct, že ze všeobecných vědomostí, získaných v základní škole, čerpám dodnes. Asi jsme měli obrovské štěstí na učitele a také velké štěstí na spolužáky, se kterými si rozumím i po letech.



Za měsíc se znovu potvrdilo, že léta běží a nic s tím nenaděláme. Byla oslava s rodinou. Jak vidíte, čísla se u nás vedou jenom při luštění sudoku. Moje snacha Ivetka je ohleduplná a navíc šikovná, nedalo mi to, abych se nepochlubila jejím vtipným dortíkem. Každý rok je to originál. Rodina mi přispěla na nový foťák, který si teprve půjdu koupit. Už se moc těším. Byla jsem bez něho, jak bez ruky. Jenom aby vydržel déle než jeho předchůdce, který se dožil pouze čtyř let.



Moje narozeniny vždycky zahajovaly léto. Užijme si sluníčka a letní pohody a z přibývajících let si nic nedělejme...Mrkající

13 června 2018

Po nějaké době

Dlouho jsem se na blogu neukázala. Nebylo to tím, že bych neměla o čem psát nebo měla zaječí úmysly. Prostě se mi nechtělo. To se tak někdy stává.


Jsem zpět a doufám, že moje články budou pravidelnější. Jenom kdyby bylo víc času. Většinu dne trávím na zahradě, kde všechno kvete a zraje, ale také zarůstá travou. Sbírám, suším a jinak zpracovávám bylinky, meduňku, mátu, tymián, majoránku, kopr atd. Zalévám, kypřím, vtrhávám plevel, zaštipuji rajčata, přesazuji rostlinky. Pan Čapek by měl radost...



Letos se nám urodilo a ještě urodí hodně ovoce. Momentálně jsou na programu třešně, po nich to bude drobné ovoce, pak jablka a švestky, nakonec ořechy. Skončíme až v zimě. Ale po loňském roce, kdy nebylo vůbec nic, nás to těší.



Levandule, nesmím na ni zapomenout! Letos je jí také hodně. Už pomalu odkvétá. Všechno je to moc rychlé.


Vyrobila jsem si pro radost několik paliček.



Splným košíkem býlí se večer vracím domů.






Přeji vám krásné letní dny se sluníčkem, troškou deště a bez bouřek, záplav a jiných katastrof.







Podzimní pozdrav z Beskyd

  Od mého posledního článku uběhlo hodně času. Čápi dávno odletěli, na zahrádce odkvétají poslední kytičky, ořech už je úplně holý, letos be...