Šternberk

Minulý týden jsem se po letech podívala do moravského historického města Šternberka. Město najdete kousek za Olomoucí. Když nám vedoucí zájezdu řekl, že tam setrváme od rána až do pozdních odpoledních hodin, divili jsme se, co tam budeme tak dlouho dělat a ono opravdu bylo co obdivovat a ještě jsme nestihli všechno.

Nejdříve jsme navštívili hrad ze třináctého století. Poprvé jsem se setkala s tím, že se uvnitř mohlo fotit. Potěšilo mne to, ale když se pohybujete v malých prostorách a velká grupa lidí vás buď sune před sebou nebo ji dobíháte a všude vám vykukují hlavy, není to ono. Ale přišli jsme sem, abychom se něco dozvěděli a ne, abychom pobíhali s foťákem, jako Japonci, nemám pravdu ?

Kousek od hradu je nádherný kostel Zvěstování Panny Marie s nepřehlédnutelným morovým sloupem a bývalý augustiniánský klášter, kam jsme se následně přesunuli.

Klášter byl založen ve 14. století Albertem II, který byl významnou osobností na dvoře Karla IV. Tento obraz a velkou část výzdoby interiérů namaloval v 17. století malíř J.K.Handke. V klášteře se kromě prohlídky pořádají také různé kulturní akce, které z větší části zajišťuje Handkeho spolek, jehož zakladatelem a významným členem je náš pan průvodce. Objekt kláštera je rozsáhlý a protože byl před revolucí využíván tak, jako mnohé, jemu podobné objekty, chátral a nyní se město snaží o jeho záchranu.

Pan průvodce je muzikant a svůj výklad prokládal hrou na téměř všechny hudební nástroje, které jsme míjeli a svou hru doprovodil zpěvem, což naši prohlídku velice oživilo.

Za zvuků kostelních varhan jsme obdivovali z kůru překrásné prostory kostela.

Odpoledne jsme navštívili na jiném místě muzeum, zvané Expozice času. Jak ještě mnozí pamatují, v tomto městě se nacházela Chronotechna, továrna na výrobu hodinek PRIM. Bohužel zůstalo po ní jenom pár exponátů. Expozice je zaměřena na čas jako celek, od jeho vzniku až po nejmodernější měření.

Bylo to zajímavé, ale pro nás pamětníky i smutné...

Město Šternberk je velice malebné, je zde hodně opravených starých domů, obchůdků, cukráren a restaurací. Jak už jsem na začátku napsala, pár míst jsme už nestihli navštívit.

Ještě jeden pohled z hradu...

O levanduli

Čas levandule u nás doma pomalu doznívá. Mám toto období velmi ráda pro tu vůni, barvu a možná, že je v tom i nesplněné přání, přenést se do daleké slunné Provence a vidět na vlastní oči tu nádheru, kterou znám jenom z obrázků.

Letos se moje levandule předvedla a dala mi nádherné, rovné a dlouhé stonky, přímo ideální ke zpracování.

Nejdřív jsem si vyrobila věnec na domovní dveře. Silný měděný drát jsem omotala větvičkami buxusu a levandule. Je dobře, že se všechno dá dělat venku, kde také zůstane veškerý nepořádek, který tato činnost obnáší.

Kytičky levandule mám rozvěšené k sušení po celém domě. Většinou potom suché kvítky vydrolím do krabičky a používám k náplním pro různé vonné pytlíčky, srdíčka atd.

Ušila jsem další pohankový polštářek a k jeho náplni, pohankovým slupkám, jsem přidala pořádnou hrst levandulové drti, aby nejen hřál, ale také krásně voněl. Levandulové srdíčko, jako bonus.

Kytičky a paličky. Kytičky na věšáček a paličky do šatníku nebo do auta pro syna.

Některé keříky levandule jsem si koupila před sedmi lety a stále ještě krásně kvetou, jiné jsem si sama namnožila řízkováním.

Snad se budou tyto rady někomu hodit. Našla jsem je v časopisu Rozmarýna 7/2015, který mám moc ráda.

Ještě něco z toho samého zdroje. Mnoho dpbrých rad je i v letošní letní Rozmarýně.

Kromě levandule postupně sbírám a suším také další bylinky. Na zahradě je stále co dělat. Do toho přibudou vnučky, pro které už teď vymýšlím prázdninový program. Momentálně se ale starám o menší ZOO mého syna, který je s rodinou na dovolené. Toto ZOO čítá jednoho bílého křečka, ve dne spícího a v noci rámusícího, jednoho veselého pejska a 7 slepic . Nenudím se. První týden prázdnin je pomalu za námi, pro mne zatím bez vnuček a bez výletů s kamarádkami, to mne teprve čeká a věřím, že si to všichni užijeme.

Přeji i vám pěkné letní dny.