Tento článek se chystám napsat od podzimu, kdy jsem se definitivně rozhodla jednat. Při telefonickém hovoru se sestrou jsem musela odpochodovat na naši obrovskou chodbu, protože v poslední době mne nějak zlobí signál. Opřená o skříň jsem pozorovala velký ušmudlaný prostor, který čekal na očistu a řekla jsem si a dost! Na co máme roboty! Reklamy ani zkušenosti známých mne doposud nepřesvědčily, protože jsem nedůvěřivá konzerva. Tentokrát ale mé rozhodnutí bylo pevné. Hned druhý den jsem navštívila ve městě značkovou prodejnu ( to zrovna byly obchody otevřené ). Paní prodavačka mi nadšeně vyprávěla, jak se zmíněné zboží dobře prodává, hlavně jako dárek a také jako společník osamělým seniorům. To mne zaujalo. Paní mi vyprávěla, jak jí jeden senior s vděčností vyprávěl, že už ani nemusí do parku, ale že si pustí robota, doma a na koberec mu sype drobečky a pozoruje, jak mu jeho společník pěkně uklízí. No odolejte!
Translate
11 února 2021
O robotku Emílkovi
07 února 2021
Radost z maličkostí
Říká se, že si člověk má denně udělat alespoň maličkou radost a hned mu bude lépe na světě. Někdy mu ta radost spadne přímo z nebe.
Jak známo, teď zrovna nemám a ani v minulých dnech jsem neměla veselé období. Když jsem tak po velkém větru uklízela sníh, padlo mi oko na něco neobvyklého. Bylo to takové maličké a zvláštní na tom bílém podkladu. Červená kulička uvězněná v béžové klícce. Větrem ošlehaný oranžový lampiónek mochyně židovské. Nikdy jsem mochyni v tomto stadiu neviděla. Úlovek jsem si odnesla domů, snad mi přinese štěstí...
Nevím, jestli mi zrovna sníh přinese štěstí, ten je nám starším spíš na obtíž i když na obrázku vypadá moc dobře, zvlášť s modrou oblohou v pozadí. Jenomže jste-li majitel nemovitosti, musíte se postarat o jeho úklid, což není zrovna příjemné a navíc to na sněhu klouže a to už není vůbec dobré. Tak doufám, že tu zimu nějak přečkám ve zdraví a těším se na jaro a trošku tomu těšení pomáhám.
Podzimní pozdrav z Beskyd
Od mého posledního článku uběhlo hodně času. Čápi dávno odletěli, na zahrádce odkvétají poslední kytičky, ořech už je úplně holý, letos be...
-
Dlouho jsem nepsala o knížkách. Nedávno jsem objevila americkou autorku Lindu Castillo. Její trillery z amišského prostředí se čtou jedním d...
-
V těchto dnech, v roce 2009, jsem si založila, v potu tváře, svůj blog. Myslím, že tenkrát, v tom samém roce, nás bylo víc. Mnozí to už vzda...
-
Dlouho jsem neukázala svoje tvoření. Stále docházím mezi "Korálková děvčata", kde se setkávám s úžasnými kamarádkami, včetně naš...