Translate

11 února 2021

O robotku Emílkovi

Tento článek se chystám napsat od podzimu, kdy jsem se definitivně rozhodla jednat. Při telefonickém hovoru se sestrou jsem musela odpochodovat na naši obrovskou chodbu, protože v poslední době mne nějak zlobí signál. Opřená o skříň jsem pozorovala velký ušmudlaný  prostor, který čekal na očistu a řekla jsem si a dost! Na co máme roboty! Reklamy ani zkušenosti známých mne doposud nepřesvědčily, protože jsem nedůvěřivá konzerva. Tentokrát ale mé rozhodnutí bylo pevné. Hned druhý den jsem navštívila ve městě značkovou prodejnu ( to zrovna byly obchody otevřené ). Paní prodavačka mi nadšeně vyprávěla, jak se zmíněné zboží dobře prodává, hlavně jako dárek a také jako společník osamělým seniorům. To mne zaujalo. Paní mi vyprávěla, jak jí jeden senior s vděčností vyprávěl, že už ani nemusí do parku, ale že si pustí robota, doma a na koberec mu  sype drobečky a pozoruje, jak mu jeho společník pěkně uklízí. No odolejte!


Tak jsem si nesla domů velkou krabici s novým pomocníkem. Když jsem podle návodu doplnila potřebné příslušenství  a několikrát si přečetla pokyny ke spuštění, mohl robot předvést, co umí. No a také, že se předvedl. Šmejdil všude možně, metličkami, které nejsou na obrázku vidět, vymetal poctivě každý kout a najednou rána a ticho. Jdu se s hrůzou podívat, co se stalo a  vidím hračku, kterou jsme hodně dlouho hledali. A pak robot "vyplivnul" ještě pár takových kousků a dostal náležitou pochvalu. Pozorovat kluka při práci bylo, no radost pohledět. Musím říct, že brzy dostal také svoje jméno, on už nějaké to tovární jméno měl, ale my jsme mu dali jméno Emil. Pamatujete na robota Emila? Seriál mého dětství. 


Robot Emil se stal právoplatným členem naší rodiny. Drobečky mu sice nesypeme, on si je najde sám a ještě i jiné dávno zapomenuté věci. Občas se zamotá do spleti kabelů za počítačem, ale i to se vždy  bezbolestně vyřešilo.
Nedávno mi můj vnuk Staník, se kterým si pravidelně voláme, řekl : "Babi, nebuď smutná, máš přece Emila."  
Upozorňuji, že tento článek není reklama..









07 února 2021

Radost z maličkostí

Říká se, že si člověk má denně udělat alespoň maličkou radost a hned mu bude lépe na světě. Někdy mu ta  radost spadne přímo z nebe.

Jak známo, teď zrovna nemám a ani v minulých dnech jsem neměla veselé období. Když jsem tak po velkém větru uklízela sníh, padlo mi oko na něco neobvyklého. Bylo to takové maličké a zvláštní na tom bílém podkladu. Červená kulička uvězněná v béžové klícce. Větrem ošlehaný oranžový lampiónek mochyně židovské. Nikdy jsem mochyni v tomto stadiu neviděla. Úlovek jsem si odnesla domů, snad mi přinese štěstí...

Nevím, jestli mi zrovna sníh přinese štěstí, ten je nám starším spíš na obtíž i když na obrázku vypadá moc dobře, zvlášť s modrou oblohou v pozadí. Jenomže jste-li majitel nemovitosti, musíte se postarat o jeho úklid, což není zrovna příjemné a  navíc to na sněhu klouže a to už není vůbec dobré. Tak doufám, že tu zimu nějak přečkám ve zdraví a těším se na jaro a trošku tomu těšení pomáhám.


Snad se sluníčkem a jarem přijde už konečně něco lepšího, veselejšího. 











Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?   V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste naj...