Když v Beskydech pršelo

Minulou středu se měl uskutečnit téměř rok plánovaný zájezd do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Přesto, že to máme skoro za humny a já jsem tam byla mnohokrát, moc jsem se těšila. Areál muzea je velmi rozsáhlý a skládá se ze tří částí : Valašského městečka, Valašské dědiny, včetně nové rozhledny, postavené podle projektu známého architekta Dušana Jurkoviče a z Mlýnské doliny. Já jsem vždycky navštívila jenom Městečko, ostatní části mi byly neznámé.

Jenomže už od úterka pršelo a pršelo i ve středu a pořádně ! Přesto se zájezd konal. Já, jako zkušený turista jsem se vybavila, pláštěnkou i deštníkem, nastříkala boty impregnací, ale stejně to nebylo moc platné, voda se dostala všude .

Nezvyklý pohled. Za krásného počasí je Městečko plné lidí. Foceno pod střechou stylové hospůdky.

Pusto, smutno... Děda Komárek by pravil: " A ch...je a ch...je!"

Ve Valašské dědině jsme našli otevřený jeden domeček s průvodkyní, odložili jsme deštníky a pláštěnky s tím, že nás odtud už nikdo nedostane. Našli se i tací, kteří se vydali na rozhlednu, ale já jsem si to nechala na jindy.

Byla otevřená i kovárna s panem kovářem, kde jsme se ohřáli a já jsem si tam zakoupila krásnou podkovu pro štěstí. Byla otevřená také hospoda, kde jsme se potom uchýlili spolu s ostatnímu turisty.

Odpoledne jsme navštívili funkční mlýn, hamr i valchu v Mlýnské dolině, což bylo velice zajímavé, ale stále pršelo a pršelo, tak si to dovedete představit...

Bohužel, v dešti se nedalo fotit, takže více fotek nemám. Kdo zavítáte do našich končin, nenechte si ujít jedinečné Valašské muzeum v přírodě, je to na celý den. Budete nadšení, ale nesmí pršet.

Když jsme odjížděli domů okolní vodní toky byly plné a voda divoká. Naštěstí druhý den déšť ustal a všechno se pomalu vracelo do normálu.

Náhodou se nám naskytla přípežitost absolvovat ještě jeden zájezd na jižní Moravu a to hned v pátek. Ve čtvrtek jsme se usušili a brzy ráno v pátek jsme vyjížděli, opět za deště tam, kde už déšť dlouho neviděli. Tentokrát mi ve focení nic nebránilo, ale to si nechám na příště.

Barvy léta

Konečně jsem se dočkala. Trvalo to celý rok, než jsem dala dohromady patřičnou hotovost na nový foťák. Polovinou mi přispěla moje rodina v rámci nedávných narozenin, na druhou polovinu jsem celý rok pilně střádala. Konečně se mohu podělit o zážitky z cest i z domova. Však jsem toho hodně propásla. Snad budu mít i více článků na blogu. Uvidíme. Ještě s foťáčkem nejsme úplní kamarádi, ale čas ukáže.

Na zahradě je teď plno práce, ale na kochání se čas vždycky najde.

Letní jabloně nám letos dělaly velké starosti. Obě byly obsypané jablíčky. Naštěstí se našlo hodně sousedů, kteří nám ochotně úrodu pomáhají likvidovat.

Lichořeřišnici mám ve skleníku na každém volném místě . Nechala jsem si ji tam schválně . Je to velmi účinná léčivá bylina. Květy i listy přidávám do salátů a chystám se vyrobit tinkturu. Dá se prý i sušit. Navíc se mi zdá, že díky jí mám papriky i rajčata letos mimořádně zdravé. Myslet si to můžu...

Dnes už rajčátka začínají červenat.

Už pár let jsem "kopřivová". Zjistila jsem, že pokojové kopřivy jsou velice dekorativní a snadno se pěstují. Během léta se jim venku dobře daří a na trhu je k dostání mnoho druhů.

Nějaký ten muškát ale musí být. Tento mám už třetí sezónu. Vůbec jsem nevěřila, že přežije jeden rok a přežil!

Užívejme si léta, sluníčka i deště. Obojí je potřeba.