Translate

24 října 2019

V podzimních barvách


Tuto fotku jsem pořídila minulý týden na svých toulkách po okolí. Byla to odměna za čtrnáct dnů maroďění. Už jsem si myslela, že o takovou podívanou přijdu.


S nemocí se mi opozdila podzimní výzdoba. Věneček na dveře jsem upletla z dlouhých větví psího vína, které už ztratilo listy. Po dlouhé době jsem použila tavnou pistoli a věneček jsem oblepila kaštany, žaludy a vším možným, co mi přišlo pod ruku. Že jsem tavnou pistoli použila po dlouhé době, to jsem okamžitě pocítila na palci jedné ruky, kde jsem si svou nešikovností vypálila parádní puchýř.


Druhé moje dílko jsem okoukala na Pinterestu. Letos se mi neurodila žádná okrasná malá dýně, proto jsem hledala náhradu. Moc pěkné jsou háčkované dýňky. Vloni jsem to vyzkoušela, vyrobila jsem jedinou a už jsem neměla trpělivost na další. Zato tyto moje byly hotové raz-dva. Ze starého prostěradla jsem vystřihla kruh, který jsem po obvodu stáhla nití. Před tím jsem ho vyplnila rounem. Do otvoru jsem zapíchla klacík z vinné révy, který má takové ozdobné krucánky.
Říkala jsem si, jestli má cenu dělat podzimní výzdobu, za chvíli tu máme Vánoce, ale asi ano. Ty podzimní barvičky mne vždycky pozitivně naladí. Však si ještě užijeme hodně šedi.


Ještě jedna fotka z minulé vycházky.

Těšme se z barviček babího léta!








12 října 2019

Něco na zahřátí i pro potěšení

Po nějakém čase jsem se vrátila k výrobě pohankových polštářků. U nás doma se velmi osvědčily a používáme je už několik let. Jejich použití je velmi jednoduché. Polštářek vezmu, vložím do mikrovlnky a zahřívám max. 1 minutu, ale raději o pár vteřin méně.


Ty staré polštářky už byly ošoupané a ušmudlané, proto jsem ušila nové potahy, obsah zůstal stejný, pohankové slupky jsou velmi odolné. Pozor, ale při delším zahřívání mohou vzplát. Už se mi to také stalo.


Polštářek je naplněný pohankovými slupkami, které je možné zakoupit v obchodech se zdravou výživou. Někdy se z nich vaří čaj. Sáčky se slupkami mají hmotnost cca 200g. Do polštářku přidávám také trošku sušené levandule. Po zahřátí se polštářek krásně rozvoní.


Pár polštářků jsem darovala známým. V tomto případě jsem přidala ještě voňavé srdíčko s myšičkou.


Tady jsem pro změnu vyrobila voňavý pytlíček. Uvnitř je rouno, levandule a malá kapička levandulové esence, Její vůně vydrží déle.

Horké polštářky se přiloží na bolavé místo nebo se šoupnou pod peřinu jenom tak pro zahřátí. Mohou sloužit také, jako masážní. Jeden polštářek si odvezli i příbuzní z Kanady o kterých jsem psala v miulém článku.


Na konec jsem si ze zbytku džínoviny ušila ještě jedno voňavé srdíčko, jen tak pro radost.

V těchto dnech se nám oteplilo, ale zima se blíží a zahřívat bude třeba....





Přeji vám pohodové podzimní dny.

01 října 2019

Měli jsme vzácnou návštěvu

Minulý týden jsme měli doma vzácnou návštěvu. Po deseti letech k nám zavítala z Kanady moje sestřenice Helen s partnerem. Rodiče Helen odešli do Kanady v roce 1948 a Helen se svou sestrou se narodily už v cizině. Nejdříve jsme uvítali návštěvu u nás, v Podbeskydí. V tuto dobu návštěva dlí na Hané, kde maminka Helen žila a kde máme velkou rodinu.


Bylo těžké připravit vhodný program na tak krátkou dobu, kterou u nás hosté strávili. Museli jsme všechno přizpůsobit našemu i jejich seniorskému věku Usmívající se. Nakonec jsme zvolili Hukvaldy.


Domluvili jsme se celkem dobře. Sestřenice se učí česky, já jsem jí přizvukovala nějakým tím anglickým slovíčkem, na které jsem si vzpomněla. Ruce a nohy byly v pohotovosti. Seznámila jsem je s rodištěm Leoše Janáčka i s jeho Liškou Bystrouškou.


Na Hukvaldech je k vidění hodně zajímavostí včetně osmi památných buků se svými obrovskými odkrytými kořeny. Už jsem je na blogu několikrát ukázala.


Hukvaldy nejsou jen Leoš Janáček a jeho liška, ale je tu hrad a velká obora s velkými stády daňků a muflonů. Tento krasavec se objevil na cestě jenom několik metrů od nás.


Hukvaldy jsou také kaštany, na jaře kvetou a na podzim jsou všude na zemi jejich plody. Tentokrát jsme měli štěstí, objevili jsme pár stromů, které si popletly roční dobu a opět vykvetly.


Prohlídka hradu byla pro Kanaďany velkým zážitkem. Oni prý totiž doma nic takového nemají.


Krásné výhledy na Beskydy byly odměnou za namáhavý výstup pro dvě čerstvé kanadské endoprotézyUsmívající se.

Naše hosty jsme také zavedli do místní stylové hospůdky, kde si pochutnali na svíčkové s knedlíkem. Večer jsme zavítali do té naší vesnické na pravé české pivo.

Další den jsme zůstali doma, provázeli jsme je zahradou a vyměňovali si zkušenosti ze zahradničení a já jsem jim nakonec usmažila velký talíř langošů, který brzy zmizel....

O těch třech dnech by se dalo ještě hodně povídat. Naši hosté byli velmi spokojení, stále nám opakovali, jak se jim u nás líbí a jak je naše příroda krásná, jak jsou tu lidé milí.

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám tento článek napsat, ale nakonec jsem si řekla, že musím. Stále totiž čteme a slyšíme, jak jsou Češi zlí, závistiví, zamračení, neumí se chovat v cizině a ta lepší část se za jejich chování stydí. Jo a také moc pijeme, jsme na předním místě v pití kořalkyUsmívající se! Kdybyste jenom věděli, jak jim ta naše slivovička chutnala! Myslím, že lidé jsou všude stejní, jenom my máme takovou povahu, že se neumíme pochválit. A tak jsem se tetelila blahem, když jsem slyšela jenom samá pozitiva.

Svůj blog jsem opět hodně zanedbávala. Přes léto bylo hodně hlídání zahradničení a něco málo cestování. Doufám, že teď už bude více času na psaní. Také se mi blíží kulaté blogové výročí...

Mějte se pěkně.







Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?   V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste naj...