A přece byly bílé

Nakonec se nám splnilo přání a Vánoce byly bílé. S vnučkami jsme podnikly tradiční vánoční výpravu za zvěří. Já jsem zabalila proviant (mrkev, suchý chleba, kaštany z podzimního tvoření atd.) a vnučky zase svoje nezbytné mobily, selfie tyč a šlo se.

 

Atmosféra venku byla taková zvláštní, tichá, tajemná a smogová. 

V přírodě bylo ale dobře, ve městě už ten smog byl znát.

U krmelce to vypadalo jinak, podotýkám, že bylo 14 hodin odpoledne. Je vidět, že zvířátka krmelec navštěvují.

Na zpáteční cestě vykouklo i kousek modré oblohy.

Našly jsme hromadu dřeva a já jsem holky donutila, odtrhnout oči a ruce od mobilů a věnovat se jiné činnosti i když jenom na chvíli...

Přeji vám, milí blogoví přátelé, do nového roku hlavně hodně zdraví, ostatní se dostaví samo. Našim dětem a vnukům přeji, aby častěji odtrhli oči od mobilů a více se rozhlíželi kolem. Abych pravdu řekla, dost mne ty jejich aktivity děsí.

Přání

 

Milí blogoví přátelé, děkuji vám za dlouholetou přízeň. Letos v listopadu to bylo 12 let, kdy jsem si svůj blog v potu tváře sama vybudovala. Tento rok byl pro mne velmi těžký, ale takový už je život. Vždycky jsme se doma snažili, pokud možno, všechno brát s humorem a to mi pomáhá i teď. Moje aktivita už není, to co bývalo, ale stále mne těší se s vámi setkávat, obdivovat váš um, vtip a píli. Přeji vám jenom to nejlepší.

Trošku vánoční parády

Máme tady už druhý adventní týden a tady je dnešní pohled z okna. Prostě paráda!

Zvonečky. Toto je zase ta moje korálková paráda, po večerech vyráběná.

Věnečky

Rampouchy, zavěšené vypadají lépe.

Od korálek se pomalu přesunu k troubě a k cukroví. Mějte se pěkně a v poklidu užívejte adventní čas.

Adventní čas

 

Včera jsme se probudili do sněhové nadílky. To byl můj pohled z okna, včetně modré oblohy, nádhera. Dnes už to bylo úplně jiné, sníh se změnil na špinavou břečku a místo modré oblohy zavládlo šedé deprimující pošmourno. 

Protože milujeme ryby a Vánoce se blíží, zajeli jsme si zlepšit náladu do nedalekého rybářství. Kdo je připraven, není překvapen...

Už včera jsem si vyrobila adventní svícení : forma na chlebíček, vysypaná pískem ( okoukáno v TV v pořadu "Všechno, co mám ráda" ). Písek udržuje vlhkost pro větvičky a svíčky jsou bezpečně zapíchnuté. To moje svícení je trošku rozcuchané, ale ve skutečnosti vypadá líp...😊😊  

Přeji vám příjemné prožití adventních dnů ve zdraví a bez starostí.

Moji letošní Martínci

 

K pečení martinských rohlíčků jsem se dostala až po Martinovi, teď o víkendu. Uvnitř je oříšková náplň a musím říct, že se povedly. Také se přiznávám, že je to moje premiéra. 

Pro případné zájemce přikládám recept:

Těsto:

250 g hladké mouky, 225 g  másla, 1 vejce, 10 g droždí, 1 lžička mléka, 1 lžička cukru krupice-kvásek 

moučkový a vanilkový cukr na obalení

Náplň: 

250 g  mletých ořechů,  200 g mléka, 50 g drcených piškotů, 50 g medu, 50 g cukru,  špetka skořice,      1-2 lžíce rumu, 1 bílek, Ořechy přelijeme vroucím mlékem, přidáme ostatní suroviny, zamícháme a necháme vychladnout.

Recept jsem si našla v knížce Petry Burianové. Petra Burianová je známá z televizní soutěže Peče celá země, kde také zvítězila. Já moc nesleduji soutěže o vaření, ale tato soutěž mne upoutala a Petra byla úžasná ať už jako kuchařka, tak jako člověk. Knížka nebo spíš kniha přináší povídání o pečení a zvycích v jednotlivých ročních obdobích a je doplněná o recepty a fotografie. Knihu jsem si zapůjčila v knihovně, ale klidně bych ji věnovala, jako vánoční dárek.

Třeba jsem někomu z vás dala tip na mlsání, pro mne to byla už tak trošku příprava na vánoční pečení, protože jsem si pořídila nový sporák, který je úplně jiný než ten starý.

Přeji pěkný víkend a opatrujte se.😀

Když fouká od strnišť

V poslední době u nás vlastně fouká skoro každý den a není to nic příjemného. Také se už brzy stmívá. Minulou neděli vnučky už skoro za tmy vytáhly draky, zakoupené v našem vesnickém vietnamském obchodním domě Bala.

Obloha nám poskytla nádhernou podívanou.

Máme to štěstí, že tak velká volná plocha k pouštění draků nachází blízko.

Moc jsme si to užily.  Jak málo stačí ke štěstí.

Vzpomínáme

 

Každým rokem tvořím dušičkovou výzdobu. Používám vždycky materiál z vlastní zahrádky. Letos jsem přidala pár papriček. Manžel je měl rád.

Ty, na které už jen vzpomínáme, stále přibývá, bohužel...

Jaruščina výzva 4. část

Už minulý týden jsem se těšila, jak si vyjdu do přírody a pořídím plno fotek krásně zbarvených stromů a jiných přírodnin. Sluníčko pěkně svítí, co mi schází?  Bohužel, chytila jsem od vnučky nějakou virózu, takže plánům byl konec, ale nevzdala jsem to.

Z okna mého nového bydlení mám výhled na tyto kopečky, které se nazývají Palkovické hůrky, za nimi se nacházejí známé Hukvaldy. Ještě jednu zajímavost mi Hůrky poskytují. Celý rok mohu sledovat západ slunce, jak se sluníčko, pohybuje, kde se na moje narozeniny zastaví a odkud  zase kolem Vánoc cestuje zpět.

Za oknem mi dělají společnost moje orchideje a blahokeř od blogerky Milušky.

V předsíni mi zase vykvetly vánoční kaktusy. To je den druh, který kvete i 3x do roka.

Náš starý ořech a jeho plody. Letos je jich hodně, tak se momentálně všechno točí kolem nich.

Podzimní dekorace naší Ivetky za dveřmi stále ještě drží tvar a já si jdu vařit čaj, abych se té virózy co nejdřív zbavila. Není to nic příjemného.

Přeji vám krásný podzim, plný barev a sluníčka.

Barvy podzimu

Opět se hlásím k výzvě Járy D. Podzim mám ráda právě pro ty krásné teplé barvičky a pokud se mi podaří pěkná fotka, mám radost. Příroda je velká kouzelnice. Někde v archívu mám plno fotek nádherně zbarvených stromů, ale podmínka byla zachytit letošní podzim, který je trošku jiný, barevně malinko opožděný.

Tato fotka je asi 14 dnů stará, dnes už to bude určitě jiné.

Každoročně mi dělá radost  pohled na sloup elektrického vedení. Nevím, jestli to není proti předpisům, ale zřejmě to nikomu nevadí.

Když svítí sluníčko, všechno je krásné, optimistické a fotogenické.

Každý den ale slunce nesvítí a když se přidá ještě deštík, všechno zesmutní. Ve středu jsme si vyšly s kamarádkami do přírody, i když mírně pršelo.

Kravičkám déšť zjevně nevadil.

Domečku, domečku, kdo v tobě přebývá?

Komu se poštěstí vidět v přírodě mloka? Mně se to po mnoha letech podařilo. 

Ten den jsme s kamarádkami zmokly a v lese trošku zabloudily.  Nakonec všechno dobře dopadlo a my se ve zdraví vrátily domů. 

Tak to jsou moje podzimní barvy někdy krásné, jasné, veselé, někdy smutné. To všechno k podzimu patří.

 

Květy podzimu

 

Touto cestou bych se chtěla připojit k podzimní výzvě blogu Járy D. Na zahrádkách i v přírodě najdeme ještě mnoho krásných květinek a jak vidno i plno motýlků a včeliček. Přináším pár fotek z naší zahrady.

Hortenzie vypadají ještě stále svěže.

Jiřiny a drobné chryzantémy tří barev.

Rudbekie už odkvétá.

Toto sice nejsou sice kytičky, ale je to kus přírody...

Kochejme se krásami přírody, dokud to jde...