Desítka!

Můj blog končí desátý rok svého trvání. První nesmělý článek spatřil světlo světa 28.11.2009. Trošku jsem bilancovala a procházela jednotlivé roky, prohlížela fotky a také fotky v soukromém archívu a s dojetím vzpomínala. Za těch deset let se toho hodně událo, jak v mém soukromí, tak na blogu. Naši pejsci už jsou dávno v psím nebi a z novorozených vnoučat se pomalu stávají puberťáci.

Na blogu jsem poznala hodně kamarádů, někteří už bohužel nejsou mezi námi. I to je život. Z prvních začátků vzpomínám na babi Maňasovou, která mne hodně podpořila. Dále to byla Eva*, Jarka, Jarmilka, Blanka, Vlasta, Fukčárinka, Tlusťjoch, Kitty, Milena, Květa, Jitka, Janka, Otavínka, Iva, Ema, Ježurka, Hanka z Podkrkonoší a jiní, které tu sice neuvádím, ale často k nim nakukuji.

Mnozí z vás jste mou inspirací. S Milenou jsme se staly velmi dobré kamarádky, které spolu už hodně prožily, dokonce to, že se nám naši vnoučci narodili ve stejný den před pěti lety! Tlusťjoch zase pravidelně pečuje o můj mozek. Luštěním jeho "pixliček" si dokazuji, že na tom ještě nejsem tak špatně. S Fukčárinkou to máme k sobě přes humna, lebedíme si, jak je u nás krásně, ale ještě jsme si to neřekly ústně, tak doufám, že k tomu také někdy dojde.

Některá šikovná děvčata jsem potkala na setkání Ženského klubu.

Blogovat jsem začínala, jako čerstvý předčasný důchodce. Deset let jistě udělalo své. Počátečnní elán pominul, počty článků se rapidně snížily o kvalitě nemluvím, ale to vůbec není labutí píseň a v blogování hodlám pokračovat. Nedávno jsem potkala jednu paní z naší vesnice, která můj blog náhodou objevila a pochválila. I to je určité povzbuzení.

Původně jsem zamýšlela napsat více, ale někdy méně je více a dlouhé čtení brzy začíná nudit.

Takže, moji milí blogoví návštěvníci, pravidelní i ti náhodní, děkuji vám za vaše návštěvy a komentáře. Tady bych měla napsat, že se polepším a budu produkovat více článků. Jenže sliby - chyby. Nechám tomu volný průběh.

Bylo a stále je mi s vámi dobře.

Helena B.