Příroda se probouzí

 Příroda se probouzí a dělá to rychle, až se člověk nestačí divit. Ještě před týdnem jsme se potýkali se sněhem a už tu máme jaro.

Toto je procházka z předminulé neděle, kdy jsme si vyšli na nedalekou rozhlednu. Cesta byla zledovatělá a turistické  hole byly na místě.

Rozhledna na kopci Kabátice v Chlebovicích u F-M, cíl naší cesty.

A tady je zasloužená odměna ve formě nádherných výhledů na okolní krajinu a nejistých výhledů na cestu zpět. Nakonec jsme sestup zvládli bez potíží. Tak to byla neděle 21.2.2021.

Tady jsou fotky z vycházky z neděle 28.2.2021, tedy ze včerejška, která se uskutečnila pouze po blízkém okolí. Jehnědy jsou plně rozkvetlé a letadla už také více létají.

Příroda je ještě taková ušmudlaná a neučesaná, ale co bychom chtěli po týdnu?

Vracíme se zpět na zahradu. Krokusy vyrůstají před očima.

Kdybych věděla, že to půjde tak rychle, tak okolí trošku vypleju, ale sluníčko je rychlejší.

Lýkovec kvete někdy už od listopadu.

Vypadá to, že jaro prožijeme letos stejně, jako vloni, s určitými omezeními.  Příroda ale funguje stále stejně. Poskytuje relax, pohodu a radost a to zadarmo!  A navíc je tam hodně místa pro všechny. Bohužel, si mnozí myslí, že to potěšení najdou spíše v davu a s oblibou se srocují i v té přírodě, jako ovce. 

Radujme se ze sluníčka a kytiček a vyhýbejme se škarohlídům, neboť veselá mysl je půl zdraví.

Je tady prosinec

Dnes máme první prosincový den. O víkendu jsme přivítali první sníh, který se ještě místy, díky mrazíku, udržel.

O víkendu jsme také zapálili první adventní svíčku.  Mám toto období moc ráda i když to pro hospodyně přináší mnoho starostí a práce, ale přesto...

Adventní věnec  si léta vyrábím sama.

Stejně tak i věnec na dveře, co dům a les dal...

Minulý týden jsme navštívili rybářství v sousedním městě, kde jsme zakoupili kapříky na vánoční stůl. Je to to taková tradice. V rybnících a v sádkách tam mají různé druhy ryb a my máme rybičky rádi, na talíři i živé . 

Letos budou Vánoce trošku jiné. Lidi naříkají, že jim budou chybět setkání u stromu na náměstí s tradičním svařáčkem. No, přežijeme to. Hlavně ve zdraví. 

Přeji vám krásný adventní čas.

Únor bílý ?

Posílám pár únorových fotek z naší zahrádky. Pravda, únor je letos u nás bílý jenom občas a pouze na krátkou dobu. Jinak je spíš zelený.

To je naše vrba, jak vidíte jsme připraveni i na Velikonoce. Když k nám minulý týden přišel pán zrevidovat plynový kotel, velmi se podivil, jak jsme pilní. Není to ovšem tak. Vajíčka tam visí od loňských Velikonoc. Než jsem je stačila odstranit, zarostla listím a nějak nebyla vidět. Když se na podzim opět objevila, doufala jsem, že je pokryje sníh a pak už mi to bylo jedno. No co, někdo schovává vánoční stromeček i s ozdobami...

Tak kdy nám to jede?

Nakonec malý dárek pro milovníky sněhu. Zasněžené fotky jsou z loňského ledna, kdy jsem se jela podívat do Beskyd na Pustevny na ledové sochy. Ty první dvě jsem už na blogu ukázala, ale tu poslední ne. Nevěděla jsem, jestli bude moje kamarádka, zachycená v podivné poloze u zastávky autobusu, souhlasit. Mezi známými měla fotka obrovský úspěch. Není to fotomontáž, to byla jenom vloni příroda štědřejší.

Přeji vám pohodové dny se sněhem i bez něho. Pro sebe už jenom se sluníčkem.

Letos poprvé

Stále si slibuji, že se budu svému blogu věnovat čatěji, ale nedaří se mi to. Teprve včera jsem odstrojila vánoční stromeček. Zachovala jsem ho pro svého vnoučka, který mne po půl roce přijel navštívit a vyzvednout si dárečky, které tam zbyly. Ještě že je náš letitý stomeček umělý, jinak by to nebylo možné. Je umělý, přesto nám začal opadávat. Nic není věčné. Užili jsme si ten týden, jak se jen dalo. Vnouček je velmi čiperný předškolák a já jsem se nestačila divit nad jeho nápady a průpovídkami. Přestože je to už velký chlap, rád se mazlí. Když mne přišel obejmout, řekla jsem mu, jestli ví, že se také objímají stromy, ze kterých údajně lidé čerpají energii. Krátce na to se ozvalo z vedlejší místnosti podetřelé cinkání. Když jsem se ho zeptala, co tam dělá, oznámil mi, že objímá vánoční stromeček... Těch zážitků bylo ještě hodně. Momentálně už je u nás klid. Tolik k Vánocům.

Vlastně chci ještě ukázat jeden netradiční vánoční dárek. Pod stromečkem byl velký balík se sadbou hlívy ústřičné, zatím se nám daří.

Když jsme u toho zdravíčka, které si při každé příležitosti přejeme. Co takhle dát si zelí? Vlastnoručně natlačené a moc dobré. Musím se pochválit!

Včera nám napadlo trochu sněhu, ale už je skoro pryč. Zato ovzduší se hodně zhoršilo. Začátkem ledna až téměř do minulého týdne bylo příjemně, někdy i slunečno. S kamarádkami jsme opět vyrazily do přírody. Obloha byla modrá a Lysá hora kouřila...

Putování jsme ukončily v BRCu ( Beskydské rehabilitační centrum ) na Čeladné. To jsou malé lázně na nemoci pohybového ústrojí, dnes už celkem známé.

Vlastně v nedaleké hospodě Skalka...

Ač vládne měsíc leden, mladé kopřivy připomínají březen. Budeme si muset zvyknout, ale už se stejně těším na jaro...

Únor u nás

Únor bílý, pole sílí......

Po téměř měsíčním marodění už zimu nemůžu ani vidět. Doma je sice pohoda a teplíčko, ale za tu dobu jsem hodně zlenivěla. Navíc domácí ponorková nemoc není moc příjemná záležitost... Tak vyhlížím jaro a vítám každý alespoň malinko slunečný den.

Náš okres zahajoval před dvěma týdny jarní prázdniny. Za oknem byl sice sníh, ale pořádný smog zabránil pobytu venku a to skoro po celý týden. Není co dodat - viz. foto. Hned první den se u nás sešly moje čtyři vnučky a u počítače bylo těsno. Další den nám přibyla nejstarší vnučka a holky si uspořádaly pořádný mejdan. Bylo co oslavovat. Nejstarší vnučka oslavila 14 let a jedna z mladších 8 let.

Babi se činila! Nejsem žádná cukrářka a ani mne nebaví zkoušet nějaké novinky. Je to pořád dokola : ořechy, kakao, čokoláda, trošku marmelády a rum! Recept je podle naší maminky, ale výsledek stojí za to. Myslím ten chuťový.

Jak už jsem napsala, jsem velice líná osoba a nechápu, co jsem kdysi dávno všechno stačila stihnout s rodinou, zaměstnáním a domem a zahradou. Až na tu ponorku je ale doma moc dobře. Začala jsem uvažovat, do čeho se pustit, protože se Velikonoce blíží. Nakonec jsem sáhla po háčku a zkoušela vlnovkový vzorek. Bohužel, vždycky mi nějaké to očko scházelo nebo nadbývalo, tak jsem toho nechala a zkusila něco jiného.

Tady jsem očka zkrotila. Zkušené háčkovačky sice už asi nedohoním, musím se ještě hodně učit, ale mám radost z každého úspěchu a až mne to přestane bavit, zkusím zase něco jiného.

Začala jsem pomalu chodit mezi lidi. Navštívíla jsem přednášku o životě na Shetlandských ostrovech v podání tamního občana a přítele naší lektorky angličtiny. Také přednáška o viktoriánské Anglii, kterou jsem absolvovala minulý týden mne velice zaujala. Přednášela nám jedna mladá dáma, která ač Češka, žije v tomto stylu, běžně nosí šaty s "honzíkem" a korzety. Sama si náročnou róbu šije a vyrábí dobové šperky, atd. Na veřejnosti tím budí velkou pozornost. Trošku trhlá, ale milá.

Minulý týden jsem poprvé po dlouhé době vyšla do přírody. S kamarádkami jsme si sice nevybraly moc dobré počasí. Za chvilku po pořízení této fotky začalo silně sněžit, ale přežily jsem to ve zdraví.

Snad se jara už brzy dočkáme...

V den zimního slunovratu

Ve středu 21.12.2016, v den zimního slunovratu, jsme se s kamarádkami domluvily, že na pár hodin zanecháme vánoční přípravy, opustíme své bližní a vydáme se do přírody, abychom byly u toho. Ten den bylo krásně slunečno a pohádková námraza nám brala dech.

U nás to byl druhý den, kdy všude kolem bylo bílo a já jsem se modlila, aby to ještě chvilku vydrželo.

Cestu jsme začaly u této kapličky, říká se tady tomu Hájek. Pod kapličkou vyvěrá "zázračná voda", na kterou sem chodí lidé z celého okolí. Od pramene jsme šly dál, do Frýdeckého lesa a odtud na louku, kde se před nedávnem objevila nová kaplička.

Na přání Jarmilky dodatečně přidávám fotku z interiéru.

Kaplička byla postavena vedle veliké lípy tak, jak to má být, ale lípa se mi už nevešla do záběru.

Když jsme se u kapličky rozhlížely, zachytila jsem i nějaké ty čmoudíky, jsme holt v průmyslové oblasti...

Nečekala jsem, že námraza vydrží tolik dnů. Vím, že mnozí z vás pořídili hezčí fotky, ale v ten moment jsem věřila, že to všechno brzy pomine.

Cestou zpět jsme potkaly pár ostrých hlídačů.

Také patník v sukýnce...

Nakonec jsme dorazily k této frýdecké tvrzi. Ví někdo, jaká je její historie? Čekám na odpovědi...

Musela jsem sáhnout do archívu, neboť celý týden doma léčím nachlazení, které jsem si uhnala při svém nedávném cestování. Takže jediná novinka je, že už jsem skoro fit. Mějte se krásně a neumrzněte!