Translate

24 prosince 2019

Krásné Vánoce!

Tak tu opět po roce máme Vánoce. Rychle to uteklo a opět ta stejná písnička. Nestíhám! Nevadí, je tomu tak každým rokem, zase to nějak dopadne. Navíc to u nás vypadá na brzkou povodeň. Celý den leje a leje. Děda Komárek by to řekl jinak... Přesto mám Vánoce moc ráda.

Milí blogoví kamarádi, přeji vám i vašim blízkým klidné vánoční svátky plné pohody, milých setkání, dobrého jídla a pití a všeho ostatního, co nám přináší radost.











10 prosince 2019

Předvánoční tvoření


Máme za sebou druhou adventní neděli, Vánoce se kvapem blíží. Zdá se mi, že jsem svíčky ze stromečku sklízela teprve včera a už to bude rok. Minulou neděli jsem na poslední chvíli dokončila adventní věnec. Myslím tím těsně před zahájením prvního televizního adventního koncertu. Věnec na dveře jsem dokončila včera. No snad ten stromeček nazdobím v ten správný čas. Rychle mi to utíká a já nestíhám nebo nestačímUsmívající se.




Tak toto je ten věnec - nevěnec, aneb čtyři bábovičky v míse. Tento způsob zdobení praktikuji už několik let a je to velmi výhodné, hlavně je to bez jehličí.


Věnec na dveře, co dům dal, jednoduché, praktické, neopadává. Vlastně jsem si s nalepováním šištiček dala dost práce, sem - tam jsem si i popálila prst. S tavnou pistolí zatím nejsem moc velký kamarád.


Sněhuláček-březáček mi padl do oka jako první na našem obecním vánočním jarmarku. Vyrobily ho děti ze základky. Vlastně jich vyrobily více a kdo je viděl, musel je mít. Brzy byl stánek prázdný. Se zdobením to u nás jde pomalu, ale ode dneška nám už svítí i venkovní borovička, takže zase nějaký pokrok. Cukroví jsem zatím nepekla, ale věřím, že k tomu také dojde. Všechno pěkně popořádku!

Přeji vám klidný předvánoční čas.




29 listopadu 2019

Desítka!



Můj blog končí desátý rok svého trvání. První nesmělý článek spatřil světlo světa 28.11.2009. Trošku jsem bilancovala a procházela jednotlivé roky, prohlížela fotky a také fotky v soukromém archívu a s dojetím vzpomínala. Za těch deset let se toho hodně událo, jak v mém soukromí, tak na blogu. Naši pejsci už jsou dávno v psím nebi a z novorozených vnoučat se pomalu stávají puberťáci.

Na blogu jsem poznala hodně kamarádů, někteří už bohužel nejsou mezi námi. I to je život. Z prvních začátků vzpomínám na babi Maňasovou, která mne hodně podpořila. Dále to byla Eva*, Jarka, Jarmilka, Blanka, Vlasta, Fukčárinka, Tlusťjoch, Kitty, Milena, Květa, Jitka, Janka, Otavínka, Iva, Ema, Ježurka, Hanka z Podkrkonoší a jiní, které tu sice neuvádím, ale často k nim nakukuji.

Mnozí z vás jste mou inspirací. S Milenou jsme se staly velmi dobré kamarádky, které spolu už hodně prožily, dokonce to, že se nám naši vnoučci narodili ve stejný den před pěti lety! Tlusťjoch zase pravidelně pečuje o můj mozek. Luštěním jeho "pixliček" si dokazuji, že na tom ještě nejsem tak špatněUsmívající se. S Fukčárinkou to máme k sobě přes humna, lebedíme si, jak je u nás krásně, ale ještě jsme si to neřekly ústně, tak doufám, že k tomu také někdy dojdeUsmívající se.
Některá šikovná děvčata jsem potkala na setkání Ženského klubu.

Blogovat jsem začínala, jako čerstvý předčasný důchodce. Deset let jistě udělalo své. Počátečnní elán pominul, počty článků se rapidně snížily o kvalitě nemluvím, ale to vůbec není labutí píseň a v blogování hodlám pokračovat. Nedávno jsem potkala jednu paní z naší vesnice, která můj blog náhodou objevila a pochválila. I to je určité povzbuzení.

Původně jsem zamýšlela napsat více, ale někdy méně je více a dlouhé čtení brzy začíná nudit.
Takže, moji milí blogoví návštěvníci, pravidelní i ti náhodní, děkuji vám za vaše návštěvy a komentáře. Tady bych měla napsat, že se polepším a budu produkovat více článků. Jenže sliby - chyby. Nechám tomu volný průběh.
Bylo a stále je mi s vámi dobře.
Helena B.





24 října 2019

V podzimních barvách


Tuto fotku jsem pořídila minulý týden na svých toulkách po okolí. Byla to odměna za čtrnáct dnů maroďění. Už jsem si myslela, že o takovou podívanou přijdu.


S nemocí se mi opozdila podzimní výzdoba. Věneček na dveře jsem upletla z dlouhých větví psího vína, které už ztratilo listy. Po dlouhé době jsem použila tavnou pistoli a věneček jsem oblepila kaštany, žaludy a vším možným, co mi přišlo pod ruku. Že jsem tavnou pistoli použila po dlouhé době, to jsem okamžitě pocítila na palci jedné ruky, kde jsem si svou nešikovností vypálila parádní puchýř.


Druhé moje dílko jsem okoukala na Pinterestu. Letos se mi neurodila žádná okrasná malá dýně, proto jsem hledala náhradu. Moc pěkné jsou háčkované dýňky. Vloni jsem to vyzkoušela, vyrobila jsem jedinou a už jsem neměla trpělivost na další. Zato tyto moje byly hotové raz-dva. Ze starého prostěradla jsem vystřihla kruh, který jsem po obvodu stáhla nití. Před tím jsem ho vyplnila rounem. Do otvoru jsem zapíchla klacík z vinné révy, který má takové ozdobné krucánky.
Říkala jsem si, jestli má cenu dělat podzimní výzdobu, za chvíli tu máme Vánoce, ale asi ano. Ty podzimní barvičky mne vždycky pozitivně naladí. Však si ještě užijeme hodně šedi.


Ještě jedna fotka z minulé vycházky.

Těšme se z barviček babího léta!








12 října 2019

Něco na zahřátí i pro potěšení

Po nějakém čase jsem se vrátila k výrobě pohankových polštářků. U nás doma se velmi osvědčily a používáme je už několik let. Jejich použití je velmi jednoduché. Polštářek vezmu, vložím do mikrovlnky a zahřívám max. 1 minutu, ale raději o pár vteřin méně.


Ty staré polštářky už byly ošoupané a ušmudlané, proto jsem ušila nové potahy, obsah zůstal stejný, pohankové slupky jsou velmi odolné. Pozor, ale při delším zahřívání mohou vzplát. Už se mi to také stalo.


Polštářek je naplněný pohankovými slupkami, které je možné zakoupit v obchodech se zdravou výživou. Někdy se z nich vaří čaj. Sáčky se slupkami mají hmotnost cca 200g. Do polštářku přidávám také trošku sušené levandule. Po zahřátí se polštářek krásně rozvoní.


Pár polštářků jsem darovala známým. V tomto případě jsem přidala ještě voňavé srdíčko s myšičkou.


Tady jsem pro změnu vyrobila voňavý pytlíček. Uvnitř je rouno, levandule a malá kapička levandulové esence, Její vůně vydrží déle.

Horké polštářky se přiloží na bolavé místo nebo se šoupnou pod peřinu jenom tak pro zahřátí. Mohou sloužit také, jako masážní. Jeden polštářek si odvezli i příbuzní z Kanady o kterých jsem psala v miulém článku.


Na konec jsem si ze zbytku džínoviny ušila ještě jedno voňavé srdíčko, jen tak pro radost.

V těchto dnech se nám oteplilo, ale zima se blíží a zahřívat bude třeba....





Přeji vám pohodové podzimní dny.

01 října 2019

Měli jsme vzácnou návštěvu

Minulý týden jsme měli doma vzácnou návštěvu. Po deseti letech k nám zavítala z Kanady moje sestřenice Helen s partnerem. Rodiče Helen odešli do Kanady v roce 1948 a Helen se svou sestrou se narodily už v cizině. Nejdříve jsme uvítali návštěvu u nás, v Podbeskydí. V tuto dobu návštěva dlí na Hané, kde maminka Helen žila a kde máme velkou rodinu.


Bylo těžké připravit vhodný program na tak krátkou dobu, kterou u nás hosté strávili. Museli jsme všechno přizpůsobit našemu i jejich seniorskému věku Usmívající se. Nakonec jsme zvolili Hukvaldy.


Domluvili jsme se celkem dobře. Sestřenice se učí česky, já jsem jí přizvukovala nějakým tím anglickým slovíčkem, na které jsem si vzpomněla. Ruce a nohy byly v pohotovosti. Seznámila jsem je s rodištěm Leoše Janáčka i s jeho Liškou Bystrouškou.


Na Hukvaldech je k vidění hodně zajímavostí včetně osmi památných buků se svými obrovskými odkrytými kořeny. Už jsem je na blogu několikrát ukázala.


Hukvaldy nejsou jen Leoš Janáček a jeho liška, ale je tu hrad a velká obora s velkými stády daňků a muflonů. Tento krasavec se objevil na cestě jenom několik metrů od nás.


Hukvaldy jsou také kaštany, na jaře kvetou a na podzim jsou všude na zemi jejich plody. Tentokrát jsme měli štěstí, objevili jsme pár stromů, které si popletly roční dobu a opět vykvetly.


Prohlídka hradu byla pro Kanaďany velkým zážitkem. Oni prý totiž doma nic takového nemají.


Krásné výhledy na Beskydy byly odměnou za namáhavý výstup pro dvě čerstvé kanadské endoprotézyUsmívající se.

Naše hosty jsme také zavedli do místní stylové hospůdky, kde si pochutnali na svíčkové s knedlíkem. Večer jsme zavítali do té naší vesnické na pravé české pivo.

Další den jsme zůstali doma, provázeli jsme je zahradou a vyměňovali si zkušenosti ze zahradničení a já jsem jim nakonec usmažila velký talíř langošů, který brzy zmizel....

O těch třech dnech by se dalo ještě hodně povídat. Naši hosté byli velmi spokojení, stále nám opakovali, jak se jim u nás líbí a jak je naše příroda krásná, jak jsou tu lidé milí.

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám tento článek napsat, ale nakonec jsem si řekla, že musím. Stále totiž čteme a slyšíme, jak jsou Češi zlí, závistiví, zamračení, neumí se chovat v cizině a ta lepší část se za jejich chování stydí. Jo a také moc pijeme, jsme na předním místě v pití kořalkyUsmívající se! Kdybyste jenom věděli, jak jim ta naše slivovička chutnala! Myslím, že lidé jsou všude stejní, jenom my máme takovou povahu, že se neumíme pochválit. A tak jsem se tetelila blahem, když jsem slyšela jenom samá pozitiva.

Svůj blog jsem opět hodně zanedbávala. Přes léto bylo hodně hlídání zahradničení a něco málo cestování. Doufám, že teď už bude více času na psaní. Také se mi blíží kulaté blogové výročí...

Mějte se pěkně.







26 srpna 2019

Moje letní kuchtění

Mám ráda léto, kdy je plno zeleniny, ovoce a bylinek. Letos nemáme ani jedno jablíčko, stromy po loňské bohaté úrodě odpočívají, zato úroda cuket a dýní je veliká. Už jsme měli cuketové zelí, grilovanou cuketu a dvakrát tuto pochoutku.




Cukety plněné houbovou směsí podle časopisu Rozmarýna. Je to opravdu lahůdka. Houby může nahradit masová směs.




Už několik let si vyrábím estragonový ocet.


Okurky většinou kupuji a potom je najednou zavařuji. Letos to bylo trošku komplikované, okurky nebyly moc kvalitní, proto jsem zkusila jinou variantu.


Z těch kvalitnějších jsem "vyrobila" kvašáky, ty se mi opravdu povedly.





Sadká tečka nakonec. Vnučky měly narozeniny a protože je slaví 3. a 4. srpna, mají většinou společný dort, ale zato hodně veliký.





Kromě dvojnásobných narozenin je v srpnu u nás v rodině také několik svátků a toto byl dárek pro mne. Váza už je prázdná, ale já se ještě stále mohu kochat...



Mějte se pěkně, užijte si poslední prázdninový týden a kochejte se...











29 července 2019

Prázdninové cestování znovu po Zlínsku

Prázdniny se brzy překlenou do druhé půlky a já jsem od června nenapsala ani řádku! Námětů je plno, ale nějak mi to psaní nejde.
Tak alespoň dám tip na pěkný výlet. Minulý týden jsme navštívili hrad Buchlov a městečko Buchlovice včetně krásného zámku se stejně krásnou zahradou. Jak už jsem uvedla na začátku, obojí se nachází ve Zlínském kraji. Opět jsem si zavzpomínala na moje školní léta, kdy jsem tato místa navštívila poprvé. Od té doby uplynulo mnoho a mnoho vody. Já jsem se ocitla daleko od své rodné Hané. Když jsem se dozvěděla, kam přátelé výlet naplánovali, hned jsem se přihlásila.
Buchlov a Buchlovice se nacházejí nedaleko Uherského Hradiště a nedaleko slavného Velehradu. To jenom pro přiblížení.


Nejdříve jsme zamířili na hrad Buchlov. Hrad pochází z 13. století a má bohatou historii, několik pověstí a hodně schodů. Celkový pohled na hrad jsem si vypůjčila z internetu, ostatní fotky jsou moje.


Nejdříve je třeba odemknout...




Památka na husitské války


Kuchyně


Toaleta


Kopečky, kde se hrad nachází se nazývají Chřiby a jejich strážce je...


Po prohlídce hradu jsme sjeli dolů do malebného městečka Buchlovic.



Krásný zámek s perfektně udržovaným parkem si pamatuji ještě ze školních let. Už tenkrát mne fascinovaly tvarované keře, které v té době nebyly jen tak k vidění.


Ze zámku jsme zamířili do parku, kde se nacházejí nádherné staré stromy plné energie ( jenom je obejmout ).
Každý strom má své číslo, nikoliv název. Seznam s popisy jednotlivých stromů si můžete vyzvednout za malý poplatek na pokladně. Mazané. Bohužel jsme na to přišli až později a nechtělo se nám vracet.


Buchlovice jsou známé také každoroční výstavou fuchsií, která se nachází v zámecké zahradě.



Součástí výstavního areálu je zahradnictví, kde je možné zakoupit i jiné rostliny. Já jsem neodolala a koupila jsem si tmavě hnědou okrasnou kopřivu. Kopřivy teď hodně nahrazují muškáty v oknech nebo v zahradních nádobách. Jsou odolné a velmi dekorativní.


Kopřivu nemám vyfocenou, ale zato takový krásný ibišek a že jich tam bylo!







Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?   V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste naj...