Tvoření z listí

Listí se nám začalo nádherně barvit. Dnes jsem jela vlakem a nestačila jsem se divit, co ta příroda umí. Myslím, že obyčejné psí víno v barevnosti vede. Na této fotce je zachycena barva z jedné strany naší pergoly.

Ta samá stěna, ale z jiné strany. Myslím, že dnes už jsou listy dole. Dva dny jsem tam totiž nebyla. Když jsem viděla tu krásu, pustila jsem se do díla. Z listů psího vína jsem umotala košík poupátek (rozvité růže se mi nedaří).

Později poupátka použiji do dušičkové vazby (pokud se z nich do té doby nestanou nevzhledné kouličky).

Chtěla jsem vyrobit ještě jiné dekorace z listí. Nasbírala jsem nádherné velké listy javoru, jenže za pár dní z nich byla velká suchá koule. Už jsem chtěla listí zavrhnout, když jsem náhodou objevila, jak mu životnost prodloužit. Na blogu Moniky Brýdové jsem našla tento jednoduchý návod a skvělý nápad :

Suché listy vložíme mezi několik vrstev pečícího papíru, potřeného bezbarvým-bílým voskem ze svíčky a to celé přežehlíme žehličkou. Vosk jsem na papír jemně nastrouhala škrabkou na brambory, dá se použít i starší struhadlo. Listy se navoskují z obou stran, zachová se tím jejich barva a rovný tvar.

To, co jsem tu ukázala jsou zatím polotovary. V podzimním tvoření budu ještě pokračovat. Původně jsem chtěla svůj článek nazvat : "Chvála psímu vínu" . Je to totiž levný a vděčný materiál. Z nevzhledných pahýlů na jaře vyraší bujný porost, který nám obroste pergolu a přes léto zajistí stín, na podzim listí a proutí. Věnečky z proutí jsem tady už několikrát ukázala. Jejich využití je po celý rok, na Vánoce, Velikonoce, Dušičky. Letos se do pletení věnečků teprve pustím. Na podzim je proutí velmi tvárné a lze vyrobit i jiné tvary. V dalších měsících věnečky krásně vyschnou a zpevní tvar.

Přeji všem vám příjemný zbytek víkendu, třeba při nějakém tom tvořeníčku.

Veselá háčkovaná podkafíčka

Pro neznalé bych asi měla napsat podložky pod ledacos, ale mně se zalíbil název "podkafíčka". Návod jsem objevila v červnovém časopise Rozmarýna. Barvičky byly takové letně veselé, že jsem neodolala a pustila se do práce. Nejsem žádný expert na háčkování, v podstatě se učím. V mládí jsem si uháčkovala svetr, ale od té doby jsem toho hodně zapomněla.

Můj kávový hrníček má na odvrácené straně ještě zelený kvítek...

Protože mne háčkování začalo bavit, pustila jsem se do další sady

U nás doma se stále hledá nějaká podložka a těch není nikdy dost, snad se i tyto budou hodit. Navíc jsem si krásně procvičila svůj nemocný palec, pan doktor říkal, že s ním musím hodně hýbat, že zatím mají náhradní klouby jenom za kyčle a kolena...

Kouzlení s dobromyslí

Dobromysl obecná, origanum vulgare, oregano nebo lidově voněkras, což se mi líbí úplně nejvíc. Než jsem začala psát svůj článek, něco jsem si o této rostlince preventivně přečetla. Zarazilo mne, že se na zimu musí přikrýt, aby nevymrzla. No to určitě! U nás doma je považována za plevel. Každoročně zjara, když se objevují první lístky, nadávám, jako špaček! Je všude, kde nemá být. Už si nemůžu vzpomenout, jak se k nám dostala, asi někde z trhu nebo jako přebytek od někoho známého. Že se nám tu usadí v takovém množství, to jsem netušila. Časem jsem přišla na to, jak je krásná a jak její kvítky přitahují včeličky, čmeláky a také motýly. Pak jsem objevila, že se květy dají dobře sušit a později použít do suché vazby, že v téměř původní barvě vydrží až do jara a hlavně květy neopadávají, jako u levandule.

Vloni jsem si na si na vchodové dveře vyrobila velké levandulové srdce, ale letos jsem ten správný levandulový čas propásla. Napadla mne spásná myšlenka, proč nezkusit stejný postup s dobromyslí ?

Jako korpus jsem opět použila univerzální věneček z loňského psího vína, teď už pěkně suchý a tvrdý. Dále už jenom drátek a nůžky. Z větviček dobromysli jsem nastříhala malé kytičky, ty jsem omotala drátkem, kterým jsem je současně připevnila ke korpusu, pěkně vedle sebe.

Nakonec jsem věneček opatřila malým drátěným očkem na zavěšení a ozdobila mašličkou.

Po pár dnech věneček už skoro vyschnul a celkem pěkně voní. Je přece vyroben z "voněkrasu"!

Přeji všem krásné letní dny plné barevných a voňavých kytiček !

Letošní levandulování

Je tu léto, jak má být. Sluníčko pálí, stínu je poskrovnu, všechno živé žízní, děti prázdninují a zlobí, ovoce postupně dozrává. Nejlépe je někde u vody, ale já mám to štěstí, že u nás doma je krásně chladivo a útulno a po dlouhé době bez návštěv. Hned jsem toho využila a jala se vykonávat činnosti, na které jsem dlouho neměla čas. Vytáhla jsem šicí stroj a s napětím zkoušela, jestli ještě žije a šije. Když jsem seznala, že je vše v pořádku, pustila jsem se do díla.

Že jsem si spletla téma? Nikoliv. Moje tvoření se týká jenom levandule. Letos je obzvláště krásná a voňavá s kvítky na dlouhých stoncích, radost pohledět a počichat.

Vyrábím kytičky, paličky, pytlíčky a voňavá srdíčka. Levandule dosáhla svého vrcholu a začíná pomalu odkvétat. Drobné kvítky v zavěšených kytičkách opadávají, proto jsem přešla k sušení na podložce.

Letošní paličky jsem pletla už bez návodu

Tento pytlíček navypadá moc levandulově, ale i on je voňavý.

Zde jsem vytáhla kostlivce ze skříně. Stužku jsem měla vyšitou už nějký ten pátek, konečně se dočkala využití. Uvnitř pytlíku je zatím loňská levandule.

Zbytek mého tvoření. Mít malý voňavý dárek v zásobě se vždycky hodí...

Zítra zase stroj uklidím. Večer si přivezu vnučky a budeme se celý týden vzájemně užívat .

Mějte se krásně prázdninově !!!

Velikonoční nitěná grafika

Před dvěma roky jsem absolvovla kurz nitěné grafiky. Vyučovala nás paní, která je velkým fandou této techniky a vytvořila už mnoho půvabných obrázků, přáníček, záložek do knih a pod. První kurz proběhl před Vánocemi a na svém blogu jsem svá "dílka" zveřejnila zde.

Tenkrát nám paní lektorka přinesla alba, kde kromě vánočních přáníček byla přáníčka s velikonoční a jarní tématikou. O pokračování kurzu byl velký zájem, ale ten se uskutečnil až letos.

Přáníčko je z dílny paní lektorky. Tento typ přáníček, na rozdíl od vánočních, je mnohem jednodušší a barevnější.

Nejdříve se podle předlohy připraví dírky a potom už se jenom protahuje a přetahuje...

Nemyslím, že bych této technice propadla, ale vždycky mne lákalo vyzkoušet něco nového.

Kuřátko a kytička zatím půjdou jako vzorky do šuplíku...

K Velikonocům se ještě vrátím, ale když se podívám z okna, tak mi to připomíná spíš Vánoce, po dvou letech tu máme opět Velikonoce na sněhu.

Háčkovaní ptáčci

Letos jsem se rozhodla přivolávat jaro háčkováním. Zkoušela jsem vhodný způsob tvoření pro mou bolavou ruku a objevila jsem u Blanky a potom ještě mnohokrát na internetu, tyto jednoduché ptáčky. Dvě kolečka částečně spojíte háčkováním, vložíte náplň, přiháčkujete ocásek, hlavičku, vyšijete oko a zobáček a je hotovo. Je možné připevnit očko pro zavěšení, třeba na větvičku.

Přišla jsem na to, že se dá ptáček také jednoduše napíchnout na špejli a máme pro změnu zápich.

Ze špejle můžeme ptáčka kdykoliv sundat, aniž by se nějak poškodil. Při háčkování jsem postupně přicházela na další obměny původního tělíčka. Možná, že ještě něco vyzkouším.

Jsou to takové "ptákoviny", které poslouží jako maličká pozornost, ale tvoření mi dělá radost, přestože ruka stále bolí a bude bolet, artróza na ruce se prý zatím nedá nijak léčit, tak ji musím nějak překonat!

Přiznám se, že od té doby, co jsem objevila Pinterest, hodně drahocenného času strávím prohlížením jeho stránek. Mnohé z vás na tom budete asi stejně, nemám pravdu?

Zítra už tu máme březen. U nás začínají jarní prázdniny. V pondělí si přivezu vnučky, takže bude veselo! Doufám, že si to užijeme ve zdraví . Vám všem přeji pohodový zbytek víkendu a v novém měsíci jenom to dobré!.

Ještě k Vánocům

Právě se dívám na statistiku s počtem mých loňských článků. Bylo jich 39. Není to žádná sláva v porovnání s jinými lety. Pravda, nějaké problémy byly, ale píšeme přece pro radost a ne pro množství. Nedala jsem si novoroční předsevzetí, že počet článků zvýším. Nedávám si žádná předsevzetí, protože vím, že jsem na ně schopna zapomenout do deseti minut.

Dlouho jsem přemýšlela, o čem bude první článek. Nějaká témata jsem měla v hlavě a když jsem tak uklízela svoje dárky z pod stromečku, abych tam udělala místo pro Staníkovy dárky, pro které si přijde opožděně až v úterý, brala jsem do ruky jeden dárek za druhým a zjistila jsem, že hodně jich je stvořeno vlastníma rukama dárce a stojí za to je ukázat dál.

Toto jsou dárečky od sestry Květy, však mnozí víte z jejího blogu, že stále něco "kluntá" u televize.... Hvězdičky, motýlci a dráček.

Tři dárečky od snachy Ivetky, stromeček z papírových ruliček, náramek z perliček a sovička.

Druhá snacha Romanka, Staníkova maminka, je specialista na tyto miniaturní ozdobičky z krkonošských trav.

Třetí snacha Péťa mi ušila víceúčelovou sovičkovou taštičku, která byla využita jako obal na další dárek - termotriko na cesty.

Opět háčkované ozdůbky a miniaturní paličkovaná podkůvka, obojí od kamarádek z turistického spolku.

Snad jsem na nic nezapomněla. Samozřejmě, že nechyběla velká výměna vánočního cukroví, které se holkám také velmi vydařilo i to je vlastně ruční práce, málokdy doceněná.

Vše se nám vrací do normálu, večery jsou stále dlouhé, zahrádka zazimovaná. Doufám, že se i já konečně do nějaké té "handmade" pustím, už je na čase.

Přeji všem pohodový víkend.