Velikonoční pozdrav

Dlouho jsem se rozhodovala, jakou fotku použít na velikonoční pozdrav. Nakonec to vyhrála tato naše rozkvetlá broskev. Už jsme se ji chystali pořezat, ale je v ní tolik života a krásy, že jsme rádi, že jsme tak neučinili.

Přeji vám klidné velikonoční svátky. Ať nám dělají radost i ty nejprostší věci, važme si toho, co máme a toho, že se vzájemně máme.

A co by to byly velikonoce bez vajíček? Malá ukázka tentokrát korálkovaných z vlastní dílny...

Korálky

Dlouho jsem neukázala něco ze svého tvoření. Moc toho není, ale něco přece.

Od loňska navštěvuji kurz korálkování paní Olinky. Je to úžasná osůbka, která by za korálky obětovala život.😊 Pár věcí jsem vloni na svém blogu předvedla, mnoho věcí leží v krabičce a čeká na dokončení. To je moje stará bolest, ale tentokrát jsem vyrobila a dokončila soupravu náhrdelníku s náramkem.

Je to jednoduchá technika, ale stejně jsem musela překonat hodně úskalí. Nakonec jsem dospěla ke zdárnému cíli, což mne těší.

Není dne, abych neprošla zahrádku a nepokochala se tím, co nám zatím příroda nabízí. Protože je dnes 8. březen, posílám tento kvítek čemeřice všem děvčatům, která na mé stránky zavítají....

Všem přeji sluníčkové předjarní dny, prožité ve zdraví a pohodě!

V podzimních barvách

Tuto fotku jsem pořídila minulý týden na svých toulkách po okolí. Byla to odměna za čtrnáct dnů maroďění. Už jsem si myslela, že o takovou podívanou přijdu.

S nemocí se mi opozdila podzimní výzdoba. Věneček na dveře jsem upletla z dlouhých větví psího vína, které už ztratilo listy. Po dlouhé době jsem použila tavnou pistoli a věneček jsem oblepila kaštany, žaludy a vším možným, co mi přišlo pod ruku. Že jsem tavnou pistoli použila po dlouhé době, to jsem okamžitě pocítila na palci jedné ruky, kde jsem si svou nešikovností vypálila parádní puchýř.

Druhé moje dílko jsem okoukala na Pinterestu. Letos se mi neurodila žádná okrasná malá dýně, proto jsem hledala náhradu. Moc pěkné jsou háčkované dýňky. Vloni jsem to vyzkoušela, vyrobila jsem jedinou a už jsem neměla trpělivost na další. Zato tyto moje byly hotové raz-dva. Ze starého prostěradla jsem vystřihla kruh, který jsem po obvodu stáhla nití. Před tím jsem ho vyplnila rounem. Do otvoru jsem zapíchla klacík z vinné révy, který má takové ozdobné krucánky.

Říkala jsem si, jestli má cenu dělat podzimní výzdobu, za chvíli tu máme Vánoce, ale asi ano. Ty podzimní barvičky mne vždycky pozitivně naladí. Však si ještě užijeme hodně šedi.

Ještě jedna fotka z minulé vycházky.

Těšme se z barviček babího léta!

Něco na zahřátí i pro potěšení

Po nějakém čase jsem se vrátila k výrobě pohankových polštářků. U nás doma se velmi osvědčily a používáme je už několik let. Jejich použití je velmi jednoduché. Polštářek vezmu, vložím do mikrovlnky a zahřívám max. 1 minutu, ale raději o pár vteřin méně.

Ty staré polštářky už byly ošoupané a ušmudlané, proto jsem ušila nové potahy, obsah zůstal stejný, pohankové slupky jsou velmi odolné. Pozor, ale při delším zahřívání mohou vzplát. Už se mi to také stalo.

Polštářek je naplněný pohankovými slupkami, které je možné zakoupit v obchodech se zdravou výživou. Někdy se z nich vaří čaj. Sáčky se slupkami mají hmotnost cca 200g. Do polštářku přidávám také trošku sušené levandule. Po zahřátí se polštářek krásně rozvoní.

Pár polštářků jsem darovala známým. V tomto případě jsem přidala ještě voňavé srdíčko s myšičkou.

Tady jsem pro změnu vyrobila voňavý pytlíček. Uvnitř je rouno, levandule a malá kapička levandulové esence, Její vůně vydrží déle.

Horké polštářky se přiloží na bolavé místo nebo se šoupnou pod peřinu jenom tak pro zahřátí. Mohou sloužit také, jako masážní. Jeden polštářek si odvezli i příbuzní z Kanady o kterých jsem psala v miulém článku.

Na konec jsem si ze zbytku džínoviny ušila ještě jedno voňavé srdíčko, jen tak pro radost.

V těchto dnech se nám oteplilo, ale zima se blíží a zahřívat bude třeba....

Přeji vám pohodové podzimní dny.

Něco z podzimního tvoření

Pár týdnů jsem byla bez počítače. Vypověděl mi službu a musel na léčení. Na drahé léčení! Za tu dobu jsem si uvědomila, jak jsem na něm závislá ( pošta, platby v bance, jízdní řády, překladač atd ). Chytrý telefon nevlastním. Na druhou stranu i tak se dá žít, člověk je klidnější a má čas na spoustu jiných činností a že se složenky ještě nosí na poštu, to jsem si také ověřila...

Navíc jsem onemocněla silným zánětem průdušek a s antibiotiky je nejlépe v posteli.

Při té smůle mi radost udělaly vánoční kaktusy, které vykvetly od začátku léta už podruhé, včetně bílého krasavce, kterého jsem tu už ukazovala.

Nedalo mi to ale abych si nevyrobila nějakou tu podzimní dekoraci.

Starý plastový truhlík jsem obalila pytlovinou, dovnitř jsem vložila těžký kámen a šišky, do nich jsem zapíchala větvičky a nakladla na ně, co zahrada dala. Před Vánocemi udělám jenom renovaci a mám vystaráno.

Dušičkové dekorace mne kdysi dávno naučila jedna paní floristka. Je to velmi jednoduché. Vezmeme nižší květináč, naplníme ho hlínou a pak už jenom zapichujeme a zapichujeme. Tam, kde dekorace nejde zapíchnout, použijeme hladký, rovný klacík, k němu ji drátkem připevníme a klacík zapíchneme. Nepěkné části chytře ukryjeme v zeleném.

Kromě různých dekorací z přírodnin jsem dlouho nic netvořila. V říjnové Rozmarýně mne zaujal návod na háčkované dýně. Místo několika dýní, které jsem měla v plánu vyrobit, vznikla v potu tváře jenom jedna. Ruce bolí a oči už tak neslouží. Květo a děvčata, klobouk dolů před vašimi háčkovanými hračkami, na to už já nemám trpělivost.

Jdu se léčit protože bych jela ráda o víkendu na veletrh Kreativ do Ostravy. Tvořilkám z okolí návštěvu Kreativu vřele doporučuji. Nakoupíte, poučíte se a uvidíte krásné věci. Veletrh se koná od pátku 9.11. do neděle 11.11.2018 v Ostravě na Černé louce. Před pár lety jsem o veletrhu psala tady. Zatím to ale vypadá, že budu muset letošní návštěvu vynechat.

Šité dárky

Kamarádka z našeho turistického spolku oslavila nedávno kulaté narozeniny. Protože téměř všechny z nás jsou tak trochu tvořilky, dohodly jsme se, že přineseme dárečky z domácí dílny.

Do realizace jsem se, jako vždy, pustila na poslední chvíli. Nejdřív jsem ušila srdíčko, hojně plněné levandulí, která mi letos z větší části "odešla", možná stářím, možná suchem. Takže v létě nebude žádné velké "levandulování". Je mi to líto, ale nedá se nic dělat. Ještě že mám dostatečné zásoby z minulých let.

K srdíčku přibyly dva jednoduché pytlíky na bylinky, které kamarádka pěstuje i sbírá. Těch není nikdy dost. V soupravě nechyběl ani pohankový polštářek, těch jsem za poslední rok ušila spoustu a u obdarovaných měly vždycky úspěch. Snad dobře poslouží i teď.

Mandala z obalů od čajových sáčků

Téměř celý leden jsem promarodila. Nejdříve přišlo obyčejné nachlazení a poté škaredá chřipka, které se zbavuji dodnes. Nikomu tu hrůzu nepřeji. Aby to nebylo tak jednoduché chřipka přišla na mne i na manžela v jeden den. Dovedete si představit, jak to u nás vypadalo!

První týden jsem se nezmohla vůbec na nic, ani na čtení. Později jsem se snažila o nějakou jednodušší činost, která by mi udělala radost.

Inspiraci jsem našla v časopise Ona ví.

Dlouho jsem křečkovala obaly z čajových sáčků s tím, že si jednou pro potěšení vyrobím takovou mandalu. Teď se mi naskytla příležitost. V časopise je postup velmi názorně popsaný, tak jsem se pustila do díla.

Stříhala jsem, skládala, rýsovala a lepila...

Tak to dopadlo

Advent

Včera jsme doma zapálili první svíčku na adventním věnci a nastal nám čas očekávání. Mám toto období moc ráda, přesto že mne čeká každoroční předvánoční běsnění, které skončí tak, že nebude všechno, jak jsem si představovala. S tím už počítám a nic si z toho nedělám. Těším se na předvánoční jarmarky, na setkání s přáteli a na celou tu atmosféru.

Narychlo jsem vyrobila jeden "věnec-nevěnec" na stůl a jeden věnec na dveře.

Mám ráda přírodní materiály a letos je to samá šiška.

Dnes nám dokonce napadlo trošku sněhu, doma je teploučko, do práce nemusím, no pohoda...

P.S. Teď jsem napjatá, jestli bude můj článek zveřejněný, protože jsem jedna z těch postižených, koho blog už pár dnů zlobí, hlavně u komentářů, nemůžu je psát ani číst. Dá se to prý vyřešit změnou prohlížeče. Asi tak budu muset učinit i když nevím proč. U provozovatelů jiných blogů nemám v komunikaci žádný problém.

P.S.Podařilo se, ale komentáře pro mne stále nefungují.

P.S. 2 Na rady některých z vás jsem změnila prohlížeč a už je všechno, jak má být.

Barvy podzimu

Po měsíci jsem opět tady. Dost dlouho jsem byla nemocná. Těch neduhů se na mne nalepilo opravdu hodně, od virózy po bolestivé klouby a já nevím co ještě. Viróza sice ustoupila, ale ostatní zůstalo a přidaly se další neduhy, ale beru to tak, že by mohlo být hůř ...

Měla jsem obavy, že propásnu to nejkrásnější z podzimu. Na zahradě máme listí sice dost, ale barvy ve volné přírodě ničím nenahradíš. V potu tváře jsem slezla pár kopců, ale můžu říct, že pohyb je život a trošku se mi ulevilo, hlavně na duši ...

Z lesa pěkně do tepla. Vánoční kaktusy se opět ukázaly v plné kráse. Letnění na zahradě jim, zdá se, prospělo.

Moc jsem se těšila, až si to okolo chalupy pěkně podzimně vyzdobím, ale opět to nějak přeletělo, doma nemám ani jeden letošní kaštan, pravidelná návštěva hukvaldské obory se nekonala. Musela jsem si vystačit s tím, co vyrostlo na zahradě.

Moje vděčné proutí ze psího vína a bleskově umotané univerzální věnečky.

Dušičkovou dekoraci jsem stihla na poslední chvíli. Snad teď, když máme dny kratší, bude do tvoření víc chuti. Vánoce se blíží, třeba začít s dárečky.

O levanduli

Čas levandule u nás doma pomalu doznívá. Mám toto období velmi ráda pro tu vůni, barvu a možná, že je v tom i nesplněné přání, přenést se do daleké slunné Provence a vidět na vlastní oči tu nádheru, kterou znám jenom z obrázků.

Letos se moje levandule předvedla a dala mi nádherné, rovné a dlouhé stonky, přímo ideální ke zpracování.

Nejdřív jsem si vyrobila věnec na domovní dveře. Silný měděný drát jsem omotala větvičkami buxusu a levandule. Je dobře, že se všechno dá dělat venku, kde také zůstane veškerý nepořádek, který tato činnost obnáší.

Kytičky levandule mám rozvěšené k sušení po celém domě. Většinou potom suché kvítky vydrolím do krabičky a používám k náplním pro různé vonné pytlíčky, srdíčka atd.

Ušila jsem další pohankový polštářek a k jeho náplni, pohankovým slupkám, jsem přidala pořádnou hrst levandulové drti, aby nejen hřál, ale také krásně voněl. Levandulové srdíčko, jako bonus.

Kytičky a paličky. Kytičky na věšáček a paličky do šatníku nebo do auta pro syna.

Některé keříky levandule jsem si koupila před sedmi lety a stále ještě krásně kvetou, jiné jsem si sama namnožila řízkováním.

Snad se budou tyto rady někomu hodit. Našla jsem je v časopisu Rozmarýna 7/2015, který mám moc ráda.

Ještě něco z toho samého zdroje. Mnoho dpbrých rad je i v letošní letní Rozmarýně.

Kromě levandule postupně sbírám a suším také další bylinky. Na zahradě je stále co dělat. Do toho přibudou vnučky, pro které už teď vymýšlím prázdninový program. Momentálně se ale starám o menší ZOO mého syna, který je s rodinou na dovolené. Toto ZOO čítá jednoho bílého křečka, ve dne spícího a v noci rámusícího, jednoho veselého pejska a 7 slepic . Nenudím se. První týden prázdnin je pomalu za námi, pro mne zatím bez vnuček a bez výletů s kamarádkami, to mne teprve čeká a věřím, že si to všichni užijeme.

Přeji i vám pěkné letní dny.