Dnešní den byl u nás krásný a slunečný, jen na pár hodin se nám sluníčko schovalo. Jsem ráda, že se mi tento jev podařilo spatřit. Doma jsem žádnou clonu nenašla, na radu moderátorky rozhlasu jsem vyhledala starý vyvolaný kinofilm a ono to fungovalo! Vzpomněla jsem si na zatmění slunce před deseti lety, na ten zvláštní stísněný pocit a na to ticho.. Foťák jsem ani nevytáhla, myslím, že by to bylo zbytečné, mnozí z nás ale pořídíli nádherné snímky.
Včera a dnes mi dělala společnost moje čtyř a půl letá nejzlobivější vnučka. Celou dobu byla moc hodná a pěkně jsme si to spolu užívaly, až do doby, kdy jsem ji měla odvézt autobusem domů nastal zlom a já jsem byla v koncích. Svým dětem bych pořádně naplácala... Vnučka teprve v prádélku a odjezd autobusu se blížil. Nakonec jsem sice neplácala, ale pořádně řvala, autobus jsme chytily. Holčinu jsem v pořádku odevzdala, ani pozvání na kafe nepřijala a utíkala si užívat svobody... Však si ji zasloužím, svátky u nás byly rušné..
Svobodu jsem si užívala zdravě v plaveckém bazénu na fungl novou permanentku. Pozor, to není plnění novoročního předsevzetí, žádné nemám. Do bazénu chodím celkem často. Jenže ouha! Já nemám předsevzetí, ale těch šílenců tam bylo tolik, že dvě protiplovoucí osoby se musely před střetem zastavit, vyhnout nebylo kam. Věřím, že do února je to všechny přejde a opět bude v bzénu místo.
Doma jsem se přesvědčila, že jsem opravdu sama, překročila jsem hromadu hraček a ostatního nepořádku a s heslem : "Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat také zítra", jsem se pustila do lenošení...
Žádné komentáře:
Okomentovat