Přání

Všechno nejlepší v novém roce!

Moc bych si přála, aby ten čas letěl pomaleji, aby nikdo na světě nebyl sám, abychom měli hodně dobrých lidí kolem sebe, aby se nám počasí vrátilo do normálu, aby dětem nenarostly velké palce od nepřetržitého mačkání těch různých telefonů, tabletů atd. Aby byly více vidět venku, ne jenom, když jdou do školy nebo ze školy. Jejich rodičům bych přála, aby dovedli spolu překonat i ty největší potíže a problémy a neházeli hned flintu do žita. No a nám dříve narozeným bych přála hlavně to zdraví, nadhled nad věcí a úsměv na rtech i když zrovna bolí celé tělo a někdy i duše. Vězte, že je kolem vás plno spřízněných duší, stačí se jenom rozhlédnout .

Krásné Vánoce

Dlouho jsem váhala a prohlížela svůj archív tam a zpět. Nakonec jsem zavrhla tradiční bílou a zvolila, podle pravdy, čerstvě zelenou. Snímek je pořízený před pár dny na jednom dámském vandru. Tak se dá také strávit čas předvánoční v klidu a pohodě...

Mějte se krásně a užívejte Vánoce se svými blízkými.

PF 2015

... a ještě fůru času na své blízké i vzdálené, na své koníčky i povinnosti a ať nám ten čas pospíchá pomaleji...

Krásné Vánoce všem!

Užijme si Vánoce v pohodě a beze stresu. V poslední době jsem neměla moc času. Situace se trošku zlepšila. Naši mladí se před nedávnem vrátili do svého bydliště. Snacha odpočívá před další léčbou a z vnuka Staníka se stal statný chlapík, který si už sám v sedmi měsících sedne i stoupne. Já se těším že se konečně budu moci zase plně věnovat těm, co mám ráda a tomu, co mám ráda .

Krásné Vánoce!

PF 2014

Ať je pro nás všechny ten nadcházející rok lepší, než letošní, ať nám přinese zdraví, štěstí, spokojenost a všechno jenom to pozitivní!

Nezastavujeme, máme zpoždění!

Odkud tato věta pochází, to bude většina z vás vědět. Tak asi vypadal můj předvánoční a vánoční čas. Trošku jsem to, jako obvykle, neodhadla a pak jsem se dostala do skluzu. Dárky nenakoupené, dům neuklizený, cukroví nenapečené a jiné další drobné i větší úkony, týkající se Vánoc, nesplněné a to pár dnů před 24. prosincem. To nevzniklo z lenosti, ale z důvodu plnění jiných "povinností", které jsem také během roku zanedbala a už nebylo úniku. Tak jsem se díky kombinacím, vylučování a drobnému švindlování dopídila ve zdraví do včerejšího všedního dne.

Všechno, chválabohu, dopadlo tak, jak má. Cukroví byla plná krabice, to nejnutnější bylo uklizeno, dárky pro všechny nakoupeny. Rodina se sešla v plném počtu, syn zahrál na housle koledy, dárky byly rozdány ke spokojenosti všech. Nejkrásnějším dárkem pro všechny ale byla zpráva, vlastně dvě zprávy. Příští Vánoce nás bude o dva človíčky víc!

I já jsem dostala krásné dárečky a přáníčka od rodiny a kamarádů blogových i neblogových. Komu jsem ještě nestačila poděkovat, tímto to napravuji. Všechny mi udělaly velikou radost.

Včerejšek už byl dnem odpočinkovým a pěkně jsem si ho užila. Měla jsem jenom problém přes všechny ty minulé zmatky a ruchy určit, který den v týdnu vlastně je a velmi jsem se podivila, že už je pátek. Všechno se začíná dostávat do normálu. Hurá!

Mám rozečtenou moc dobrou knížku a kupa knížek čeká, až na ně dojde řada. Holky-turistky se začínají ozývat a také mám fungl novou permanentku na bazén. Jenom to počasí je takové, jaké by asi nemělo v prosinci být, po krátké pauze nám tu zase bouří silný vítr a slunce svítí, jako o závod. Uvidíme, co nám přinese leden. Po sněhu se mi moc nestýská, vždyť jsme ho tady měli půl metru o letošních Velikonocích a ještě týden po nich.

Užívejme si ve zdraví a v klidu poslední dny letošního roku!

Šťastné a veselé...

Ještě trošku z Vánoc

Ještě pár hodin a Vánoce jsou pryč! Uteklo to, velmi rychle. Můžu říct, že jsme je prožili ve zdraví. Kde jsou ty časy, kdy jsme do sebe ládovali jedno cukroví za druhým, kapříka a salát za dva... Dnes už to tak nejde a myslím že je to dobře. První dva dny u nás bylo velmi rušno.

Anežka s Markétkou u našeho stromečku po včerejší nadílce. Nevím, na koho tak zbožně hledí, ale myslím, že jim někdo z příbuzenstva zrovna říká, že vyletí ptáček.

Dnes byl u nás doma odpočinkový den, bez návštěv, bez vaření a jiných prací, jenom televize, knížka, i na malou procházku došlo, prostě balzám na duši... Na televizi jsem se těšila, ale kromě dvou nových pohádek mě na tu starou klasiku nějak přešla chuť, budu muset asi pár let počkat, myslím, že to časté opakování filmovým pohádkám moc nesvědčí. Zato na druhém programu vysílají celé Vánoce moc zajímavé dokumenty.

Také jsem měla možnost se v klidu pokochat svými dárky. Byla tam kosmetika, nějaká paráda, kompletní souprava na výrobu muffin, včetně směsí - do počátků, než se zaběhnu. Dále doplnění výbavy na túry - termoska, nerezová nádobka na "něco pro zahřátí" (ta je v zimě velmi nutná) a nová čepice. Hned po Novém roce se s holkami chystáme na hory, tak, se to všechno bude hodit.

Ještě s jedním dárkem se musím pochlubit, to je tato polička, on je to vlastně už dárek z loňských Vánoc, to jsme dostali kreditní kartu s určitým obnosem na nákup v IKEA. Kartu jsme šetřili celý rok, až jsme se konečně rozhoupali i když obchod máme takřka za humny. Polička není ještě "zaběhnutá", ale zlatý déšť je pravý.

Na poličce jsem umístila tuto krásnou mísu po prarodičích, dlouho ležela zaprášená a zastrčená kdesi v regále. Ještě bude sloužit dobré věci.

Tak jsem to vymyslela pro letošní Vánoce. Na perníčcích je sice abstraktní malba, ale chutnají výtečně. To je všechno. Vánoce sice končí, ale pro mne budou ještě zítra pokračovat, protože si nějací opozdilci u nás zapomněli dárky. No vždycky se nedá všechno stihnout v termínu.

Mějte se krásně a užívejte si ve zdraví poslední dny tohoto roku.

Šťastné a veselé !

Přípravy všude jistě finišují. Vzorné hospodyňky mají určitě všechno hotovo a už jenom leští a přerovnávají. Já taková hospodyňka nejsem, vždycky mi zůstanou nějaké nedodělky a já se nikdy nepoučím, ale nakonec všechno vždycky dobře dopadne a Ježíšek přijde. Tak jako vloni, kdy se naši mladí stěhovali, jak jsem to popsala zde . Letos se snad už nikdo stěhovat nebude a k jiným katastrofám také nedojde...

Včera jsem s údivem vytáhla z poštovní schránky svazek vánočních pohlednic a že jich bylo mnohem více, než v minulých letech! Že by návrat k starým časům? Přáníčko se zeleným stromečkem přišlo od Peťky až z Pucíkova. Od Květy je oválné puzzle, od kamarádky Marušky vyšívaný modrý ptáček, vousatý mužíček je z Kanady a modré Veselé Vánoce jsou od spolužačky Věry atd. Moc mě ta nadílka potěšila.

Tak a teď bych se měla pochlubit se svým cukrovím, to mám opravdu hotové. Napekla jsem asi 10 druhů, ale odpočívá v krabici, pro jistotu pěkně na nedostupném místě, protože těch kJ v různých podobách si do konce roku ještě užijeme. Nejvíc se těším na kapra a bramborový salát, ten připravujeme bez majonézy, jenom brambory, cibule, sladkokyselý nálev, trošku pepře, olej. Je to takové naše rodinné stříbro. Je vynikající, lehký a zdravý. Nadělala jsem si chutě, ale musím ještě chvilku počkat.

Přeji vám všem krásné a klidné Vánoce !

Mrazivá sobota

Nevím, jak jinde, ale u nás bylo dnes ráno asi -13 stupňů. Během dne teplota o něco stoupla, ale doma u kamen bylo nejlépe.

Přes to všechno jsme se vydali na vesnický vánoční jarmark, který pořádala obec společně s místní školou. Cestou mě upoutalo zapadající slunce.

Tady ještě jednou spolu se zamrzajícím potokem

Před školou bylo veselo. Na pódiu se střídaly hudební soubory. Jeden přijel dokonce až z Polska. Ve stáncích se prodávaly nápoje na zahřátí, výrobky z medu, produkty místních zahrádkářů, vánoční stromky a já vlastně ani nevím, co všechno.

Dva stánky patřily škole prodávaly se tady výrobky dětí a je jasné, že jsem si musela něco koupit. Zvoneček a andělíček z keramické dílny. Perníkoví smajlíci byli asi upečení v hodinách vaření. Ani nevím, jestli se vaření ve školách učí. Každopádně tam měli ještě velký balík domácích vánoček, tak asi ano...

Neodolala jsem těmto dvěma minisvícínkům

Pán v červeném patřil asi k polskému souboru a na všechno se svou holí dohlížel

Když přijde na vesnici kultura, tak ať to stojí za to! Ve škole byla nainstalovaná výstava betlémů, většinou papírových ze soukromé sbírky a navíc výstava nádherných fotek okolní krajiny jednoho amatérského pana fotografa...

Betlémy mám ráda pro jejich originalitu, tento betlém je věnován železnici

Tady jsou postavičky na zápalkových krabičkách. Pamatujete si, jak krásné bývaly kdysi zápalkové nálepky? Než jsme si to všechno prohlédli, podebatovali se známými, se kterými se vidíme tak jednou, dvakrát do roka ( dneska se na vesnici žije jinak než dřív a lidé se většinou potkávají jenom na podobných akcích ), vyměnili si telefonní čísla a sjednali různé "kontrakty", byla tma a opět přituhlo.

Teď to tady dopisuji pěkně v teploučku a je mi dobře. Přeji vám všem krásné prožití druhého adventního týdne bez předvánočního stresu, nachlazení a zlomených končetin.

Povídání o tom velkém dni

...kdy nepřišel sníh, mladí se stěhovali a Ježíšek nám nadělil gauč.

To je pokračování nadpisu a jak mnozí pochopili, jedná se o letošní Štědrý večer, ten byl pro nás s mužem dost neobvyklý, protože jsme byli poprvé u stolu úplně sami. Byly časy, kdy nás bylo i sedm, proto jsem z té samoty měla trošku strach, ale tak už to chodí, mladí chtěli být sami a proč ne, my jsme nebyli jiní!

Jenže to zase nebylo tak jednoduché, aby ti, co s námi bydlí, sbalili tašky, popadli dítě a šli. Oni se totiž rozhodli strávit Štědrý den ve svém domku, ještě tak trošku nedokončeném a začali se ve velkém stěhovat, což probíhalo celý den až téměř do večera. Pohoda Štědrého večera byla ohrožena jak pro nás, tak pro ně. Ušmudlaná vnučka, které jsme poskytli azyl, pobíhala sem a tam a vůbec ničemu nerozuměla. V pohádkách všechno dopadne vždycky dobře, u nás tomu bylo také tak. Konečně byla odvezena poslední zavazadla a zablácená chodba zela prázdnotou a čekala na očistu.

U slavnostní večeře nebyl prostor na smutnění, byli jsme tak unavení a plní stěhovacích zážitků, že jsme byli naopak rádi, že jsme konečně sami.

A co bylo s tím gaučem? Ten nám mimořádně nadělil Ježíšek už začátkem prosince, protože se nemohl dívat na ten starý, který už léta neplnil svůj účel a nedalo se na něm ani sedět ani ležet. A vybral nám ho tak dobře, že návštěvy nám ho závidí a každý, kdo k nám přijde, ho vyzkouší a tiše si libuje, jak se na něm krásně odpočívá. Když se tak natáhnete, podložíte si hlavu jedním z mnoha obrovských polštářů, které jsou jeho součástí, pustíte si starý tranzistoráček s odpolední pohádkou a v polospánku si lebedíte, co víc jsem si mohla přát! I děda Komárek Z filmu "Na samotě u lesa" by mi to záviděl. Také se z něj dá koukat na televizi, číst na něm knížky, je možno si zde i schrupnout.

No a sníh letos nenapadl, ale při lenošení na tom gauči to vůbec nevadí.

Během svátků nás byla opět plná chalupa, ale mladí ve svém obydlí už zůstali, mimochodem při tom velkém stěhování prý stihli i připravit kompletní štědrovečerní večeři a prožít krásný večer.

To je můj letošní vánoční příběh...

Vánoční

Mám ráda předvánoční čas, kdy se setkávám s přáteli, se kterými se vidím jenom málo, mám ráda tu krásnou předvánoční atmosféru, kdy jsou lidé na sebe milí, zdraví se už z dálky a přejí si krásné Vánoce, všichni jsou tak trošku dojatí a v duchu si odpouštějí. Přála bych si, aby to tak zůstalo po celý rok...

Chytila se mne lenóra

...a to lenóra taková, že nejsem schopná ani psát. Nastala čtvrtá adventní neděle, Zlatá neděle a navíc smutná neděle, ať chceme, nebo ne, je toho všude plno a bude celý týden. Trošku mi to připadá, jako před Vánocemi v roce 1989, kdy pro fůru událostí nebylo napečeno, nebylo uklizeno, ale všechno se nakonec stihlo, jako vždy.

Lenóra se mne chytila proto, že skoro celý týden pomáhám s vnoučaty, tudíž večer už je konec se vším a pro únavu nevidím, těsta zůstávají v lednici nezpracovaná, byt neuklizený a v podstatě já jsem úplně klidná a vůbec mě tento stav neznervózňuje, což by asi některým jiným hospodyňkám mohlo být podivné. Ale asi si budu trošku odporovat, při té únavě jsem poloslepá vyrobila asi 20 drátkovaných zvonků, které jsem všechny rozdala, svým přátelům a známým. Další dávku drátkování ještě plánuji. Také já jsem dostala plno krásných dárků z dílny mých známých, které jsem chtěla ukázat a určitě ukážu, až je nafotím.....

Doba předvánoční přináší také něco ušlechtilejšího než je hadr a kus žvance. Se sestrou jsme asi před čtrnácti dny navštívily v našem rodišti výstavu betlémů. Květa mi kladla na srdce, ať pilně fotím a ať fotky zveřejním na blogu. Já jsem jí odporovala, že přece nemůžeme mít stejné fotky na blogu ve stejný čas. Květa svoje povedené fotky již zveřejnila a můj čas nastal právě teď. Výstava byla skutečně krásná, ale mě se povedlo fotek jenom několik.

Nejkrásnější byl betlém, zapůjčený z místního kostela, z toho všeho zbyla jenom tato cedulička, no není to smůla?

Tato fotka patří ke zmíněnému betlému, je na ní Hanačka, ve svém tradičním šátku, v pracovním oděvu. Hanácké kroje jsou bohaté a krásné. Když jsem odcházela z tohoto kraje, hanácké tradice udržovalo jenom málo lidí, výstavy betlémů neexistovaly. Jsem ráda že se to všechno vrací.

Tak vidíš, Květo, i na betlémy došlo. Zdá se, že i lenóra malinko ustoupila.

Přeji všem krásný nový předvánoční týden, plný porozumění a lásky.