Moc bych si přála, aby ten čas letěl pomaleji, aby nikdo na světě nebyl sám, abychom měli hodně dobrých lidí kolem sebe, aby se nám počasí vrátilo do normálu, aby dětem nenarostly velké palce od nepřetržitého mačkání těch různých telefonů, tabletů atd. Aby byly více vidět venku, ne jenom, když jdou do školy nebo ze školy. Jejich rodičům bych přála, aby dovedli spolu překonat i ty největší potíže a problémy a neházeli hned flintu do žita. No a nám dříve narozeným bych přála hlavně to zdraví, nadhled nad věcí a úsměv na rtech i když zrovna bolí celé tělo a někdy i duše. Vězte, že je kolem vás plno spřízněných duší, stačí se jenom rozhlédnout .
Translate
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Podzimní pozdrav z Beskyd
Od mého posledního článku uběhlo hodně času. Čápi dávno odletěli, na zahrádce odkvétají poslední kytičky, ořech už je úplně holý, letos be...
-
Dlouho jsem nepsala o knížkách. Nedávno jsem objevila americkou autorku Lindu Castillo. Její trillery z amišského prostředí se čtou jedním d...
-
V těchto dnech, v roce 2009, jsem si založila, v potu tváře, svůj blog. Myslím, že tenkrát, v tom samém roce, nás bylo víc. Mnozí to už vzda...
-
Dlouho jsem neukázala svoje tvoření. Stále docházím mezi "Korálková děvčata", kde se setkávám s úžasnými kamarádkami, včetně naš...
Žádné komentáře:
Okomentovat