A zase se slavilo !

Od mých narozenin uplynul už téměř měsíc, já už bych se k nim raději ani nehlásila, ale opoždění gratulanti se stále trousí. Včera přijela sestra s rodinou. Byla to vzácná návštěva, protože přivezla švagra, který u nás nebyl už mnoho, mnoho let a to se muselo oslavit!

Přivezli tuto krásnou kytici z vlastní zahrádky a dárečky

Víceúčelovou slepičku

Mýdélkovou kočičku

Tuto překrásnou skleněnou vázičku, kterou jsem kvůli focení musela položit, je také víceúčelová, protože se do ní mohou nasypat i kamínky a já jem kamínková nebo také mušličky ap.

Zde mám všechny dárky pěkně pohromadě, patří k nim ještě krásná dečka, Květou vlastnoručně háčkovaná a stejně tak i háčkovaná myšička pro štěstí a kazeta s kosmetikou. Fotila jsem s bleskem a fotky nedopadly nejlépe, zvláště jsem chtěla ukázat tu dečku, ale nedařilo se.

Pěkně jsme to společně oslavili, prošli jsme také zahradu, kde je teď momentálně nejvíce květin

Můj stařešina, velikonoční kaktus, zděděný po mamince, se asi zbláznil, nikdy se nepyšnil s takovou úrodou květů! Co měl vlastně také dělat? Kvetení musel odložit na lepší časy, když mu na Velikonoce napadlo tolik sněhu!

Jestli si myslíte, že jsem k narozeninám dostala let balonem, tak si to nemyslete. Mám velký strach z výšek, sice ho vždycky nějakým způsobem statečně překonám, letdlo jsem zvládla, ale toto ne! To nám jenom občas taková romantika pluje nad chalupou, ale musí tam nahoře být krásně...

Květě ještě jednou děkuji za milé setkání a všem přeji krásné letní dny.

Mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou...

Mám za sebou velké víkendové slavení, které se týká tentokrát mé osoby, bohužel. Nechtěla jsem o tom vůbec psát, ale sestřička už něco naťukla...

Minulý týden byl velmi hektický, protože jsem absolvovala další, pro mne dost důležité, události. Když jsem se ve čtvrtek vracela domů, čekalo na mne toto "žertovné" blahopřání od přátel. No, neviděli jsme se už téměř rok...

Potom začaly přípravy na dvoudenní slavení u nás doma. Přišli všichni synové, s rodinami, přinesli kytky, krásné dárečky a dobroty.

Bylo veselo a protože u nás byla ještě navíc pouť, pro vnučky to byl velký zážitek

Originální dort upekla naše Ivetka, která pod mým dálkovým dohledem dostala přísný zákaz použití jakékoliv číslice

Dvě z mých čtyř vnuček - gratulantek, Markétka a Anežka

To byla zatím jenom ta moje nejbližší rodina, další slavení bude na pokračování, počítám tak do podzimu. V říjnu mě čeká třídní sraz ze "základky". Spolužáci, ti kteří už oslavili, mě už přivítali slavnostně do svých řad a také mi oznámili, že přípravný výbor je sestaven a v pravidelných intervalech bude zasedat v místní restauraci a svědomitě připravovat naše setkání . Tak se scházíme na mé rodné Hané každých pět let, hodně nás už ubylo, ale zato se výboru podařilo vypátrat po mnoha letech spolužačku až v New Yorku, té se srazy tak zalíbily, že by měla letos přiletět už potřetí.

Velký důvod k oslavě to není, ale hlavně, že jsme všichni živí a zdraví, jak říká moje vnučka.

Dortománie II

Jeden článek s nadpisem Dortománie jsem napsala a zveřejnila 10. února. Bohužel bylo to zrovna v tom poruchovém blogovém víkendu, který se nás všech nějakým způsobem nepříjemně dotknul. Můj článek tenkrát přečetli dva lidé, než se jeho větší část vytratila do neznáma a nenávratna. Bez vysvětlení a omluvy ze strany provozovatelů blogu, ač jsem je o vysvětlení, či nápravu žádala. Vím, že tak některým poškozeným bylo učiněno...

Dost mě to mrzelo, hlavně kvůli ztracenému času, který jsem nad článkem proseděla.

Abych napravila ten svůj nedodělek, začnu tedy znovu. Naše rodina se v posledních letech dost rozrostla. K mým třem synům přibyly tři nevěsty a zatím čtyři vnučky. Říkám zatím, protože všichni čekáme, že časem přibude ještě alespoň jeden vnuk, ať nevymřeme po meči...

Protože moje maminka vyráběla pro rodinu do posledních let svého života vynikající dorty, rozhodly jsme se se sestrou pokračovat v jejích šlépějích. Možná, že bych to nemusela dělat, protože všechny moje nevěsty výborně pečou, také dorty, dokonce i někteří z mých synů mají vynikající výsledky v této disciplíně, ale "babiččin dort" je babiččin dort... Oříškový korpus, hojně prolitý rumem, zčásti potřený pikantní marmeládou a odlehčeným krémem, nastavený dětskými piškoty, nahoře politý čokoládou na bocích oplácaný mletými oříšky.

Naše rodina začínala slavit vždycky až od konce dubna, bohužel, co jsme se rozrostli, začínáme pěkně od začátku roku. Tento dort je nejstarší vnučky Natálky, číslice napoví.

O pár dnů později slavila další vnučka

Koncem února to byl dort pro nevěstu, už bez čísélka, ale s nepodařeným monogramem, který zavinila zlobivá zdobička. To je ale nepodstatné, podstatná je ta chuť, ta ale je!

Do června mě čekají ještě minimálně 2 dorty, měly by být vlastně 3 (březnoví oslavenci jsou dvojčata).

Tak to je vše, ale pro příště už žádné kalorie! Pěkně batoh na záda, hole do ruky a honem to obžerství napravit! Sluníčko už se konečně ukázalo i u nás, nálada se zvedla o 100%. V posledních pošmourných týdnech se mi nechtělo vůbec nic dělat, teď už to bude určitě lepší.

Přeji všem krásný víkend.

Dortománie

Obdivuji blogery a blogérečky, kteří píší svoje články denně nebo alespoň obden. To se mi nemůže stát. Ne že bych neměla o čem, ale někdy to prostě nejde a nejde. Jako třeba teď. Zrovna jsme přišli z návštěvy

Zase o rok starší

Strašně to utíká. Když jsem se před dvěma lety v těchto dnech chystala na dalekou cestu, v duchu jsem se modlila, aby to už přišlo... Slíbila jsem totiž synovi a snaše, že se postarám o jejich, tehdy čtyřletou Markétku, až si maminka pojede do porodnice pro její sestřičku. Byla jsem dost nervózní, protože letenky byly koupené a miminko nikde.

Nakonec vše dopadlo dobře, 3. 8. 2010 se narodila Anežka. Markétka ji dostala ke svým narozeninám, které slaví o den později, tedy 4.8.

Tak vypadala společná oslava loňských narozenin, z malého červíčka se stala slečna

A toto je letošní oslava. Babička si všechno snažila zjednodušit, na dva dorty neměla sil, ale protože jde s dobou, upekla 2:1

Nejen, že neměla sil, ale zapomněla obstarat nové svíčky, bystré oko vidí tu improvizaci... Tady už je odfoukáno Markétka s Anežkou si vyměnily pozice. Oslava byla velká, vždyť byla také dvojnásobná! K plánovanému grilování nedošlo, protože od rána pršelo, ale grilovat se dá také v troubě!

Ale nakonec přece jenom byly dorty dva, šikovná maminka se nemohla nechat zahanbit a předvést svoje marcipánové umění. Upekla a nazdobila tento kočičí dort.

To je konec povídání o tom, jak ten čas běží, no co si budeme povídat...

Dárek

Před pár dny jsem chválila u Emilky narozeninové dorty, které pekla pro své blízké a protože jsem také červnová, současně jsem si posteskla, kdyby mi tak někdo upekl podobný dortík!

Ten významný den už sice proběhl, ale protože se většinou scházíme o víkendu, kdy je v naší vísce také pouť, přicházejí ještě opozdilí gratulanti, mimo jiné i s takovouto tajemnou krabicí. Copak je asi uvnitř?

Když jsem krabici šetrně otevřela, řekla jsem pouze, že je to bomba!

Je to opravdu jedlý dort. Upekla a nazdobila mi ho moje nevěsta Ivetka. A k mé radosti, žádné číslice... Celé odpoledne si nikdo netroufl dort rozkrojit, ale ochutnat se musel. Ivetka není profesionální cukrářka, ale posuďte sami, co šikovný samouk dokáže.

Přeji všem krásný nový týden!

Dostávám se do starých kolejí

Tak jsem opět tady, živá a zdravá, jenom ještě trošku unavená. Ženich a nevěsta si řekli v sobotu své ano a dnes už jsou manželé. Přes předcházející shon, napětí, zmatky a trapasy vše dopadlo nad očekávání dobře. Tak krásný svatební obřad jsem ještě neviděla a že už jsem oženila dva syny! Kostel má prostě svoje kouzlo a já jsem vlastně v kostele svatbu nikdy nezažila.

Dobré jídlo, dobré pití, živá country hudba, ve které si novomanželé sami zahráli. Příjemní svatební hosté z Čech, Moravy i Slovenska, roztomilé družičky. Tančili všichni, od těch nejstarších až po malinkou ještě ani ne roční Marušku, samozřejmě v náručí maminky. I ti malí vydrželi až do noci. Já jsem z pochopitelných důvodů nefotila, protože jsem se musela starat o hosty. Od toho tu byli profesionálové a fotografové z řad hostů. Za prvních pár fotek jsem vděčná sestřičce a doufám, že se na mne nebude zlobit, že jsem si je vypůjčila.

A ještě jedna se svolením šťastných novomanželů, kterým přeji krásný společný život.

P.S. Teď už se nemůžu vymlouvat, že něco udělám až po svatbě. V první řadě musím vyřešit svůj starý foťák, který ještě není opravený a já fotím foťákem vypůjčeným. K vyřízení mě čeká plno starých restů. Prostě pomalu se dostávám do starých kolejí...

Magická data ?

Vlastně jsem na to přišla až při psaní tohoto článku

První datum 02. 02. 2012

Ten den Natálka oslavila narozeniny, naposledy s jediným číslem, příští rok a i ty následující už tam budou čísla dvě, slavili jsme to až dnes, samozřejmě s "Babiččiným dortem"

A slavilo se se vším všudy, dostala spoustu dárků, dort byl rozkrojen a ochutnán

Ráno jsme našli ve schránce roličku papíru, převázanou stužkou. Byli jsme překvapeni touto originální poštou, protože na vesnici je zvykem zvát lidi na plesy osobně, mysleli jsme, že se jedná o nějakou takovou pozvánku, ale po rozbalení nám bylo jasné, že to není pozvánka na ples ale na další rodinnou oslavu s magickým datem 12.02.2012.

Přesně tak to pozvání vypadalo. Ať je datum magické, či nemagické, hlavně že se holky mají k světu a ten dort stejně bude! Dortů není nikdy dost, však on ho někdo sní!

O rok víc

Když má člověk velkou rodinu, tak skoro nestačí sledovat, kdo má narozeniny, nebo svátek a trne hrůzou, jestli na někoho nezapomněl. U těch malých se to ale nemůže stát, tam se musí pečlivě sledovat, všechna data, jinak by to babičce určitě neprošlo..... My jsme měli štěstí, protože moje dvě vnučky, sestřičky, se narodily sice po čtyřech letech ale jenom jeden den od sebe a tak oslava se mohla sloučit..

Babička je mazaná, použila vysokou matematiku

Na vysvětlenou : Anežka + Markétka, jeden rok + pět let

Takto jsme slavili před rokem

A takto letos, maminka byla štědřejší, než babička a upekla dorty dva

Markétka dostala kolo, které jsme jí museli dát už uprostřed týdne, aby si ho užila

Anežka dostala také kolo, ale musí si ještě chvilku počkat než nožičkama dosáhne na pedály..

Dvojité narozeniny

Dvojité narozeniny mých synů byly sice už včera, ale slavily se až dnes v širokém kruhu rodinném.

Opět jsem uplácala svůj klasický dort. Číslo 31 tam mělo být dvakrát, ale místa bylo málo a největší umění bylo vytvořit výzdobu porouchanou zdobičkou, nakonec se to se zatajeným dechem povedlo.

A aby se kluci necítili ošizeni, dostali ještě jeden dort, který upekla žena jednoho z nich, Ivetka. Její dort je nejen vzhledný, ale i chutný.

A léta běží... Kde jsou ty časy, když byli takhle maličcí ! Kluci, ač dvojčata, nikdy si nebyli a dodnes nejsou v ničem podobní. Jeden má už tři děti, druhý je zatím svobodný, ale dnes jsme se dozvěděli velkou novinu příští rok bude svatba! Tak a je zase o čem přemýšlet!

Opět rušný víkend

Konečně si můžu v klidu sednout a probrat se zážitky a fotkami z opět rušného víkendu.

Toto nevypadá na rušný víkend. Fotka je ze včerejšího rána, kdy jsem ve vší tichosti popadla foťák a tajně se vykradla z domu, abych z té krásy něco měla.

Prsty zábly, ale sluníčko svítilo nádherně a já jsem musela zpět domů, kde mě čekala vnučka a velkolepá oslava jejích osmých narozenin. Naštěstí jsem měla připraveno všechno potřebné, takže oslava mohla začít.

Z celé oslavy se dochovala tato fotka dortu, kterou jsem prozíravě udělala dopředu, bohužel jiné fotky se nepodařily. Hlavně, že se vydařila oslava...Narozeniny jsme o pár dnů z provozních důvodů posunuli. Vnučka je narozená na Hromnice. Dort všem chutnal, to je nejdůležitější. Přiznám se že ho dělám "z hlavy"( kolik váží vejce, tolik cukru....)

Dnes mě čekala už poslední cesta do léčebny, tentokrát autem. Ve středu už budeme doma komplet. 

Cesta domů, kde už je klid a kde si konečně dám dobrého turka, však si ho zasloužím!