Dnes jsem moc smutná, potože nám odešla naše jezevčice Kikinka do psího nebe. Kikince bylo 16 let, což je pro pejska požehnaný věk. Nežila u nás od narození, ale přesně polovinu svého života. Převzali jsme si ji od známých, kde neměla dobré podmínky, s tím, že má před sebou jen pár měsíců. Nakonec z toho bylo osm let. Zažili jsme spolu hodně dobrého i zlého. Zlého v tom smyslu, že se na ni sypaly samé neduhy a my jsme to spolu dotáhly vždy k dobrému konci, díky její statečnosti a vzájemné lásce.
Ale přibývající věk nikomu sil nepřidá, ani lidem, ani pejskům. Najednou jsem stála před nepříjemným rozhodnutím, zastavit utrpení nebo o nějakou dobu prodloužit už tak nepříjemné bytí? Ráno na mne hleděly smutné oči, dnes mimořádně čiperné Kikinky. Pomazlily jsme se spolu na rozloučenou, slzy mi tekly proudem.
Kikinka odešla klidně, důstojně a teď odpočívá doma na zahradě.
Tady byla ještě při síle, jen ty smutné "psí" oči...
Odpolední siesta se svou nejlepší přítelkyní a družkou Bobinou, které je o rok víc, tedy 17 let, co ta se ji dneska načekala!
Tak to na světě chodí...
Žádné komentáře:
Okomentovat