Olešná

Včera bylo krásně a mně se podařilo přemluvit mého muže, abychom si vyjeli alespoň kousek "za humna". Manžel není moc pohyblivý, čeká na operaci druhého kyčelního kloubu. Pro velké bolesti se zdržuje většinou doma. Tentokrát se ale překonal a vyjeli jsme autem na přehradu, kterou jsem na blogu ukázala už v červenci.

Přehrada Olešná, v dáli přehradní hráz a za ní okresní město F-M.  Ten narůžovělý opar vzadu  je smog nad Ostravou.

V pozadí je opuštěný aquapark, ale jen jeho venkovní část, žlutá budova  slouží po celý rok

Překvapilo nás malé množství vody

K vodě patří rybáři.  Nevím, co řešili, celou dobu tam tak stáli, ale úlovek to nebyl. Možná schůzka rybářského svazu?

U přehrady jsem objevila tento nádherně zbarvený stromeček

Vlastně jsme se do těchto míst vypravili ze zvědavosti. Vsobotu tady byla otevřena nová cyklistická stezka a chodník pro pěší, která vede okolo celé přehrady. Něco takového tu chybělo, přehrada se nedala nikdy celá obejít.

Zapomněla jsem na bruslaře..

Přes potůček vybudovali tento krásný můstek

Ještě jednou město

A něco málo na závěr, včerejší západ slunce nad našimi Hůrkami

Dnešní západ slunce ze stejného místa, focený o několik minut dříve, než včera.

Smog......

                                            

V tomto případě je lépe pěkně doma v teploučku

Pavučina

Už víc, než  měsíc se snažím zachytit tu neobyčejnou krásu pavučin, které v pozdním letním sluníčku hrály všemi barvami, ukazovaly se mi v celé své kráse, ale sluníčko bylo v tomto případě rušivý element, no prostě nedařilo se...

Až v těchto dnech, kdy je sluníčko dlouho schované a ráno dlouho vládne mlha, najednou se objevují nádherné obrazce, připomínající krajku,

nebo jemné hedvábí...

Drobounké kapičky, které na pavučině zanechala padající  mlha, připomínají milióny korálků..

A já jsem si vzpomněla na jednu báseň od Jaroslava Seiferta

                                                      Až tuhle! Mezi dvěma klasy,

                                                          když po dešti jsem šel,

                                                      spatřil jsem síť. Tobylo krásy!

                                                      A tolik stříbra nikdy asi

                                                          jsem už pak neviděl.

Procházka podzimní přírodou

Minulou neděli nám sluníčko přálo a já jsem měla po ruce svého procházkového parťáka Natálku, tak jsme vyrazily do přírody.

Protože od jara, kdy jsme těmito místy procházely s Natálkou naposledy, všechno nějak zarostlo a nebyl žádný výhled, nezbývalo nám, než se vydat vzhůru do kopce, ať z té přírody něco vůbec máme. Zjistily jsme, že všude vedou samé dráty a tak jsem si vzpomněla na písničku pana Uhlíře a pana Svěráka : "Od pantáty vedou dráty..."

Máme u nás takovou raritu, že nám dráty vedou i ze země...

"..a na suchá strniska vítr tiše zapíská..." 

František Hrubín "Kuřátko a obilí"..

Hola, hola, pole už jsou dávno holá...

Na chviličku jsme odbočily do lesa, ve kterém nás vítaly koberce václavek...

Pár hříbků tam bylo také, ale na pořádnou smaženici, pořádný pytel václavek! Ta byla včera a já  jsem ještě naživu...

Okraj lesa zdobily ocúny..

Naše stará, unavená Bobina, která byla přešťastná, že s námi tuto procházku nemusela absolvovat..

Podzimní ladění

Toto je moje podzimní dekorace.

Původně jsem chtěla vytvořit něco jiného, ale na šípky jsem nikde nenarazila, ozdobné dýně jsem musela zakoupit, vloni jsem stejné rozdávala. Pálivé papričky jsou ale naše, ty bych mohla rozdávat zase letos! Chlupáči jsou z jedlého kaštanu a ti druzí  pravděpodobně z nějaké lísky.

Vloni jsem viděla v jednom krámku v Luhačovicích krásný věneček ze zelených žaludů, úplně čistý, bez ozdoby, moc se mi líbil a chtěla jsem si stejný vytvořit. Došlo k tomu až letos, jenže jsem neměla kvalitní materiál, takže jsem to vyřešila takto.

Zlaté české ručičky

O tomto prodlouženém víkendu nás navštívila synova přítelkyně Romana, která perfektně ovládá různé techniky ručních prací. Před pár týdny, mi slíbila, že přiveze ukázat své výrobky a že mě naučí základy jedné z technik krajkování, frivolitky.

Romanka opravdu dodržela slovo a přivezla plno úhledných složek z ukázkami svých prací. S jejím laskavým svolením vám ukážu pár skvostných věciček, které nelze jinak, než obdivovat.

Tato krajka připomíná sněhové vločky

Ještě jedna vločka

Náhrdelník

Detail

Další náhrdelník

Detail

Ještě jeden

Ozdoba

Detail černé krajky

Člunky, kterými se krajka tvoří za pomocí zlatých českých ručiček. Dílko vedle je zčásti moje a zčásti mojí soukromé lektorky. Doufám, že se mi v budoucnu podaří touto technikou něco miniaturního dokončit. Zatím se musím ještě hodně učit a vytrvat, není to tak jednoduché!

Tento přívěšek mi Romanka darovala a já jí ještě jednou děkuji a současně se jí moc omlouvám za kvalitu snímků.

Dýně

Na všech blozích to zavání podzimem, podzimními náměty a postřehy. K podzimu patří také dýně. S úsměvem vzpomínám na naše loňské "Dýňobraní". Urodilo se nám tolik dýní, že toho byla velikánská hromada. Dýně jsme dávali darem příbuzným a známým a s pochopením jsme přijímali jejich odmítnutí. Nakonec jsme to množství nějak zvládli (velká část byla vrácena přírodě). Letos jsme výsadbu omezili a stejně je počasí nepřející, vloni v tuto dobu byly již dýně sklizené, letos ještě dozrávají.

Všimli jste si někdy, jak je květ dýně krásný?

Ještě jedna ukázka..

Tato dýně je loňská, krásně vybarvená, kopretinky jsou také loňské, letos mi ještě nekvetou.

Toto je něco málo z loňské  úrody...

Holky měly zábavu...