Minulou neděli nám sluníčko přálo a já jsem měla po ruce svého procházkového parťáka Natálku, tak jsme vyrazily do přírody.
Protože od jara, kdy jsme těmito místy procházely s Natálkou naposledy, všechno nějak zarostlo a nebyl žádný výhled, nezbývalo nám, než se vydat vzhůru do kopce, ať z té přírody něco vůbec máme. Zjistily jsme, že všude vedou samé dráty a tak jsem si vzpomněla na písničku pana Uhlíře a pana Svěráka : "Od pantáty vedou dráty..."
Máme u nás takovou raritu, že nám dráty vedou i ze země...
"..a na suchá strniska vítr tiše zapíská..."
František Hrubín "Kuřátko a obilí"..
Hola, hola, pole už jsou dávno holá...
Na chviličku jsme odbočily do lesa, ve kterém nás vítaly koberce václavek...
Pár hříbků tam bylo také, ale na pořádnou smaženici, pořádný pytel václavek! Ta byla včera a já jsem ještě naživu...
Okraj lesa zdobily ocúny..
Naše stará, unavená Bobina, která byla přešťastná, že s námi tuto procházku nemusela absolvovat..
Žádné komentáře:
Okomentovat