Dnes slavíme já a můj blog druhé narozeniny. Utíká to. kdyby mi někdo před pár lety řekl, že něco takového budu provozovat, tak bych si určitě významně zaťukala na čelo. Byla to vlastně náhoda, jako hodně věcí v životě. Opatřila jsem si hračku, kterou nepustím a nepustím... Někdy si sice říkám, jestli to má význam, ale zatím mě ještě nenapadlo s tím praštit. Význam to určitě mělo a má, už jenom proto, že jsem se musela sama naučit plno věcí, se kterými mi nikdo z bližních nepomohl, což mi, jako člověku, který přišel k počítači až v pozdním věku a v zaměstnání byl považován v práci s PC jako horší průměr, trošku zvedlo sebevědomí. Sblížila jsem se se svým foťákem, který mi před pár lety věnoval syn ( a sám si koupil lepší ). Foťáček je už pěkně opotřebovaný, ale musí ještě nějakou dobu sloužit, než si možná někdy, až našetřím, koupím nový.... Zato fotoarchív mám velký a měla bych si v něm udělat pořádek, ale stále není čas...
Co ještě napsat? Že se s každým otevřením blogu těším, co nového se dozvím o svých blogových kamarádech - štamgastech, i těch nově příchozích. Že návštěvníky svého blogu neberu jako virtuální, ale jako lidičky, kteří tam někde sedí a dlubkají do klávesnice a moc se snaží, aby to, co stvoří, přineslo uspokojení a radost nejen jim, ale také ostatním.
Doufám, že nám to všem ještě dlouho vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat