Slíbila jsem, že než definitivně odložím a uzavřu svůj anglický deníček, popíšu moje zážitky z Yorku. Než jsem podnikla tuto cestu, prostudovala jsem mapy a zjistila, co dostupného by bylo k vidění. Jasně, že to byl především York, kde se psaly anglické dějiny. Nejvíce mi ale utkvěla v hlavě nádherná katedrála, kterou jsem už také ukázala na svém blogu.
Tak tedy, z Hullu do Yorku to zase není až tak blízko. Cestu jsme si naplánovali hned na počátku našeho pobytu. Jeli jsme patrovým autobusem, který zastavoval téměř u každého patníku, ale zase to mělo tu výhodu, že jsem mohla v klidu, pěkně zhora, nasávat atmosféru anglického venkova. Po cestě přistupovali lidé, pro nás podivně odění, hlavně ženy, měly slavnostní šaty a hlavu ozdobenou buď velikananáským kloboukem navíc s nějakou velikou ozdobou nebo jen s ozdobou ve vlasech. Všichni vystupovali v Beverly, což je také krásné historické město, do kterého jsem se, bohužel, blíže nedostala. Předpokládali jsme, že jedou na nějakou velkou slávu, ale to jsme ještě netušili, co povezeme večer zpátky. Škoda, že se mi tu parádu nepodařilo zachytit foťákem.
Do Yorku jsme přijeli kolem poledne, já jsem měla jedinou vidinu - katedrálu, ale syn mě zavezl na konečnou k vlakovému nádraží, kde se nacházelo muzeum železnice o kterém jsem se už také zmínila. Když už jsme tady byli, tak jsem chtě-nechtě vykročila mezi vagóny.
Muzeum, které se nachází v těsné blízkosti vlakového nádraží York, vzniklo pravděpodobně z jeho části. Je opět zdarma a návštěvníci zde najdou veškeré vymoženosti pro pohodlnou prohlídku, jak už se zmiňuji v předešlých článcích, včetně zapůjčení vozíků pro invalidy, či méně pohyblivé.
Exponáty byly umístěny v hale i venku
Zde se se parta mužů pokouší rozhýbat stařičký stroj, určitě se jim to podařilo, ale my jsme museli dál. Z muzea vyjíždí také v pravidelných intervalech historický vláček.
Automaty na jízdenky
Vagony byly jako malované
Pár nápisů
Mnohé vagony byly oživeny figurínami
Nezalitovala jsem ani na chvilku, že jsme toto muzeum navštívili, bylo to velmi zajímavé poznání. Oba se synem jsme měli ale smůlu, protože se nám téměř současně vybily baterie u foťáků a to nás čekaly ještě ty nejdůležitější památky. Naštěstí v místním obchodě měli baterie do synova foťáku, tak výlet byl zachráněn!
Z muzea železnice vzhůru za katedrálou! Pěkně pěšky a po hradbách, které obklopují historickou část města. Kousíček je vidět na této fotce i s katedrálou. Ale o tom zase až příště.
Ještě vám povím o cestě domů. Jak už jsem se zmínila v Beverly se konalo něco, kam proudily davy lidí, pro nás nezvykle oblečené. Když jsme na zpáteční cestě zastavovali v Beverly, akce končila, byly to pravděpodobně dostihy. Na zastávce stály davy v podroušeném stavu, dámy kloboučky nakřivo, v rukou lodičky, nohy bosé, všichni veselí. Byla jsem zvědavá, co na to řidič. Řidič byl v pohodě, asi byl zvyklý. Chvilku trvalo, než všichni nastoupili, autobus nabral trošku zpoždění . V autobuse se začalo zpívat, ale všechno v mezích slušnosti. Nakonec jsme dojeli v pořádku do Hullu. Doufám, že jsem s tímto zážitkem nenudila, ale celé to bylo takové klasicky anglické, až na ten alkoholový odér, ten máme i u nás..
Žádné komentáře:
Okomentovat