Přede dvěma dny, když jsem jela z města, přisedla jsem si v autobuse ke své známé, učitelce v mateřské školce. Povídaly jsme o všem možném, samozřejmě o dětech, jak je to dobře, že už není sníh, že mohou více na procházku atd. Ona mi řekla, že tak moc velkou radost nemá, protože po příchodu z venku musí všichni dospělí, kdo mají ruce, čistit polovině dětem boty od psích ... Na to není, co odpovědět, všichni víme, jak to chodí...
Když jsem od autobusu přicházela k naší chaloupce a oko mi padlo za plot, do naší předzahrádky, tak jsem se hluboce zastyděla a byla jsem ráda, že tudy nevede cesta z mateřské školky...
Zima byla dlouhá, sněhu hodně a jako vždy nejsou lidi!
Zatím to s tím počasím není u nás tak špatné, trošku přituhlo, ale sluníčko mírně vykukuje a protože sníh odtál už před týdnem a díky větru, trošku to obeschlo i na zahrádce. Kam oko dohlédne, plno práce a opět nejsou lidi!
Úkol č. 1 : Nedá se nic dělat. Náležitě jsem se vyzbrojila : gumové rukavice, igelitové pytlíky,
lopatka, kýbl, hrábě, koště. Šlo to rychle, vzpoměla jsem si nafilm o vojáku Čonkinovi, kde jeden člověk pálil kořalku z těchto ingrediencí kilo cukru a kilo .... To by bylo kořalky!
Ale volám hotovo, můžete nanovo!
A toto jsou ti pachatelé:
Seniorka Bobina
Seniorka Kikina
Takže kytičky už vám nic nebrání, už se můžete ukázat!
Zase jsme jaru blíž.
Žádné komentáře:
Okomentovat