Když jsem v sobotu seděla u počítače, zaslechla jsem z okna protivné bzučení, nechtělo se mi věřit, že by nějaká moucha u nás doma přežila zimu. Podle zvuku to musela být alespoň moucha masařka. Nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost a pro sobotu byl klid. Bzučení se více neozvalo. Až opět v neděli. Nastoupila jsem do boje, mouchy nejsou u nás vítanými hosty! Jaké bylo moje překvapení, když jsem spatřila malého čmeláka. Otázka byla, jak se k nám vůbec dostal! Později jsem přišla na to, že mi pravděpodobně sedl na prádlo, které jsem sušila na zahradě. To určitě nebylo za mrazu. Musí u nás být už několik dní.
Promińte mi ty fotky, ale nacvakala jsem jich alespoň 100 a dobře nevyšla ani jedna. Na této fotce vypadá skutečně jako moucha, ale není tomu tak.
Tady je, chuďátko malé, na okně, za oknem sníh, co já si s ním počnu! Zatím žije mezi žaluziemi, tam je mu kupodivu nejlíp. Sem, tam sedne na nějakou kytku, proleze otvor v zácloně, tam a zpátky a vrátí se do žaluzií.
Když dnes přišel syn, tak jsem ho poprosila ať mi čmeláčka vyfotí lepším foťákem, představovala jsem si fotku, jak čmeláček leze po listě, nebo šplhá po provázku od žaluzie, ať jsou vidět nožičky a ostatní části tělíčka...
A takhle to dopadlo, tak to je náš čmeláček...
Víte, že je u nás možno vidět čmeláka lesního, zahradního, lučního, zemního, skalního a polního? to jsem se dočetla v Průvodci přírodou. Toto je asi čmelák zahradní nebo polní. Jak to s ním dopadne dále, nevím. Žije v žaluziích a má u nás teplo. O jeho osudu budu dále informovat. Snad to nějak zvládneme.
Žádné komentáře:
Okomentovat