Na skok do přírody

 

V úterý byl státní svátek a navíc byl krásný den, který přímo vybízel k procházce a mně se podařilo vylákat manžela alespoň kousek za humna. Věděli jsme že tam, kam jsme měli namířeno  nebývá moc lidí a to jsme potřebovali oba. Hlavně provětrat hlavu a na chvíli se zbavit té hrozné ponorky, která nás od jara pronásleduje.

Cestou jsme narazili jenom na ušmudlané auto nějakého myslivce, který se asi před námi ukrýval, stejně jako my před ním. Jinak jsme nepotkali ani živáčka a to je co říct, protože jinde v přírodě se to prý hemží davy i přes všechna opatření.

Není to nijak atraktivní místo a bylo těžké najít něco pěkného k focení.

Listí, listí, samé dubové listí, ale i to je krásné, když je tak pohromadě. Tam někde pod ním dřímá medvědí česnek a čeká na svou chvíli. Je to naše oblíbené místečko.

A jak zpíval jeden známý zpěvák :

"Chvíli stát a poslouchat

 Jak vítr větve čistí

 K zemi padá zlatý vodopád

 Pod nohama cinká to poztrácené listí

 Vím že právě zpívá listopad..."

Procházka splnila svůj účel. Jenom mne děsí, že za pár dnů tu máme prosinec. Čím je člověk starší, tím mu to víc utíká.

Proto si užívejme každé pěkné chvilky.

Ohlédnutí za minulými dny

 

Dlouho jsem se na svém blogu neukázala. Příčin bylo několik. V první řadě to byl můj stařeček počítač, který mi tvrdohlavě diktoval, kdy mám svoje aktivity ukončit. Prostě se náhle vypnul. Intervaly  se rychle zkracovaly a já jsem nebyla schopná v termínu zaplatit pár faktur, které mi ležely na stole. Za ty roky už ani nevím, jak platit složenkou. Naštěstí jsme objevili schopného opraváře, který všechno uvedl do pořádku a já opět můžu psát.

Další věc byla ta, že jsem onemocněla, dlouho se to táhlo. Užila jsem plno léků. Teď už je to dobré, dokonce jsem si dnes mohla konečně zajít pro injekci proti chřipce. Nebyl to ten škaredý virus, naštěstí...

Potom celý týden pršelo a nám, jako mnoha známým a sousedům, nateklo do bytu, což byl průšvih, neboť zrovna v té místnosti spí návštěvy. Tak jsem vysoušela a vysoušela a ono dál pršelo a pršelo a s přestávkami vlastně stále prší. 

Minulý týden byly prázdniny. Trávily je u nás vnučky, protože oba rodiče pracují na směny, musela jsem pomoci. Holky už jsou velké, učíme se spolu, hrajeme karty, tvoříme a pečeme.

Upekly jsme Honzovy buchty, které sice nebyly jako podle pravítka, ale chutnaly skvěle.

Vyzkoušely jsme, co udělá obyčejný drátek a pár korálků. Holky jsou moc šikovné. 

  

  Já jsem zase narychlo vyrobila dušičkovou výzdobu.

Jenom to omezení od jara snáším čím dál hůř. Chybí mi vycházky s kamarády. Těšila jsem se na podzimní přírodu, krásně zbarvené listí a všechno kolem, na tradiční procházku po hukvaldské oboře. Na houbách jsem byla letos jenom jednou a to zrovna moc nerostly. Teď se prý ještě dá něco najít.

Zato jsem přečetla plno zajímavých knížek, ale o tom až příště.

Opatrujte se a věřte, že bude líp...

Moje orchideje

Mnozí tady už představili svoje úspěchy/neúspěchy v pěstování orchidejí. Kdysi tyto kytičky u nás nebyly vůbec vidět. Když se objevily na trhu a začaly se předávat jako dárek, obdarovaný byl většinou velmi potěšen, ale také mu přibyly starosti. Na co zašla moje první orchidejka, to opravdu netuším. Postupem času se tyto kytičky stále více prodávaly v obchodech a na okenních parapetech se jim začalo dařit.

Asi tak. To je moje orchidejové okénko. Ani nevím, jak to dělám, ale po celý rok mi stále něco kvete.

Tato květinka mi udělala velkou radost. To je maminka a pod ní je miminko....Můj největší úspěch.

Měla ještě jedno, ale to mi zatím nevykvetlo.

Dalo by se říct, že jim stačí jenom trošku vody a umírněné sluníčko. Sem tam je ponořím do nádoby s vodou, jednou za rok nebo dva jim vyměním kůru v květináči, hnojit většinou zapomenu.

Mějte se pěkně a nebojte se pěstovat kytičky, přináší to radost.

Babí léto

 

Minulý týden jsme si vyšly s kamarádkami trošku za humna. Moc jsem o to stála. Zahrada je sice také kus přírody, ale kopečky a les, to je něco jiného.

Bylo nádherné počasí, krásná viditelnost, prostě pohádka! Pohled na beskydský Ondřejník, zasažený kůrovcovou kalamitou.

Kaplička Sv. Máří Magdalény na rozhraní katastrů Kozlovice a Kunčice pod Ondřejníkem, naše časté zastavení.

Milovníky švestiček asi zklamu, toto je planá trnka, hodně trpká, k podzimu ale patří, je velmi fotogenická.

Šípek se už také pěkně červená.

K celkové pohodě přispívají chalupy a chaloupky, které po cestě potkáváme, různě "vyšperkované", s hrníčky na plotě, různými hliněnými postavičkami, ale především s pečlivě upravenými zahrádkami.

Někdy to může být i LUT (lidová umělecká tvořivost).👍 Ta naše popelnice by už také něco podobného potřebovala.

Ještě poslední pohled na Beskydy.

Prý Češi nechodí nikdy z lesa s prázdnou. Hřiby nebyly, tak alespoň materiál na podzimní dekoraci.

Užívejte si podzimního sluníčka a opatrujte se!

Bábovka z jablíček

Posledně jsem se zmínila, kolik se nám letos urodilo jablek. Sklízeli jsme zatím jenom ty letní. Hodně se rozdalo, hodně se peklo, většinou štrůdly. Mám hodně receptů na koláče s jablky, těším se až upeču hraběnčiny řezy, ale ty budou až ze zimních jablek. Nedávno jsem našla v časopise Rozmarýna 10/2018 recept na bábovku z jablíček, kterou jsem letos upekla. Byla moc dobrá.

Takto by měla bábovka vypadat, kdybych ji potřela medem.

Já jsem ji jenom posypala cukrem a stačilo to.

Měla jsem ale menší formu, tak jsem zbytek těsta  upekla v malé bábovičce. Prasklinka mi vnukla nápad přidat pár hřebíčků a vytvořit sluníčko.

Moje astry. Znamenají pro mne konec léta. Toto období mám moc ráda, spolu se všemi dalšími kytičkami, dýněmi, jablíčky, jeřabinami atd. 

Mějte se pěkně a užívejte si sluníčka a překrásných barev kolem nás...

Léto v plném proudu

 

Myslím, že se nám letošní léto vydařilo.  Je krásné slunečné počasí, všude to kvete, děcka si užívají vody v bazénech, které jsou už skoro v každé chalupě. Jo, venkov se nám změnil! Ale zahrádky jsou tu stále a jejich majitelé se vzorně starají, pokud jim to ovšem nepřerůstá přes hlavu. Vloni u nás nebylo vůbec žádné ovoce a letos nevíme, kam dřív skočit a to je teprve začátek sezóny.

Máme dva velmi staré stromy s letními jablíčky, která ale dlouho nevydrží. Zájemců moc není, většinou chtějí tašku na štrůdl, víc ne. Opakuje se to stále a tak většina úrody skončí v kompostu.

Já sama už jsem letos uštrůdlovaná. Ale dělám to ráda. Většinou peču z kupovaného listového těsta, ale tady jsem použila vlastnoručně uhnětené : tuk, mouka, tvaroh, ale lepší je tuk, mouka, zakysaná smetana nebo jogurt.

Letos jsem se vzdala dovolené, částečně kvůli koronaviru, částečně z jiných důvodů, ale nezoufám si. Mám na zahradě takové zákoutí, kde se bezva lenoší s knížkou nebo jenom tak. Občas s kamarády nebo s vnučkami někam zajdeme a práce na zahradě je pro mne vlastně relax.

Vloni jsem dostala rostlinku bělotrnu, která se mi letos pěkně rozrostla. Včeličky si ji hned oblíbily.

Tak, to je od nás všechno. S novým blogem stále bojuji, ale čas všechno spraví (když se budu snažit). Užívejte si léta a opatrujte se.