Translate

04 května 2014

První májový den



První máj se nám vydařil. Byl to nádherný slunečný den, jak má být. Vyšli jsme si s partou místních zdatných seniorů na výšlap do okolních kopců.


Cestou jsme se kochali překrásnými výhledy a nádherným modrým nebem, na kterém se objevily skupinky letadel. Tady je jedna, ale bylo jich nejméně deset. Letěly pravděpodobně na nějakou prvomájovou akci.


Blížíme se k místu, kde kdysi stával hrad nebo hradiště. To byl náš první cíl. Jdeme po hřebeni a vpravo, na kopci, se nám otvírá výhled na hrad Hukvaldy.


Spolu s námi šli dva pejsci, toto je Nelinka, druhý pejsek se focení vyhýbal. Nelinka měla tu výhodu, že když už nemohla, tak ji panička šoupla jednoduše do batohu...


Po krkolomném sestupu jsme dorazili do druhého cíle naší cesty, do areálu Na mlýně v sousedních Kozlovicích.


Je to takový malý skanzen, hospůdka s vnitřním i venkovním posezením, stylové chatičky k ubytování. Oáza pro cyklisty i pěší. Ema to tam bude znát Usmívající se.


Samozřejmě, že k pořádnému mlýnu patří mlýnské kolo a vodník! Bylo až k neuvěření, kolik lidí nádherné počasí vylákalo ven. Pivečko bylo pěkně chlazené, prostě pohoda.






Májová idylka se nám teď malinko pokazila, venku je pěkná zima, ale zase bude dobře. Přeji vám krásné květnové dny.

24 dubna 2014

Sváteční procházka

Velikonoce jsou za námi. Prožila a užila jsem je v kruhu rodinném a to od neděle až do úterý. Rodiny mých dětí přicházely postupně, každý den jedna a v úterý jsem zase já poctila návštěvu nejstaršího syna, který slavil narozeniny a také jsem si šla pochovat svoji fungl novou vnučku Zuzanku, se kterou jsem se ještě nestačila pochlubit. Je to už moje pátá vnučka, ale pozor, kluk také bude a to už brzy! Novopečený tatínek nemá rád publicitu, proto vám miminko neukážu, ale potvrdím, že je moc krásné...



Kalorie je třeba spalovat, proto dostala rodina mého prostředního syna příkaz přinést s sebou sportovní oblečení a obutí a v neděli, hned po obědě, jsme vyrazili do přírody. Máme výhodu, že tu přírodu, včetně potoka, máme kousek za zahradou. Jenomže někteří milí sousedé mají svoje nemovitosti dost zanedbané a tak holky v krátkém čase poznaly, co je to prodírat se pralesem, jak bolí rána z el. ohradníku a že nás kus cesty může doprovázet velmi obtížný hmyz.


Zase ale vidí, že je kolem plno jiných živočichů, třeba tyto dvě kachničky, které jsme vyplašili z odpolední siesty.


Jedna už odletěla, druhá se chystá.


V olšině jsme zastihli odpočívající žábu, opírající se o větev.


Vpřírodě je vždycky něco pozoruhodného k vidění. Tady nás zaujala pampeliška, vyrůstající ze stromu asi 2 metry nad zemí.


Já jsem šla vlastně zjistit, jestli ještě roste medvědí česnek. Mám takové svoje místo, ale už jsem tam dlouho nebyla. Věděla jsem, že už bude asi pozdě.


Medvědí česnek už začínal kvést.


Medvědí česnek vypadá čerstvě, ale je to jenom klam. Snachu Ivetku s vnučkami jesm si naaranžovala uprostřed. Pár lístků jsem si přinesla, ale musela jsem hodně přebírat. Snad příští rok budu rychlejší...






19 dubna 2014

Krásné svátky!



Všem stálým i náhodným návštěvníkům mého blogu přeji příjemné prožití velikonočních svátků !










16 dubna 2014

Velikonoční tvoření

S velikonočním úklidem i s velikonoční výzdobou jsem malinko pozadu tak, jako každoročně, nic nového pod sluncem. Já už jiná nebudu, ale vždycky se všechno nakonec stihne. Pár věciček, jenom tak pro radost, jsem si vytvořila a pár jsem si jich přivezla ze své nedávné cesty do rodného města.




Nejdřív začnu s vlastní tvorbou. Netradičně pojatý zajíček navázal na mou srdíčkovou háčkovací mánii, je to takové učňovské dílo...Usmívající se




Toto jsou pozůstatky po mém drátkovacím kurzu, kdy jsem musela znovu trénovat smyčky. Vajíčko, čistě drátkované vzniklo tak, že praskla skořápka vajíčka slepičího. Stane se, skořápka se odstranila a bylo to. Většinu letošních vajíček jsem už rozdala.


Duben je prý měsícem ptactva... Tak jsem na jeho počest ušila takovéto jednoduché drobečky. Podobné jsem viděla na blogu u Květy a potom jsem úplně náhodou narazila v "Mimibazaru" na střih. Podle toho mají ptáčci ještě křídla, ale ti moji jsou tak malí, že by to byl trošku problém, proto jsem si šití zjednodušila.


Vajíčkový talíř, či podnos, jsem dostala od Květy, ani jsem netušila, jak se na něm budou ptáčci pěkně vyjímat.


Spící sova se na blogu už objevila, vyrobila ji Květa a teď už je jenom moje!


Zajíčka z papírových ruliček jsem si zakoupila na výstavě prací seniorů, kterou jsme rovněž se sestrou navštívily. Hlavička je připevněna na špejli. Pravé velikonoční dekorace musím teprve zkompletovat. Zajíček půjde do vázy, či květináče, ptáčci budou zavěšeni na větvi. Jak říkám, jsem ve skluzu...



10 dubna 2014

V hudbě život Čechů...

Včera jsem po dlouhé době vyjela do svého rodného města, navštívit sestru Květu. Na ostravském hlavním nádraží mám půlhodinovou pauzu, kterou využívám obhlídkou vestibulu, kde vždycky najdu něco nového. Tentokrát to byl obchůdek s levnými knihami. Nejela jsem tudy od prosince, takže pro někoho to už není asi novinka. Nejvíc mne ale zaujalo černé piano s černě natřenou školní židlí. Věděla jsem, že sem bylo umístěno, dokonce vím, že se na něm opravdu hraje, ale nějak jsem na to zapomněla.


Bylo krátce po šesté hodině ráno, všední den, školní rok, dospělí cestující spěchali většinou do práce....


Piáno bylo opuštěné, hala poloprázdná, tak jsem se odvážila objekt prozkoumat a zdokumentovat.



Myslím, že jsem na nic nezapomněla a věřím, že si to místní strážci pořádku ohlídají. Pokud se najde nějaký dobrý pianista, může to být pěkný zážitek.




Tento projekt se mi líbí a moc mu fandím. Viděla jsem pár reportáží z Prahy, ale vůbec jsem netušila, že je toho po republice víc.

31 března 2014

V lese

V pátek jsem udělěla velkou tečku za svou vleklou nemocí. Vyprovokovala jsem holky ze spolku, abychom si někam vyrazily s tím, že buď mě to zase posune o kousek dál nebo mě to položí. Máme takové svoje území pod Beskydami, které je rychle dostupné autobusem. Už jsem odtud psala několik článků a ukázala mnoho fotek z různých ročních období.


Chodíme sem za překrásnými výhledy.


Fascinují nás husté bukové porosty.


Vychutnáváme si klidné lesní cesty, teď obsypané květy bílého devětsilu.


Devětsil už pomalu odkvétá.


Narazily jsme na posed, který vypadal spíše jako těžní věž. Něco na něm ale bylo velmi zvláštní. Vidíte ten komínek na levé straně budky ? Už jste se s tím setkali? Já tedy ne. Že by nové nařízení EU?


A jdeme dál


Cestou zpátky potkáváme chaloupky, ozdobené jarními kytičkami.


Tuto chaloupku jsem už ukazovala a vždycky se na ni těším. Když jsme se blížily, byla tichá, nikde nikdo. Tady už jsou pěkně pohromadě dva bílí chlupáči a za zavřeným oknem dělají pořádný rámus. Odtud už je to kousek k autobusu. Jak jsem předpokládala, výšlap mi prospěl, nemoc byla překonána!



Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?   V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste naj...