Ještě jednou podzim

Letošní podzim je tady u nás na severní Moravě mimořádně slunečný a tím pádem i nádherně zářivý, když čtu na ostatních blozích, jak máte doma pochmourno, nechce se mi to vůbec věřit. Tady svítí sluníčko snad už měsíc bez přestání, zato máme více smogu.....

Foceno před měsícem

Stejné místo před týdnem

Opět snímek před měsícem

Před týdnem

Zámecký park našeho okresního města, zadní část areálu

Ještě jednou zámecký park

Před nedávnem byl rekonstruován svah pod zámkem, do té doby nepřístupný a zarostlý, město zde zřídilo stezky a různá odpočívadla, tady dokonce se zvláštním zastřešením. Přiznám se, že na zámek docházím za vzděláním každých čtrnáct dní už téměř tři roky, ale parčík pod zámkem jsem objevila až nedávno, budu to muset napravit a nafotit, určitě bude co...

Pohled z nově vybudované zámecké vyhlídky, na obrázku jsou tři přímé, řekněme prvky, poznáte je, jde mi především o ten prostřední...

Pletené z papíru

Od své kamarádky Hely, jsem dostala nedávno tyto nádherné věcičky, pletené z papíru

Hela se pletením z papíru zabýbá už pár let a vytvořila opravdu mistrovské kousky, já sama jsem jich moc neviděla, protože Hela je skromná a její dílka putují buď do rukou známých nebo příbuzných. Svůj blog nemá i když by si její výrobky určitě zveřejnění zasloužily. Heli, doufám, že se na mne nebudeš zlobit.....

Nádoba s víkem, bude mi sloužit na ukrytí různých bavlnek a přízí, vejde se tam i celá nohatá barbína, na kterou momentálně háčkuji oblečky, má to být překvapení pro vnučku k svátku.....

Obal na květináč

Ozdoba na věnečku je jen provizorní, ten je připraven pro Advent

Také tento obal na květináč je od Hely, dostala sem ho k svátku a je pletený na balónu

Možná, že je to pro mne inspirace, přestože na mne čeká pár telefonních seznamů a dvě kupy novin, k pletení z papíru jsem se od loňska ještě nevrátila i když mám plno plánů

Barvy posledních říjnových dní

V pátek u nás bylo nádherné počasí, které lákalo ven, protože byl svátek, vyloučili jsme práce na zahradě a vydali jsme se do přírody

Začali jsme v nedalekém lese

Chtěla jsem zachytit krásné barvy uvnitř lesa, ale sluníčko se dostane všude, nakonec mi zůstalo jenom těchto pár dubových listů

Vlastně ještě něco, první a poslední václavky v tomto roce, objevily se v přírodě až měsíc po Václavovi...

Když jsem vyšli z lesa v sousední obci, potkali jsem na cestě dva cyklisty, ve kterých jsme poznali naše staré známé, které jsme neviděli už téměř deset let, zavzpomínali jsme si na staré časy, na zájezdy, plné legrace a neuvěřitelných psích kousků, které jsme už jako rodičové a vážení občané vyváděli. Bylo to milé setkání, než jsem si je ale stačila vyfotit, nasedli na kola a zmizeli v lese. Tak možná za dalších deset let...

I v přírodě narazíte na inzeráty. Kozel, linie Ferda s rodokmenem upoutal moji pozornost, zvláště, když pochází ze sousední obce, v případě zájmu umazaná telefonní čísla sdělím, mám ještě kopii....

Neodpustila jsem si uveřejnit ještě jeden inzerát stejného druhu, na který jsme narazili už na cestě domů. S kozly se roztrhl pytel!

Ještě jeden žlutohnědý pohled na hory a hurá domů na kafíčko!

Kytičky z listí

Kytičky z listí jsem se snažila podle návodů na blozích motat už vloni, letos jsem to také zkoušela a použila jsem je nakonec do dušičkové vazby. Po konzultaci se sestrou jsem ale zjistila, že motám špatně a protože mrazíky pominuly a nádherné listí nám ještě všechno neopadlo, musela jsem to znovu zkusit. Vím, že růžičky jsou víc "poupátkovité" , ale příště už budou určitě zase o něco lepší.

Nakonec kytička skončila opět na hřbitově, tam vydrží déle než doma v teple

Praha I

Dnes se vrátím k našemu putování po Praze, tentokrát to bude už opravdu pražská klasika, tedy cosi památek a cosi cestovního ruchu, zachyceno mýma očima. Jak už jsem napsala minule, v Praze jsem dlouho nebyla a měla jsem trošku obavy z cestování místními dopravními prostředky, ale byli jsme řádně poučeni a na papírku jsme měli vypsaný postup při cestě zpět. Trasu jsem naplánovala tak, abychom viděli co nejvíc. Autobus nás dovezl bez přestupu téměř na místo a putování mohlo začít.

Ten den byl zrovna státní svátek, bylo nádherné teplé počasí, sluníčko pálilo, ale stálo většinou proti mně a kazilo mi fotky!

Letohrádek královny Anny, kdysi jsme svoje pražské putování stejně začínaly s kamarádkou, tak jsem své znalosti využila

Pokračovali jsme nádherně upravenou Královskou zahradou

Potkávali jsme tady hodně rodičů a prarodičů s dětmi, kteří jim předčítali obsah tabulek u vzácných stromů a keřů a kupodivu potomci jejich výklad se zájmem podslouchali, což mě potěšilo. Procházka Královskou zahradou byla příjemná a my jsme šli a šli, až jsme konečně došli na Hrad. Protože bylo třeba odpočinout nohám, zakotvili jsme na nejbližší lavičce. Pzorovat okolní ruch nám v této chvíli zcela stačilo ke štěstí...

I taková stará střecha potřebuje opravit, bylo zajímavé pozorovat dělníky a jejich pracovní tempo, ale ve svátek? A zrovna na takovém místě? Nevím, jestli by to jinde ve světě ve státní svátek bylo možné.

Najednou začal velký ruch a shon, turisté se začali sbíhat, blížila se dvanáctá hodina a začínala vojenská přehlídka, vojáci uzavřeli ze všech stran vstup. Takže opozdilci z řad turistů, jako já, neměli šanci.

A navíc posílili hlídky. Těm klukům v uniformách to moc sluší, co říkáte?

Jako správný reportér jsem si našla cestičku z opačné strany, ale i tu jsem narazila na mříže a zvědavý dav. Tato fotka vznikla tak, že jsem se postavila na špičky a hodně vysoko vzpažila ruku s foťákem. To, co vidíte, jsem já vůbec neviděla, ale fotka se povedla. Vedle brány je takový malý otvor s jednou železnou tyči, zajásala jsem, ale už mě předešel protivný Japonec, který se do otvoru vecpal celý i se svým dítětem a nechtěl vystřídat. Ti Japonci!

To není Japonec, to je jeden ze šťastlivců, ani neví, že mu můj foťák "přišil" beraní rohy, chtěla jsem říct parohy, ale ty to nejsou, ani já jsem o této fotce nevěděla, je to úplná náhoda.

Moc ráda pozoruji lidi, vlastně polovina mého pražského archívu jsou lidé. Jenom z té lavičky jsem pořídila plno snímků. Ale tady už jsem zase na nohou. Že by Otec vlasti? Nevím, co turistům ukazuje, ale mně to připomíná pojišťovcího agenta, nebo zástupce firmy s mobilními telefony...

Ještě malá kontrola, zda je přítomen pan prezident...

Ještě ten slavný balkon

Ještě něco z památek, opět foceno náhodně, buď jsem chtěla fotit jedno nebo druhé, ale jeden bez druhého nedá ránu!

Na Hradě jsme se ještě chviličku zdrželi, poseděli na další lavičce a pozorovali cvrkot. Neměli jsme tentokrát v úmyslu navštívit některou z památek, chtěli jsme jenom nasávat tu jedinečnou atmosféru. Já nemám ráda davy, ale tady je to výjimka...

Dušičková dekorace

V posledních dnech mám nějakou tvůrčí krizi a nejsem schopná stvořit i maličký článek. No a už je to tady! Zase nevím, co psát. Když vidím na ostatních blozích ty krásné věcičky zručných dívek a paní, mám výčitky svědomí, já mám totiž jen samé nedodělky. Protože ranní mrazíky začaly neúprosně zbavovat stromy jejich okrasy, rozhodla jsem se ještě na poslední chvíli zkusit kytičky z listí. Umotala jsem pár "růžiček" z přísavníku, jinak se u nás doma už nic nenajde.

Zkoušela jsem, kam kytičky umístit, nakonec jsem se pustila do dušičkové dekorace, kterou každoročně vyrábím. Snad jsou dvě kytičky alespoň trošku vidět, ostatní jsou ukryty ve chvojí.

Hotovo

Ještě máme na zahradě plno restů, ale snad se už konečně dočkám té chvíle, až si sednu pěkně do teplíčka, pod lampičku a budu si užívat svých koníčků, na které v posledních měsících nebyl čas.