Dnes se vrátím k našemu putování po Praze, tentokrát to bude už opravdu pražská klasika, tedy cosi památek a cosi cestovního ruchu, zachyceno mýma očima. Jak už jsem napsala minule, v Praze jsem dlouho nebyla a měla jsem trošku obavy z cestování místními dopravními prostředky, ale byli jsme řádně poučeni a na papírku jsme měli vypsaný postup při cestě zpět. Trasu jsem naplánovala tak, abychom viděli co nejvíc. Autobus nás dovezl bez přestupu téměř na místo a putování mohlo začít.
Ten den byl zrovna státní svátek, bylo nádherné teplé počasí, sluníčko pálilo, ale stálo většinou proti mně a kazilo mi fotky!
Letohrádek královny Anny, kdysi jsme svoje pražské putování stejně začínaly s kamarádkou, tak jsem své znalosti využila
Pokračovali jsme nádherně upravenou Královskou zahradou
Potkávali jsme tady hodně rodičů a prarodičů s dětmi, kteří jim předčítali obsah tabulek u vzácných stromů a keřů a kupodivu potomci jejich výklad se zájmem podslouchali, což mě potěšilo. Procházka Královskou zahradou byla příjemná a my jsme šli a šli, až jsme konečně došli na Hrad. Protože bylo třeba odpočinout nohám, zakotvili jsme na nejbližší lavičce. Pzorovat okolní ruch nám v této chvíli zcela stačilo ke štěstí...
I taková stará střecha potřebuje opravit, bylo zajímavé pozorovat dělníky a jejich pracovní tempo, ale ve svátek? A zrovna na takovém místě? Nevím, jestli by to jinde ve světě ve státní svátek bylo možné.
Najednou začal velký ruch a shon, turisté se začali sbíhat, blížila se dvanáctá hodina a začínala vojenská přehlídka, vojáci uzavřeli ze všech stran vstup. Takže opozdilci z řad turistů, jako já, neměli šanci.
A navíc posílili hlídky. Těm klukům v uniformách to moc sluší, co říkáte?
Jako správný reportér jsem si našla cestičku z opačné strany, ale i tu jsem narazila na mříže a zvědavý dav. Tato fotka vznikla tak, že jsem se postavila na špičky a hodně vysoko vzpažila ruku s foťákem. To, co vidíte, jsem já vůbec neviděla, ale fotka se povedla. Vedle brány je takový malý otvor s jednou železnou tyči, zajásala jsem, ale už mě předešel protivný Japonec, který se do otvoru vecpal celý i se svým dítětem a nechtěl vystřídat. Ti Japonci!
To není Japonec, to je jeden ze šťastlivců, ani neví, že mu můj foťák "přišil" beraní rohy, chtěla jsem říct parohy, ale ty to nejsou, ani já jsem o této fotce nevěděla, je to úplná náhoda.
Moc ráda pozoruji lidi, vlastně polovina mého pražského archívu jsou lidé. Jenom z té lavičky jsem pořídila plno snímků. Ale tady už jsem zase na nohou. Že by Otec vlasti? Nevím, co turistům ukazuje, ale mně to připomíná pojišťovcího agenta, nebo zástupce firmy s mobilními telefony...
Ještě malá kontrola, zda je přítomen pan prezident...
Ještě ten slavný balkon
Ještě něco z památek, opět foceno náhodně, buď jsem chtěla fotit jedno nebo druhé, ale jeden bez druhého nedá ránu!
Na Hradě jsme se ještě chviličku zdrželi, poseděli na další lavičce a pozorovali cvrkot. Neměli jsme tentokrát v úmyslu navštívit některou z památek, chtěli jsme jenom nasávat tu jedinečnou atmosféru. Já nemám ráda davy, ale tady je to výjimka...
Žádné komentáře:
Okomentovat