Myslím, že je na čase vzpomenout na náš výlet do Prahy. Dnes jsem zjistila, že už tomu budou tři týdny. V Praze jsem nebyla velmi dlouho (nepočítám loňskou cestu na letiště a zpět). Pořádně jsme si ji prochodili s rodinou a to bude už možná něco kolem dvaceti let. Mezitím jsem tam byla jednou na muzikálu a jednou na exkurzi. Málem jsem už zapomněla, jak se jezdí metrem a jak se v Praze orientovat. V Praze bydlí naši velmi blízcí příbuzní, kterým jsme návštěvu dlužili opravdu už těch dvacet let! Nejdřív to bylo hodně práce, později nemoci. Navíc se příbuzní za tu dobu odstěhovali mimo centrum města. Bylo nutné vyhledat mapu, abychom vůbec věděli, kde se vlastně budeme v příštích dnech nacházet To byl těžký oříšek, vytáhla jsem krabici s mapami a měla jsem úspěch! Našla jsem jeden zaprášený exponát z roku 1990 a světe div se, našla jsem to! Pěkně na krajíčku, ale bylo to tam!
Mohli jsme se tedy vydat na cestu. Cestu vlakem jsem už popsala. Naše Maruška si nás vyzvedla na nádraží a odvezla domů. Protože jsme zbytek dne nechtěli jen tak prosedět a proklábosit, vydali jsme se do Prokopského údolí, které mají skoro u domu ( to prý vidím jenom já, protože to odtud bylo ještě pár kilometrů! ).
Takovýto pohled se nám naskytl. V místech, kde jsou nepatrně viditelné skály, tak tam někde je Prokopské údolí. Kdo si myslí, že budou následovat fotky překrásné přírody, je na omylu, protože se ani jedna nepovedla. Jak také mohla, když si na takovou procházku vyjdete navečer. Než jsme sešli do údolí, začalo se pomalu stmívat. Tak jsme to raději obrátili.
Tato pokroucená břízka nás velmi zaujala, ale fotka opět nestojí za nic.
Do Prahy se z venkova jezdí za památkami nebo za kulturou, na ty okrajové části většinou nezbývá čas. Já jsem ráda, že jsem poznala takové krásné místo, sice jen jeho kousíček, ale stálo to za to. Na internetu jesem si našla krásné fotky míst, kam jsem se ten den už nedostala, ale věřím, že k tomu ještě někdy dojde.
Trošku lepší fotka novostavby "Dvojčat" ze stejné lokality
Žádné komentáře:
Okomentovat