Tam
V předešlém článku jsem už naznačila, že jsem konečně minulý týden absolvovala svoji odloženou cestu do Prahy. Než se podělím o zážitky obrazem, chci sdělit svoje nefocené zážitky z jízdy rychlíkem Českých drah tam a zpět, těsně po zahájení provozu žlutého vlaku RegioJet.
Potvrdím, že se ČD snaží obstát před konkurencí. Rychlík byl čistý i na WC, vagony byly dobře a pohodlně vybaveny. Na každé straně vagonu, nade dveřmi, byla umístěna elektronická tabule, která nás informovala kolik stanic ještě zbývá a kdy máme přesně do stanice přijet, tím jsme si mohli kontrolovat zpoždění. To bylo celou cestu cca 6 minut, ale před cílem to strojvedoucí pořádně rozjel a zpoždění zrušil. Jo a na elektronické tabuli byl takový malý čtvereček, který se rozsvítil, když se WC obsadilo! Velmi praktické! Příjemnou atmosféru doplnila sličná "vlakuška" (vlaková sevardka), s vozíkem plným nápojů. Když u nás, šetřivých venkovanů, vezoucích si čistou vodu z horských pramenů v PET lahvích, neuspěla, vnutila nám alespoň několik bonbónů, jako pozornost podniku.
Byla jsem mile překvapena a jízdu tam hodnotím na jedničku!!
Zpět
Zpáteční cesta byla poněkud rušnější. Začalo to už na hlavním nádraží v Praze, kdy jsme nervózně pobíhali mezi nástupišti, až jsme se zastavili před informační tabulí a netrpělivě čekali až nám ČD sdělí patřičné nástupiště. Téměř pět minut před odjezdem konečně vytoužené čísélko "naběhlo" a dav zdivočelých cestujících se vrhnul k nástupišti. Tentokrát se rychlík zaplnil do posledního sedadla, jízda už nebyla tak pohodová, jako před dvěma dny. Cestu z Prahy až do Hranic nám "zpříjemňovala" paní podnikatelka středních let, s obrovským kufrem, plným textilního zboží, která celou dobu nezavřela ústa, to je ale povídání na samostatný článek. Vlak už nebyl tak komfortní, jako předešlý. Při návštěvě WC jsem měla velký problém najít páčku či čudlík, který by po mě uklidil, ale nikde nebyl. Málem jsem zpanikařila. Prostě nebyl. Nad mísou bylo vyvěšeno schéma hygienického zařízení, ze kterého šla hlava kolem, ale kdo by si myslel, že na toaletu potřebuje brýle na čtení? Nakonec jsem pohmatem, poklepem a vylučovací metodou objevila malinké tlačítko někde, úplně jinde, než mělo být a oddychla jsem si. Ještě se musím zmínit o jedné věci. Na naší zpáteční cestě nás doprovázela úplně stejná "vlakuška", jako při první jízdě. Po tom, co jí paní podnikatelka vyčetla, že její vody jsou předražené, byla naštvaná a nikomu nenabídla bonbón, jako prve! Tento vlak svoje mírné zpoždění nedohnal a nám málem ujel osobáček k domovu, vlídný pan průvodčí na nás ale počkal, i když už jednou písknul a dveře byly zablokované, tak nám otevřel. Vagón byl zánovní a světe div se! Elektronická tabule nade dveřmi nám hlásala : "WC je obsazeno!"
Hodnocení našeho cestování jsem nechala na muži, který je nebo byl řidič z povolání a vlakem jel asi tak čtyřikrát za život, proto jsem měla strach, že bude otrávený, ale kopodivu jsme byli oba spokojení i přes nějaké maličkosti.
P.S. Nejedná se o reklamu ČD. Vlakem jezdím celkem často. Toto jsou ale moje nové poznatky. To víte, venkovan na cestách!! Někdy je taková jízda vlakem pro někoho i dobrodružství.....
