Královna květin

Růže mám moc ráda a musím říct, že vyfotit je není tak jednoduché...

Sousedovic kráska umytá deštěm

Tato růže je hodně, hodně stará, může mít kolem čtyřiceti let. Kdysi kvetla na hřbitově, po smrti manželovy maminky, t.j. 32 let ji máme na zahradě a má se čile k světu.

Opět sousedčiny růže, umyté deštěm...

Toto byl tvrdý oříšek, barva je ve skutečnosti tmavší..

Trošku poškozená..

Čerstvě po dešti se dobře fotí..

"Helenka"

A ještě jedna...

Pohodové čtení

Tuto knihu jsem si půjčovala s očekáváním velké legrace v podobě výroby mobilu z rýžáku a satelitu z pokličky od hrnce na prádlo. Znalci autora budou vědět.. Jenže se tak nekonalo. Objevila jsem čtení, nebo spíše zpověď člověka velmi vlídného a všímavého, snílka, dlouholetého bojovníka se svými nemocemi, básníka a také fotografa. Při čtení jsem se sice nenasmála, ale dozvěděla jsem se věci, které jsem nevěděla, prohlédla jsem si autorovy fotografie a přečetla jeho krásné básně.

Knihu můžu doporučit, zvláště nám dříve narozeným. Je to opravdu pohodové čtení.

Kytičkové sloupy

Představím vám něco pěkného, voňavého a veselého. Kytičkové sloupy. Tradičně je umísťují na místeckém náměstí už několik let

Každým rokem zde rozkvetou jiné  druhy květin, letos jsou to především surfinie..

Co dodat?

A co tohle?

Odhaluji vnitřek sloupu, toto jsou počátky, zachycené asi před měsícem.

A co ta cedule? Kdo umí číst, tak se dopídí... Na vysvětlenou, WC není nahoře, ale směr dozadu za sloupem a pak doleva a ještě jedno, rovně a do podchodu, po schodech... Kdo nedoběhne, může výjimečně za sloup...Uprostřed června se na náměstí konal folklórní festival, takže informace pro účinkující a hosty... Na to byla cedule slavnostně sundána nebo, že by ji zakryly květy?

Malá letní tůra

Dnes jsem odevzdala naši vnučku Natálku její mamince. Natálka u nás strávila téměř dva týdny a  proto jsme spolu musely na každý den připravovat program tak, aby se holka nenudila a také trošku tak, aby to bylo výhodné i pro mne. 

V úterý, když se po těch dvoudenních deštích malinko vyjasnilo, vyrazily jsme na cestu. Bylo pod mrakem a dost dusno. Natálce se zjevně nechtělo, ale nakonec jsem ji přemluvila a  namířily jsme si to  směrem do polí...

Pohled zpět. Obilí je dnes už pokosené..

Po několika kilometrech jsme dorazily na břeh vodní nádrže Olešná, která slouží k rekreaci a také úspěšně zadržuje velkou vodu. Díváme se na hráz a za ní na město F-M.

Aby to bylo i úředně potvrzeno. Tuto "půlceduli" jsem vyfotila pro Jarušku, aby viděla, že i u nás je Olešná..

Přehrada je rájem rybářů, jak je vidno, mají tu veškerý komfort, autem mohou přijet až k vodě, pěkné křesílko, pohoda...

  I lodičku jsme tady objevily...

Na fotce není žádný průmyslový objekt, ale zimní část aquaparku, to červené je tobogán. Za mrazu pěkně pod střechou šup do roury! A z roury zase pěkně  šup do chalupy! Budova, na pohled nic moc, ale uvnitř je to  pěkné.

Venkovní část aquaparku, situovaná hned vedle té zimní. Uvnitř bylo jen pár lidí, ale sluníčko už zase pálilo. Někdy se stane, že se dovnitř nedostanete, jak je plno.

Kempink na přehradě funguje od jejího založení, nachází se mezi aquaparkem a nádrží.

Obě části areálu dělí cesta, kde se jezdí na kolech, kolečkových bruslích a nově, to bylo pro mně překvápko, jsem objevila i tento vláček...

Jinak je tu několik hospůdek, bufetů a mnoho sportovního vyžití.

Pohled z pláže. To je Ondřejník, za pěkného počasí jsou odtud vidět  téměř celé Beskydy. Aale počasí toho dne nepřálo. Snad příště.

Byly časy, kdy jsem se na přehradu dívala z okna našeho domu. Začátkem prázdnin jsme pozorovali, jak přibývají stany a karavany v kempu a jak začátkem září zase všechno mizí. Všechno zakryly střechy novostaveb.

Není na škodu, když si člověk protu krásu přijde přímo na místo a zavzpomíná si.

Okurkománie

Tak už to mám letos za sebou! Všechno je zpracováno a pěkně uloženo na nějaký čas ve sklepě. Nevím proč tuto akci každoročně podnikám, není to žádný odpočinek, obnáší to velký nepořádek, ale ten pocit, že mi můj výrobek všichni pochválí a nakonec i do poslední sklenice zkonzumují, je hřejivý a dožene mě do zdárného konce!

Na začátku není semínko, ale cesta do nedalekého Polského Těšína, kde si na jedné z   tržnic koupím pytel čerstvých okurek. Přesto, že máme velkou zahradu, okurky léta nepěstujeme, nedaří se jim u nás.

Před tím si připravím velké množství nálevu.

Jedna dávka :

ocet           1,2 l

voda          3,8 l

sůl            160 g

cukr          300 g

Spolarin      50 tablet

Vše se svaří a nechá se vychladnout. Předem připravím nálev z několika dávek a uchovávám ho v PET lahvích, zbytek se může použít na jinou zeleninu, houby nebo do salátů a.p.

Do jednotlivých sklenic vložím téměř vše jedlé, co najdu doma a na zahradě:

Pár kuliček pepře, nové koření, hřebíček, kousíček skořice, hořčičná semínka, bobkový list, vinný list, kopr, estragon, někdy i meduňku nebo mátu, kolečka cibule, kolečka mrkve, křen, někdy česnek, někdy papričky.

Všeho s mírou a podle vlastního uvážení!

Před zavařením..

Po zavaření..

Celkový pohled..

Teď už jen čekat nějakou dobu, než se dozvíme, jestli jsou okurčičky pěkně křupavé. Přesto, že dodržuji všechny předpisy a čas zavařování, vždycky je to překvapení a nikdy to nedopadne stejně.

S úsměvem

Momentálně jsem na tom jako mnohé z nás - prázdninová babička! Ke všem běžným činnostem přibylo hlídání dětí, manžel není dostatečně pohyblivý, proto musím zastat i jiné činnosti, které by zvládl on. Syn zahájil stavbu domku, navíc velmi, velmi svépomocně, t.j. bez zednické firmy.. Atd. atd.. A to horko! Na psaní vůbec nemám prostor, vnučka mi stále tajně čte přes rameno, to víte, důležitý prvák-absolvent! Co neví, to nepoví!

Dnes to bude úsměvný mix fotek z posledních dní.

Toto sluníčko sestavila jedna hodná paní, která se stará o okolí bytového domu, kde bydlí syn s rodinou. Pro Jarušku, okolo domu se staví lešení, připravuje se rekonstrukce. Sluníčko asi na čas zmizí, ale jistě se znovu objeví.

Ne čaj, ale begónie, to je zase pro Blanku a pro Janu, všechno se dá využít. Takto mi slouží už hodně let  ( a ještě jiné kastroly a mísy ).

Pejsek se jmenuje Julinka a patří mé sousedce a švagrové. Minulý týden jsem ji hlídala. Koberec za ní je zatím v pořádku, další den ho ve smutku rozkousala. Ještě jsem neprozradila rasu, je to kříženec trpasličího jezevčíka s netopýrem.

A vidíte, že i stavba se dá zahájit s úsměvem... Snímek pořízen dnes dopoledne.

Helenka - tento keřík růží byl vypěstován pro mne a všechny jmenovkyně, alespoň to tvrdila paní zahradnice.

A pamatujte, s úsměvem jde všechno líp!