Sluníčko, kytičky a to ostatní

Víkend pomalu končí. Pro mně byl opět trochu rušnější. Tak se podělím o zážitky.

Včera jsem navštívila Květu, která mi objednala návštěvu překrásné zahrádky. Ano, to je zahrádka "liliového pána". Viděla jsem ji  na vlastní oči!

Květa nám už hodně lilií ukázala a já jen potvrzuji, je to prostě nádhera!

A ještě ta krása z blízka.

Tato lilie je už moje a není ve váze, ale je zasazená v naší zahrádce! "Liliový pán" byl tak hodný a některé exempláře mi prodal.

To je důkaz - pro Květu. Ještě včera jsem je zasadila a i v tom vedru se jim, zdá se, daří. Prosím všechny, držte mi palce, ať mi je místní hryzci nezlikvidují! V tom je rozdíl mezi městskými, uzavřenými zahrádkami a těmi venkovskými, sice uzavřenými, ale prošpikovanými myšími a krtčími děrami, plnými myší, krtků a jiných potvorstev...

A abych byla spravedlivá i k jiným kytičkám. Tuto lichořeřišnici mám moc ráda. Nadělá na zahrádce plno parády. Teď je právě její čas. Kroutila jsem foťákem, ale stejně mně to sluníčko nedalo šanci! Ale co, vždyť je léto! Tak ať je vidět, že svítí!

Bobina má žízeň a je naštvaná, doma je líp!

A toto je pro babi Maňasovou. Naše tornádo!

Chtěla jsem ukázat páteční letecký provoz nad naší vískou. To nejsou všechna letadla,  ale do objektivu se už další  nevešla.  Kam asi letí?

Drátek a korálky

Vůbec jsem nepředpokládala, že se teď, v létě, ke drátkování dostanu. Na ruční práce nemám moc času. Jenže jsem si před týdnem koupila jeden pěkný časopis, který hlásal : Drátkování pro každého, šance pro začátečníky! Musela jsem tedy ihned vyzkoušet, jestli jsem drátkování nezapomněla a jestli zvládnu novou techniku.

Nejdřív představím všechny moje výrobky.

Materiál : použité sklo, hnědý zahradnický vázací drátek, různé korálky, dvoje kleště a hodně, hodně trpělivosti.

Můj první výrobek.  Může sloužit k čemukoliv. Já ho použiji jako závěsný svícen pro čajovou svíčku.

Druhá byla tato láhev, pracovalo se na ní daleko lépe, než na předešlém výrobku.

Třetí a zatím poslední výrobek. Bude to také svícen i když by dobře posloužil i jako cukřenka.

Všechno to jsou učňovské práce,  drátek klouzal po skle, sklo padalo, ruce bolely. Jednu výhodu to ale mělo. Bylo to rychlé. Jedna věc byla hotová za cca 2 hodiny. 

Jen s focením byl trošku problém, sklo a světlo, nedařilo se.

Léto u nás doma

Poslední dny jsou přímo ukázkově prázdninové. Sluníčko nádherně hřeje, jak se na léto sluší a patří a každý si to užívá po svém. Když není voda na koupání  přímo pod nosem, tak nám starším ročníkům vystačí posezení na zahrádce, pokud věčně nevstáváme, tu a tam nevytrhneme kousek plevele nebo jen tak do pusy krásně červenou třešínku...

...či jahůdku...

...nebo nezkusíme, zda je rybíz  dostatečně zralý...

...přičichneme k další kytici levandule připravené na sušení, aby nám v zimě připomenula tyto nádherné dny...

Na zahradě máme příjemné zákoutí, kde se v klidu louská detektivka nebo jen tak lenoší, divočí s dětmi nebo pojídá produkt nějaké "grilovačky", ale ten neukážu, i když mám fotky v zásobě, protože opečené maso by zkazilo veškerou moji romantiku...

A aby ty moje fotky nebyly jen tak bez človíčka, jednoho ukážu, je moc zlobivý, ale je náš...

Navečer, když sluníčko zapadá, nabídne nám každý den jedinečnou scenérii....

Když se sluníčko schová za lesy, ještě chvíli posedíme.....

Přeji všem krásné, pohodové léto.......

Olivová

Představuji další dva koíšíky z papíru. Mám je hotové už pár týdnů. Materiál noviny, Zlaté stránky, práškové mořidlo, ředitelné vodou, barva oliva, bezbarvý lak.

Velikost, větší krabice od bot..

Menší košíček z více odstínů

Větší košík jsem ozdobila mašlí a pravou levandulí z vlastní zahrádky

Experimenty s focením...

Dírkami je možno protáhnout i stužku s oranžovo-bílými kostičkami...

Myslím, že se teď dlouho k pletení nedostanu, ale na podzim se k němu určitě vrátím...

Přijela pouť

Tento krásný víkend byl pro nás pouťový. V sobotu a v neděli bylo v naší vesnici rušno.  Já osobně moc takovéto potěšení nemusím, stačí mi posedět doma s blízkými  u dobrého oběda a sladkostí. Jenže děti nemůžete  o pouťové atrakce ošidit. Takže babi, naplň peněženku a jde se!

Pouťové atrakce doplňovaly stánky s perníky a tradičními dobrotami.

Nechybělo ani pojízdné pohostinství, velmi mě zaujal nápoj "točená kofča"...

Tato atrakce se mi vůbec nelíbila, myslím, že je pro malé děti velmi nebezpečná. Dohlížitel v nátělníku velmi dbal nato, aby děti řádně zaplatily a aby se zuly. Na snímku to vypadá pokojně, ale za chvíli přiletěli puberťáci a co se dělo! Podotýkám, že nejvyšší bod této atrakce je v úrovni střechy jednopatrové tělocvičny.

Housenková dráha! Fotka je pořízená mou osobou a za jízdy! Byla jsem přemluvena vnučkou. Přežila jsem, ale už nikdy více!

Pokladna. Dětský kolotoč 25,-Kč, Housenka 30,- Kč... Početná rodina se notně prohne. Kde jsou ty časy, kdy stál odřený řetízkáč 1,- Kč !

Atrakce nebyly nic moc, neměli ani jednu střelnici. A co je pouť bez střelnice! Toto vozítko z dětského kolotoče se mi líbilo nejvíce.

Naše Natálka byla dost otrávená. Po jízdě na housence jsem už nikam nechtěla, a jí zbyl jen dětský kolotoč.

Pro koníka na dětském kolotoči je už mírně přerostlá. Už jsem tady někde psala, Natálka je živými koníky přímo posedlá. A najednou se stal zázrak. Na pouť přišly dvě dívenky na koních a hned si udělaly malý melouch. Na nedaleké louce začaly provozovat promenádu na koni. Paličatá vnučka dosáhla svého. Za 20,- Kč se mohla dlouho projíždět na koni a byla v sedmém nebi.

Byla to pro ni nejlepší a pro mne nejlevnější atrakce na pouti.

V neděli se rodina vystřídala. Atrakce se zúčastnili už beze mne. Ale co by byla pouť bez perníkového srdce!

A co by byla pouť bez dobrých koláčů!

Tak zase příští rok!

Vůně dřeva II

Vracím se ke krásným dřevěným sochám, které řezbáři vyrobili během jednoho týdne  ve velmi malém prostoru, mezi davem lidí, vietnamskými oděvy a nepříznivým počasím. Hlásím, že je všechno hotovo, řezbáři zmizeli, sochy zůstaly. Cedulky na zadní straně soch uvádějí  co která socha vlastně představuje.

Takhle bylo na plácku rušno, pro děti je to něco nového..

Chtěla jsem jen ukázat, že řezbáři nemusejí být jen muži. Socha představuje asi Popelku, je jediná, kde jsem se nepodívala na cedulku...

Socha se jmenuje Piščok, nevím, co to znamená, asi nějaký mužíček, zlý nebo dobrý, v tom mám mezery. Jako, že leze do díry ( nebo z díry?) Ale je to dobré místo k focení.

Ano, potvrzuji, díra je dost velká, pro celou třídu, naše Markétka je tam nějak opuštěná...

Fotka, když se ještě pilně pracovalo, tentokrát jsem obdivovala loutku a precizní vypracování jejího oděvu. Myslím, že obojí je od stejného autora, místního řezbáře...

A toto jsou fotky ze včerejška, socha se jmenuje čarodějnice. Dívenka ve fialové bundě se k nám přidala a spolu jsme vedly velmi vážnou debatu na téma pohádkové bytosti...

Kráska a zvíře

Slovenský Večerníček, nádhera!

Vodník, včetně dvou rybiček..

Teď už jenom vybrat to správné místo....