Translate

29 listopadu 2015

Máme tu opět Advent

Máme tu první adventní neděli. Nedávno jsme se potili v těch příšerných letních vedrech a Vánoce jsou najednou za dveřmi! U nás doma, ještě před Vánocemi, konkrétně příští týden, proběhne ještě jedna velká sláva, kterou musím zorganizovat a pak už se budu jenom těšit...
Přes všechno zanepráznění jsem si vyšetřila trošku času na adventní výzdobu z vlastní dílny. Nakoupula jsem plno drobností, mašlí a různé zdobení, ale nakonec jsem zůstala u jednoduchosti.


Věnec na vchodové dveře jsem upletla opět ze psího vína. Na dveřích vypadá dobře, ale na fotkách už to tak pěkné nebylo, proto jsem ho musela sundat a položit na stůl.


Letos jsem upustila od tradiční červené a koupila jsem bílé svíčky. Svíčky jsem umístila do formiček na pečení a celek naaranžovala do nízké kovové koláčové formy, stejně jako vloni. Je to praktické a nepouští to jehličí. Tak, to je moje letošní adventní tvoření. Samozřejmě, že po večerech vyrábím drobné dárky pro svoje blízké, těch není nikdy dost. Péct začnu až po výše uvedené velké slávě.









Přeji vám pohodové adventní dny.

18 listopadu 2015

Blančiny výborné dalamánky a jiné pečení

U nás se už několik dní čerti žení. Vůbec mne to neláká ven i když zahrada volá po zazimování. Využívám toho a trošku víc se věnuji kuchyni. U Blanky mne zaujal jednoduchý recept na dalamánky nebo bochánky, jak je libo...



250 g špaldové mouky ( použila jsem pšeničnou chlebovou mouku )
250 g chlebové žitné mouky
20 ml olivového oleje
260 ml vody
lžíce medu
2 lžičky soli
1/2 kostky droždí

Těsto jsem připravila bezpracně v domácí pekárně, jinak se připraví klasicky, jako každé kynuté těsto.
Po vykynutí vytvoříme bochánky, které necháme ještě chvíli kynout na plechu, vyloženém pečícím papírem. Posypeme solí, sezamem, mákem, kmínem, lněnými, či jinými semínky a dáme péct na 180 stupňů. Během pečení potíráme vodou, jako u chleba.

Těsto se mi zalíbilo a použiji je určitě i na jiný druh pečiva.



Vždycky toho času a chuti do práce tolik není a pak přichází na řadu polotovar ( nedělám reklamu, chci jenom pomoct uštvaným hospodyňkámUsmívající se).



Kynuté těsto z Lidlu v roličce pečícího papíru. Už jsem o něm jednou psala, ale od té doby jsem na něho nenarazila. Tentokrát jsem ale měla štěstí. Je to opravdu taková rychlovka, že se dá tvořit i na koleněUsmívající se.


Spolu s kynutým těstem jsem objevila ještě těsto linecké a hned jsem ho také vyzkoušela.



Opět stejná rychlovka, jenom koláč nevypadá moc vzhledně, ale na výborné chuti mu to neubralo.







Tak jsem si uvědomila, že si brzy to pečení pěkně užijeme. Znám pár lidí, kteří už mají v lednici připravené perníkové těsto...

10 listopadu 2015

Kostelík nad městem

Nedávno jsem se s kamarádkou, blogerkou Milenou, vydala na veletrh Kreativ Ostrava. Byl to už čtvrtý ročník a já jsem všechny předešlé poctivě absolvovala. Spolu s Milenou jsme tam byly už podruhé. Sešly jsme se ve vlaku. Cesta z nádraží na Černou louku se teď dá krásně zkrátit. Prostě přejdete velký nový most, který spojuje vlakové a autobusové nádraží s nákupním centrem Nová Karolína, projdete pěkně v teploučku nákupním centrem a vyjdete na druhém konci, kde je to k výstavišti kousek.


Tady máme ten nový most, samozřejmě, jak jinak, plný visacích zámků. Nejsem příznivcem této módy. Je fakt, že za našeho mládí se vesele rylo do všeho dřevěného a zděného... Ale o tom jsem vůbec nechtěla psát. Most vede dost vysoko nad rušnou silnicí a tak jsem jenom tak nakoukla dolů a co nevidím!


Na pouliční lampě malý kostelíček ! Tolikrát jsem tudy šla a ničeho jsme si nikdy nevšimla.


Hned jsem se dívala na další pouliční lampy, ale nikde nic podobného nebylo.


Jenom pohled na vysoké pece. Tak mne napadlo, kdo měl tak milý nápad? Kolik lidí si toho všimlo? Tentokrát jsem měla foťák u sebe, tak se s vámi o tu kuriozitku podělím.







O Ostravě se nemluví moc pěkně a já bych to chtěla napravit. Odpracovala jsem si tady svoje poslední čtyři roky, ale neměla jsem moc času na nějaké "objevy". Zato teď jich mám ještě pár v zásobě a postupně je ukážu. Mrkající

30 října 2015

Dušičkové dekorace

Dnes jsem se konečně pustila do dušičkových dekorací. Už jsem se obávala, že poruším tradici a budu muset narychlo něco sehnat v květinářství. Každý týden chodím kolem jednoho krámku a tam jsou k vidění překrásné a velmi vkusné věcičky. Škoda, že s sebou většinou nemám foťák.


Nakonec to dopadlo asi tak. U první mísy jsem použila růžičky z přísavníku, které jsem rovněž dnes narychlo umotala a pořádně nalakovala lakem na vlasy. Ty z předešlého článku dopadly tak, jak jsem předpokládala. Staly se z nich neforemné kouličky. Teplo a čas udělaly své. Snad tyto vydrží v chladu déle.


Kromě květináče z umělé hmoty a spojovacího drátku, pochází všechny přírodniny z naší zahrádky.


Druhá mísa je podobná. Květináč naplním hlínou, dokola napíchám větvičky jehličnanů, mahonky, buxusu, dřišťálu, zimolézu, přidám sušený vratič a dobromysl. Jako vloni nesmí chybět věneček ze psího vína.


Včera mi vnučky přivezly krásný lampión, který s maminkou vyrobily podle televizních Šikulů. Lampión má dokonce svíčku, co nikdy nezhasne...Usmívající se


Poslední výtvor je taková recyklace. Dnes jsem si udělala radost. Koupila jsem si v LIDLU pořádnou a kvalitní tavnou pistoli. Doposud jsem pracovala s takovou potvůrkou s padacím stojánkem, nad kterou by každý bezpečák zvedal výstražně prst. Toto je úplně něco jiného. Hned jsem ji vyzkoušela a na letní věnec z oregana, který mi doposud visel na dveřích, jsem přilepila, co se dalo.






Dekorace jsme hned odvezli na hřbitov, zapálili svíčky. Dušičky sice teprve přijdou, ale hřbitovy už jsou většinou teď krásně vyzdobené.
No a doma už jsme také začali "svítit"...
Přeji vám krásný čas dušičkový.

25 října 2015

Můj barevný víkend

Podzim hýří stále krásnějšími barvami a je na co se dívat. Jasně, že jsem neodolala a fotila a stále fotím. Jenomže můj dnešní článek není jenom o podzimu. Pokud mohu k víkendu připojit i pátek, tak ten je sice také o barvách, ale zcela z jiného soudku.


Nějaká dobrá duše zařídila, že do naší obce zavítal soubor zpěváků z Anglie, zpívajících gospel. Po několika zhlédnutích filmu "Detektiv v sukních" jsem si vždycky přála takový koncert navštívit. Teď se mi to podařilo a splnilo to všechna moje očekávání. Už jenom návštěvnost našeho malého kina byla překvapující. Pořadatelé nestačili nosit židle navíc. Atmosféra byla vynikající. Soubor dovedl vtáhnout do "děje" i ty největší škarohlídy. Užívali si to zpěváci i publikum. Obdivovala jsem korpulentní kakaové dámy s hrdě vztyčenými hlavami a s věčným úsměvem na rtech a stejně tak i jejich partnery, jak prožívají výkon sólového zpěváka a přejí mu uznání publika. Na konci vystoupení jsme se dozvěděli, že to je jenom část souboru, ten se v kompletní sestavě představil na koncertu v sousedním městě včera. To musela být síla!


Sobota u nás byla velmi pracovní. Syn s rodinou se připravoval na stěhování do nového domova v Čechách. Já jsem se ujala vnoučat, která se u nás ocitla a tak jsme "nastartovali " kočárek s nejmladším vnoučkem Staníkem, přibrali jsme Markétku s Anežkou a vyrazili jsme do přírody.


Najednou se nám naskytla velkolepá podívaná. Desítky jezdců na koních, ale než jsem si stačila najít foťák, byla jich většina pryč. Až potom mi došlo, že to byla Hubertova jízda.


Byla to trochu divoká podívaná, už jenom proto, že jsem měla s sebou děti a byla jsem ráda, že nás dělí pole. Jenomže jsem netušila, že se část jízdy vydá jiným směrem a objeví se hned vedle nás. Naštěstí tito jezdci byli disciplinovaní a děti si je mohly zblízka prohlédnout. Protože jsem zvídavá, tak jsem se posledního jezdce zeptala na počet zúčastněných. Odpověděl mi, že jich je asi sto...


Užívejme si barvy podzimu, příští týden už máme listopad a pak už bude všechno jinak.




17 října 2015

Tvoření z listí


Listí se nám začalo nádherně barvit. Dnes jsem jela vlakem a nestačila jsem se divit, co ta příroda umí. Myslím, že obyčejné psí víno v barevnosti vede. Na této fotce je zachycena barva z jedné strany naší pergoly.


Ta samá stěna, ale z jiné strany. Myslím, že dnes už jsou listy dole. Dva dny jsem tam totiž nebyla. Když jsem viděla tu krásu, pustila jsem se do díla. Z listů psího vína jsem umotala košík poupátek (rozvité růže se mi nedaří).


Později poupátka použiji do dušičkové vazby (pokud se z nich do té doby nestanou nevzhledné kouličky).


Chtěla jsem vyrobit ještě jiné dekorace z listí. Nasbírala jsem nádherné velké listy javoru, jenže za pár dní z nich byla velká suchá koule. Už jsem chtěla listí zavrhnout, když jsem náhodou objevila, jak mu životnost prodloužit. Na blogu Moniky Brýdové jsem našla tento jednoduchý návod a skvělý nápad :
Suché listy vložíme mezi několik vrstev pečícího papíru, potřeného bezbarvým-bílým voskem ze svíčky a to celé přežehlíme žehličkou. Vosk jsem na papír jemně nastrouhala škrabkou na brambory, dá se použít i starší struhadlo. Listy se navoskují z obou stran, zachová se tím jejich barva a rovný tvar.


To, co jsem tu ukázala jsou zatím polotovary. V podzimním tvoření budu ještě pokračovat. Původně jsem chtěla svůj článek nazvat : "Chvála psímu vínu" . Je to totiž levný a vděčný materiál. Z nevzhledných pahýlů na jaře vyraší bujný porost, který nám obroste pergolu a přes léto zajistí stín, na podzim listí a proutí. Věnečky z proutí jsem tady už několikrát ukázala. Jejich využití je po celý rok, na Vánoce, Velikonoce, Dušičky. Letos se do pletení věnečků teprve pustím. Na podzim je proutí velmi tvárné a lze vyrobit i jiné tvary. V dalších měsících věnečky krásně vyschnou a zpevní tvar.




Přeji všem vám příjemný zbytek víkendu, třeba při nějakém tom tvořeníčkuMrkající.



Podzimní pozdrav z Beskyd

  Od mého posledního článku uběhlo hodně času. Čápi dávno odletěli, na zahrádce odkvétají poslední kytičky, ořech už je úplně holý, letos be...