Jenom jeden jediný den o Vánocích jsem měla pro sebe. Vnučkám jsem už v létě slíbila, že se opět u nás sejdou o vánočních prázdninách, alespoň na pár dnů. Tak se také stalo. Nadělila jsem holkám něco z kultury, kdy jsme i s tou nejmladší, dvouletou, navštívily výstavu vánočních zvyků a překrásnou výstavu o drátenících, včetně výrobků a výjevů z drátenického života. Chtěla jsem fotit tu drátenickou nádheru, ale nebylo mi průvodkyní dovoleno. Škoda. Nejmladší vnučku jsme potom poslali za maminkou a vydaly se k nám domů.
Druhý den jsme přibraly ještě jednu vnučku ze sousedství a vydaly jsme se, jako každoročně, za zvířátky do lesa. Bylo stejné počasí, jako vloni, venku to spíš vypadalo na podzim. V povzdálí se tyčí Lysá hora, také téměř beze sněhu.
Aby bylo jasno, za zvířátky nechodíme s prázdnou! Neseme jim vždycky něco na zub! Eliška má v jedné kapse mrkev a v druhé dvě jablíčka. Další nadílku neseme v batohu.
Aby cesta lépe ubíhala, braly to holky přes všechny zamrzlé kaluže a že všechny nebyly zamrzlé úplně, to jsem poznala až doma, podle pořádně zablácených bot.
U krmelce jsme zjistily, že nás někdo předešel a že zvířátka hlady určitě neumřou...
Celou cestu, tam i zpět, nás doprovázel tento cizí pejsek a my jsme svého pejska preventivně nechaly doma!
Natálka si přivezla svého Rikiho, který se u nás okamžitě zabydlel a já jsem si za těch pár dnů ujasnila, že nedávno zesnulá Bobina, byl poslední pes v naší domácnosti a že si už dalšího pořizovat nebudeme.
Dnes mi už zůstala jenom Natálka, která s námi bude slavit i Silvestra, ta si z domu přivezla kreativní sadu na výrobu mýdla, s tím, že ji vyzkouší jedině se mnou. Nezbylo mi, než se do toho pustit.
To všechno je mýdlo, barevné a voňavé. Jak vidno, u nás doma se nenudíme
.
.
Ještě několik hodin a máme tu nový rok, uvědomuji si, že pro mě bude dost významný, tak si chvilku užívejme ještě toho starého...
Žádné komentáře:
Okomentovat