Nastal jeden z hlavních dnů našeho pobytu v Itálii, výstup na Etnu. Plážové oblečení jsme vyměnili za turistické, všechny věci z hotelu naložili do autobusu, protože z Etny se vracíme přímo na naši základnu na poloostrově Gargano.
Náš červený autobus vyjel a my jsme si mohli hlavy ukroutit, abychom už, už zahlédli alespoň pár čoudíků z obávaného vulkánu. Nejdřív jsme ale museli postoupit krkolomnou cestu po tamnějších serpentinách. Cesta na Etnu byla do poslední chvíle otázkou, protože ještě před měsícem od naší návštěvy Etna soptila a my jsme si vůbec nedovedli představit, jak to tam vypadá.
Nějaký sicilský rozcestník, konečně, úplně dole, směr Etna!!
Už ji v dálce vidíme, dole na obrázku je vidět láva a to nám zbývá ještě velký kus cesty
Než jsem odjížděla, přečetla jsem si v průvodci, jakým způsobem se dá dostat co nejvýše, ale moc jsem se toho nedozvěděla. Bála jsem se, že vzhledem k uváděné nadmořské výšce Etny to bude dost těžký oříšek, ale byla jsem připravená na všechno. Po dosti dlouhé jízdě nás autobus přivezl na velké parkoviště s mnoha stánky se suvenýry, občerstvením, sociálním zařízením a dolní stanící lanovky.
Tady koupíte ledacos, včetně různých předmětů z lávy
Na stanici lanovky jsme si zaplatili dopravu až pod vrchol Kabinková lanovka nás dopravila do výšky 2600 m.n.m. Všimněte si toho úchvatného i když trošku zamlženého, pohledu dolů, vlevo nahoře je vidět kousek moře
V horní stanici lanovky se nachází restaurace s vyhlídkou a stanice autobusů, které nás dovezly až pod vrchol Etny, do výšky cca 2900 m.n.m.
Zde nás čekal italský průvodce, naštěstí jsme měli pár italsky mluvících lidí, kteří překládali
To je ona, sicilská sopka Etna. Ve většině průvodců se uvádí její nadmořská výška 3350 m,. Já jsem se ale dopídila, že k roku 2009 dosahuje její výška 3329 m, těch 21 m jí ubylo v období mezi lety 1981 - 2009 následkem sopečné erupce, Etna se rozkládá na ploše 1191 km2 a její obvod je 140 km ( tak praví Wikipedie ).
Pěkně zhluboka jsme se nadechli sopečného prachu a dali se do obhlídky. Ti odvážlivci tam dole, dostali od průvodce pěkně vynadáno, navíc jsou to naši...
Pozůstatky nějakého zasypaného objektu
Tento objekt byl zničen pravděpodobně v r. 2002, přesto, že jsme měli průvodce i překladatele, hodně informací nám uniklo
Hnědá hmota je sopečný popel, podle průvodce, většinou čerstvý, z letošního května. My jsme měli štěstí na počasí, bylo krásně slunečno, ale ne nijak horko, sopka klidně bafala a dovolila nám, abychom si ji alespoň trošku zdola prohlédli. Tam v dáli, to jsou mraky, byli jsme jako v letadle, pěkně nad oblaky...
Ještě jeden zajímavý snímek s vrstvou sněhu a vrstvou popela. Průvodce nám sdělil, že v květnu, při poslední erupci, kdy byl na Etně sníh, došlo k jeho pokrytí horkým popelem a vzniklo plno takovýchto útvarů. Mimochodem, na Etnu se chodí také lyžovat.
Když jsme si všechno pěkně prohlédli, posbírali po zemi nějaký ten suvenýr, odvezli nás autobusy zpět na horní stanici lanovky, odkud je tento úžasný pohled dolů na parkoviště a dál na silnici. Dali jsme si dobře chlazené pivo, ještě asi tak hodinku jsme se kochali, potom jsme sjeli lanovkou k parkovišti. Už v horní části lanovky byly vidět různé rostliny, kterým se tu velmi dobře dařilo. Ve stáncích u parkoviště jsme nakoupili nějaké dárečky, nasedli do autobusu a odjeli do Messiny na trajekt.
Odplouváme skoro za tmy, okolní lodě už svítí, kam asi mají namířeno?
Nás čeká dlouhá noc v autobuse. Výlet určitě stál za to. Nakonec i ten obávaný výstup nebyl vůbec náročný, dalo se jít i pěšky od parkoviště nebo od horní stanice lanovky, ale když člověk neví, do čeho jde, tak raději neriskuje. Počasí nám přálo, měli jsme velké štěstí. Když jsme odjížděli, Etna se zahalila do mraků. Když si člověk uvědomí, že jenom tak podřimuje a vyčkává a kolik škod a neštěstí už napáchala.....
Žádné komentáře:
Okomentovat