Člověk se až diví, co všechno pro svoji zvědavost vydrží. Jak už jsem prve napsala, po probdělé noci v autobuse jsme dorazili k pobřeží a přeplavili jsme se na ostrov Sicílie, kde jsme po nějaké době objevili náš hotel a ubytovali jsme se. Protože bylo teprve odpoledne, snažili jsme se nemarnit čas a ještě něco uvidět. Naši páni řidiči se museli uložit k povinnému spánku, aby byli pro příští den svěží. My, účastníci zájezdu, jsme se odebrali na autobusovou zastávku s tím, že se nějakým způsobem dopravíme do nádherného historického města Taormina. To se nám také podařilo, myslím tím objevit příslušný autobus, domluvit se s řidičem (měli jsme několik dobře mluvících mladých dívenek, které se skvěle činily), přemluvit řidiče, aby nás všechny vzal (bylo nás totiž o něco víc, než dovolovaly předpisy). Nakonec se autobus rozjel.
Za chvíli nás ale zastavil policista, nevěděli jsme, co to má znamenat, sami vidíte přicházel sicilský pohřeb, nejdřív auto s květinami a potom auto s nebožtíkem
Cedulka za oknem není parte, ale název pohřebního ústavu, za autem kráčí pozůstalí, vpravo v rohu je vidět policista, kterých bylo po celé Itálii všude plno, vždycky se v čas vynořili, když bylo potřeba řidit dopravu a že to na silnicích potom pěkně "odsýpalo"! Doufám, že se na mne nezlobíte, že vám tady ukazuji pohřeb, ale i to patří k životu, ale už tam budeme!
Myslím, že jsme na tu prohlídku měli něco málo přes dvě hodiny, což je opravdu velmi, velmi málo, ale nedalo se nic dělat, tak se dívejme. Taormina je plná historických budov s mnoha krámky, kavárničkami a davy turistů, podotýkám, že v tu dobu bylo ještě před sezónou
Tady vidíme nějaké starožitnictví, polovina zboží je vystavena na ulici
Taormina je položena hodně vysoko nad mořem, ale ještě ne úplně nejvýš, takže jsou všude vidět úzké uličky, schody a za nimi ještě skála
Zde je to pěkně vidět, posezení na schodech..
Posezení i pod schody, klídek, pohoda
Tento muž nepíše dopis, ale pracuje nějakou uměleckou technikou, píchá jehlou nebo tužkou do plátna, stáli jsme za ním a zkoumali, co to dělá, ale opravdu nevím
Omlouvám se za špatnou kvalitu fotek a přiznávám, že opět nejsou všechny moje, ale kamarádky Heleny. Plno se mi jich nepovedlo, při tom jižním sluníčku se není co divit. Tak trochu sicilské architektury a pozor! Na Sicílii mají také svatby!
Nevěsta se ženichem vypadají, jako bratr se sestrou
Ještě kostelík, ve kterém se konala svatba
Vstup do restaurace
Všudypřítomný krámek s ovocem a zeleninou
Mrzí mne, že se nám nepodařilo pro nedostatek času a to je při návštěvě Taorminy dost velká smůla, navštívit místní řecké divadlo ze 3. století před Kristem. Tak snad v dalším životě...
Museli jsme spěchat na poslední autobus. Byl v něm stejný řidič, který nás přivezl. Nebudu popisovat krkolomnou cestu dolů, do hotelu, ale popíšu něco, co se u nás jen tak nevidí. Náš pan řidič měl sice strach před policisty, ale těsně před hotelem zastavil provoz, vyšel z autobusu a začal se bavit s nějakou dívkou, my jsme vystoupili a s úžasem jsem koukali na kolonu více než desítky aut, která musela zastavit za autobusem, podotýkám, že část aut zůstala stát na železničním přejezdu. Řidič si vybavil potřebné, rozloučil se s dívkou, nasedl do autobusu a v klidu odjel a s ním se dala do pohybu i kolona za ním. Dovedete si to představit u nás?
Tento snímek je ještě z Taorminy, v pozadí nám dává kouřový signál obávaná Etna. Vzkazuje nám, že nás čeká příští den......
Žádné komentáře:
Okomentovat