Tak a teď jsem v koncích, vůbec nevím co budu psát. Vloni jsem v tuto dobu vyfotila stromeček, pochlubila se s dárky atd.. Stromeček byl, dárky byly, u stolu jsme se sešli všichni, kdo sem patřil, nikdo nechyběl. Vzájemně jsme se navštívili, potěšili jsme se s dětmi našich dětí a bylo po Vánocích. Ty Vánoce byly ale přece trošku jiné, než obvykle, trošku víc ulítané. Manžela z nemocnice odvezli podle plánu do rehabilitačního ústavu v Hrabyni, tam se ani neohřál a už ho propustili na necelé 4 dny domů na Vánoce. Krásně jsme si to užili a už musel zase zpět. Měla jsem z té cesty trošku strach, protože v noci sněžilo a začalo mrznout a cesta do Hrabyně je v takovémto počasí velmi nebezpečná. Ale zase jsme měli štěstí a počasí se umoudřilo a sníh ze silnice zmizel.
Místo stromečku tedy ukazuji toto obrovské zařízení, kde se léčí po úrazech a operacích lidé z celé Moravy. Vloni jsme sem jezdili v létě, tak jsme viděli velké množství lidí na vozících. Teď byla část doma a část schovaná pěkně v teploučku. Proskleným tunýlkem vpravo se dostanou vozíčkáři z budovy až na místní silnici, vedoucí do obce.
Pohled z pokoje na druhou stranu, v areálu jsou i byty pro vozíčkáře
Všechno je propojeno rampami, výtahy a plošinami. Na fotce je místní kaple. V létě to tam žije...
A ujíždíme raději domů...
Nedávno jsem četla v nějaké prezentaci, že naše děti znají ptáky pouze z reklamy na minerální vodu, název neuvádím, ale v tom mraze jsem jiné ptáčky nezahlédla
A to už projíždíme nedalekou Ostravou, zubté sluníčko nám posvítilo na zaplátovanou silnici...
Když jsem přijela domů, rozsvítila jsem si stromeček, uvařila kafíčko a konečně dočetla svoji oblíbenou knížku, ke které jsem se zase po letech vrátila.
Doma je doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat