Pátý rok

Přesně před pěti lety jsem napsala svůj první článek. Nechce se mi věřit, že je to vlastně už tak dávno... Nebudu bilancovat, to jsem udělala vloni a bylo by to stejné. Letos to mám trošku komplikované, protože se stále starám o vnoučka a čas opravdu kradu a když můžu, tak už vlastně vůbec nemůžu, jsem velmi unavená a bez nálady. Ale snad se už blýská na lepší časy a opět, alespoň malinko, budu pánem svého času. Už se těším, jak zase vytáhnu foťáček a budu fotit, kde se dá. Představte si, že jsem navštívila 2 kreativní veletrhy, foťák jsem měla v kapse a vůbec jsem nefotila! V archívu mám plno fotek z přírody, protože si přece jenom občas vyjdu na výšlap s "holkami", ale než se dostanu k jejich zveřejnění, už to není pravda a krásná letní zeleň zežloutne a pak i opadá.

Snad začnu také zase něco tvořit, Advent je za dveřmi. Jediné, co mi zůstalo jsou knížky, ty čtu v noci v posteli...

Zítra načnu šestý rok a blogování určitě nevzdám, jenom se musím dostat do starých kolejí.

Jak se říká, necháme to koňovi... Tento kůň se jmenuje Andrejka. Potkaly jsme ho na horách, když ho jeho páníček venčil. Andrejka byla sice zvědavá, jaké dobroty mám v batohu, ale byla to dáma a nedala na sobě nic znát.

Obří hřib našla kamarádka, byl sice plný červíků, ale každý den se něco takového nenajde. To jenom, aby řeč nestála....

Moc děkuji všem stálým i náhodným návštěvníkům za přízeň a těm, se kterými jsem v bližším kontaktu dvojnásobně.

Rychlé pečení

Dnes máme u nás na vesnici posvícení, kterému se ale v našich končinách říká krmáš. To se uvaří něco dobrého a pečou se koláče, pozve se rodina a přátelé, většinou už bývá pořádná zima, protože naším patronem je sv. Martin. Dnes je to trošku jiné. Starousedlíků ubylo, "náplavy" přibylo a ta už to tak nesvětí. Zato v sousední vesnici, tam dává pan ředitel ve škole dětem volno, lidé si berou v práci dovolenou a v pondělí bývá ještě taneční zábava. Jak jsem řekla, u nás je to jiné, ale proč si neudělat dobře? Jak se tak dívám, mohla jsem klidně psát na téma týdne. Kachýnku máme rádi a po koláčích se jenom zapráší. Jenomže stále jsem ve stejné situaci s našimi mladými a s hlídáním vnoučka. Všechno proto musí jít rychle. V pátek jsem objevila úžasný polotovar - kynuté těsto v rolce. Původně jsem chtěla zakoupit listové těsto, jako vždy, ale řekla jsem si proč to nezkusit? Tedy pečení to nebylo moc rychlé, protože, když jsem si všechno nachystala, musela jsem se věnovat vnoučkovi, který vyžasoval pozornost a také jsem do poslední chvíle nevěděla, co budu péct. Nakonec to dopadlo takhle :

Trošku mi pomohl obal, kde byly vyfocení podobní šneci. Těsto je stejně, jako to listové, srolováno na pečícím papíru, takže jsem ho rozvinula, potřela meruňkovou marmeládou a tvarohovou náplní, opět svinula a nakrájela na roládky. Pečící papír jsem na plech dala nový, ten z těsta se hodně připéká. To je první varianta.

Dále jsem vyzkoušela koláčky, uvnitř je tvaroh, nahoře povidla a posypka

Třetí varianta málem nebyla, protože jsem zapomněla na našeho diabetika a tak jsem mu narychlo spíchla ze zbytku těsta slané šátečky. Dietní to moc není, ale pro jedenkrát se svět nezboří!

Takhle vypadá obal, všechno jsem vytvořila ze dvou kousků, zakoupených v Lidlu. Těsto v troubě krásně vykyne a je velmi chutné. Samozřejmě, že není nad těsto domácí, ale někdy je třeba si práci ulehčit.

Když rychlé pečení, tak se vším všudy i s tou kachnou. Tady se stále řídím podle receptu, který naleznete zde .

Kachnu jsem chtěla vyfotit, ale zmizela beze zbytku, tak snad příště.

Přeji krásný zbytek víkendu a pohodový nový listopadový týden.

Dušičkově

Dušičky mám ráda. Mám ráda krásně vyzdobené hroby, večerní svíčkové osvětlení a celou tu kouzelnou atmosféru. Dnes k nám přijely z města vnučky. Pro malou Anežku to byla premiéra a pro nás dlouhé vysvětlování. Nevím, jak to pochopila, ale určitě to na ni zanechalo velký dojem, stejně, jako nastarší Markétku. Náš kostelík a hřbitov jsem vyfotila ještě v týdnu, kdy jsem sem přinesla vlastnoručně vyrobenou výzdobu.

U obou kytic jsem použila opět věneček z větviček psího vína. Tuto kytici jsem měla pár dnů připravenou doma na schodech a až při prohlížení fotek v počítači jsem zjistila, že mi mahonku něco okousalo! To jsou mi způsoby!

Na hřbitově se dobře odpočívá...

Myslím, že tato kočka tady žije už několik let. Sluníčko a vyhřátý hřbitovní kámen jí velmi svědčí.

Jsem chlubivec, ale myslím, že příští rok už takovou kouličku nevypěstuji.

Ještě jednou...

Přeji všem krásný dušičkový víkend.

Stále je tu v plné kráse

Říjen se nám přehoupl do druhé poloviny, všechno to jde nějak rychle, než si stačíte vychutnat krásné barvičky listí psího vína, jsou větvičky holé. U nás není nic nového, jenom vnouček Staník nám za ty necelé dva měsíce, co u nás bydlí, přibral, vyrostl a je s ním legrace (také plno práce ). Všechno mi to hodně uteklo na nějaké to tvořeníčko nezbývá moc času, tak jsem alespoň při houpání kočárku umotala několik věnečků z větviček psího vína. Je to jednoduché a nejsou k tomu potřeba žádné další pomůcky. Teď je ta nejlepší doba, kdy větvičky jsou tvárné a nelámou se.

První, ozdobený plody dřišťálu, jsem pověsila na dveře místo srdíčka z levandule, však už bylo na čase! Mám ráda jednoduchost. Tady jsem použila několik drátků a lak na vlasy na zpevnění plodů.

Věnečky se dají uplést do zásoby a mohou se využívat po celý rok, jako dušičkové dekorace, Vánoce i Velikonoce. Mám to vyzkoušené od loňska.

Nerovnosti se vyretušují různým zdobením. Toto jsou jenom polotovary.

Trochu barviček neuškodí. Toto je část mé úrody ozdobných dýní. Po dloudé době se mi je podařilo vypěstovat.

Tento keřík k nám "přinesli" ptáčci, najednou tu byl...

Žlutou kouličku jsem si přinesla vloni jako 6 malých rostlinek z Lidlu a letos se tedy ukázala v plné kráse!

A další krasavec mne překvapil. Vánoční kaktus předběhl dobu. Letos mi kvete už podruhé.

Užívejme si barviček podzimu a té trošky sluníčka, kdo ví, jak dlouho ?

Tentokrát na skok v lese

V minulém článku jsem se zmínila, jak na tom doma v současné době jsme. Je to velmi náročné a tak, abychom přežili, využíváme každé volné chvilky k nutné relaxaci. Třeba jenom na pár hodin, jak se říká, "vypadnout". Minulý pátek nám slibovali meteorologové krásný slunný den. Bohužel z toho vyšla celodenní mlha. Protože před tím celé dva dny pršelo, bylo i nepříjemné vlhko. S kamarádkami jsme si vyšláply po suché asfaltce, po vlhčí lesní cestě a nakonec jsem se brodily i blátem...Cestou jsem dospěla k poznání, že bude třeba pořídit nové boty, ty moje "samochodky" v tom blátě pěkně nasákly vodou. Však už něco zažily!

Jak vidno, mlha přede mnou, mlha za mnou...

Topinambury u nás tak nekvetou, jako třeba na Hané, ale alespoň to pošmourno trošku rozzářily.

Hřib to zrovna není...

Z této fotky mám velkou radost, pavučina vyšla až napotřetí, ale vyšla!

I malá procházka dovede zvednout náladu a sluníčko k tomu nemusí zrovna svítit. Doma mi svítí takové maličké sluníčko.

Jenom na skok

Přes všechny možné překážky se mi podařilo na chvilinku zasednout k počítači, pravda, jenom na kousínek židle a stejně nevím, kdy zase vyskočím...

Věc se má tak, že jsem už měsíc celodenní hlídací babička, nikoliv nemocných školaček, ale čtyřměsíčního vnoučka. Snacha nám ihned po porodu vážně onemocněla, momentálně má za sebou náročnou operaci a čeká ji dlouhá léčba. Syn skončil na mateřské dovolené a vzhledem k vzniklé situaci jsme celou rodinku přijali pod naši střechu. Po třech letech poklidného života nám doma začal čilý ruch. Velmi často večer už nevím, čí jsem. Nakonec mne vždycky uklidní a rozveselí pohled na čiperného kloučka. Naučila jsem se znovu krmit, přebalovat a prodírat se horami plenek, poctivých bavlněných! Za ten měsíc jsem se už značně zdokonalila a troufla bych si i závodit v přebalování.

Tady jsem vám vyfotila letošní podzimní zátiší u nás doma.....

Naštěstí je nás na tuto prekérní situaci víc a já se snažím sem-tam trošku ulít a nabrat nových sil, jinak bych to asi nezvládla.

Myslela jse, že se na nějaký čas bez blogování obejdu, ale už se mi začalo stýskat. Foťáček mi opravili, můžu zase fotit. Příroda se nám krásně zbarvila. Jenom ten čas chybí. Tak se měme všichni jak nejlíp umíme a hlavně si považujme toho svého zdravíčka!