Translate

12 ledna 2014

Na Tři krále

Já vím, že už je dávno po Třech králích, ale slunečné a netříkrálové počasí mi nedá, albych na ten letošní den nevzpomněla, protože byl tak krásně jarní, že nás s holkami opět vylákal do přírody. Popravdě jsme ještě ráno nevěděly, co nás čeká, protože v noci trošku pršelo, ale ráno už svítilo sluníčko, jako v březnu.


Teprve teď, v novém roce, pomalu poznávám, co nám udělali před Vánocemi s autobusy. Některé zrušili, jiné zavedli, ale jezdí jinou cestou, co bylo zažité desítky let ke spokojenosti cestujících, to už není pravda. Prostě totální chaos. V našem kraji jsou vesnice dlouhé několik kilometrů, když vám tedy zruší zastávku, tak se domů pořádně našlapete. To jsem trošku odbočila, ale ne tak docela, protože tato fotka vznikla, když jsem ve městě čekala téměř hodinu a půl na holky, které jsou většinou místní a mohly si pospat. Já jsem se potulovala podél řeky Ostravice a pozorovala vodní ptactvo.


To je jiná řeka, jmenuje se Morávka a my její společnost často, cestou z hor nebo na hory, vyhledáváme. Tady jsme už s holkami na cestě. Užíváme si sluníčka a mylně si představujeme, že se blíží jaro.


Po cestě jsme objevily krásně zelené listy náprstníku, kvetoucí barvínek a dokonce jednu živou žížalu.


Když jsme vystupovaly z autobusu, spatřily jsme v lesích, pod Lysou horou velký kouř, byly jsme přesvědčeny, že tam hoří něco velikého, ale kouřilo to celé dopoledne, to asi dřevaři pálili větve.


Nemilá záležitost, malebné chaloupce se propadla střecha. Během putování naším krajem narážíme často na staré, či novější dřevěnice, které lákají k vyfocení. Ten den jsem nafotila tři, ale uvědomila jsem si, že v některých bydlí lidé a určitě by se jim nelíbilo, že ukazuji jejich majetek na internetu. Moje kolegyně, náruživá fotografka, měla tak velké nepříjemnosti, když ji jednou překvapil majitel.


A tak jsme se dostaly na stanici autobusu v obci Pražmo. Tady jsem už fotila za pochodu a pak ty fotky podle toho vypadají.


Ještě jedna zajímavost a už si to míříme domů, vlastně do města, kde mne čeká opět velká neznámá s dopravou domů. Uklidňuji se, že se to nějak časem utřese. Z okénka autobusu vidíme mladíka v kraťasech a v triku! I my jsme se během cesty zbavovaly některých svých svršků. Nebyly třeba rukavice, šály ani čepice. V batohu jsem měla uschované svoje první vlastnoručně háčkované bezprsťáky ( rukavice bez prstů, vhodné pro focení ), ani ty jsem nepoužila, ale aspoň mi je holky pochválily. Však se ještě užijí, zima teprve přijde.
Včera opět celý den svítilo sluníčko, dnes už bylo trošku pod mrakem a ochladilo se. Takový leden jsem ještě nikdy nezažila.






04 ledna 2014

První vycházka v letošním roce

Jak už jsem psala ve svém předešlém článku, holky z našeho turistického spolku se začaly ozývat hned po Vánocích. A včera jsme opravdu uskutečnily naši první vycházku. Je fakt, že začátkem nového roku by mohlo být trošku nasněženo, příroda vyhlížela poněkud smutně, ale aspoň nepršelo a nefoukal ten silný vítr, jako o Vánocích.


Pár zastávek autobusem, potom stoupání do příkrého kopce a otevřel se nám nádherný výhled na nezasněžené Beskydy, ale snad se brzy dočkáme sněhu, který krajinu úplně změní.


Kdopak tu asi bydlí? Že by baba Jaga? Chaloupka, jako z pohádky, kdysi malebná, celá zarostlá starými ovocnými stromy. Působí hrůzostrašně. Nejsem tu poprvé, několikrát jsme s rodinkou kolem ní prošli, myslím, že jsme byli i uvnitř, dveře chybí. To už bude hodně let.


Utíkáme od chaloupky na kopec, naskýtá se mi zajímavý pohled. Mraky se honí oblohou, chvíli vykukuje sluníčko, chvíli to vypadá, jakoby se stmívalo.


Jednou nahoru, jednou dolů, tak to na horách chodí.


Vzadu je masív Radhoště a my jsme fascinovány slunečními paprsky, které vystupují z mraků a dopadají na domky v údolí a zase se schovají. Všechno se to opakuje a my fotíme a fotíme, ale sluníčko je prevít a focení moc nepřeje, málo fotek se podaří. Prostě bylo to mnohem hezčí, než zachytil můj foťák.






Příroda je krásná ve všech ročních obdobích, za každého počasí, chce to jenom umět se kolem sebe dívat.

31 prosince 2013

PF 2014






Ať je pro nás všechny ten nadcházející rok lepší, než letošní, ať nám přinese zdraví, štěstí, spokojenost a všechno jenom to pozitivní!





28 prosince 2013

Nezastavujeme, máme zpoždění!


Odkud tato věta pochází, to bude většina z vás vědět. Tak asi vypadal můj předvánoční a vánoční čas. Trošku jsem to, jako obvykle, neodhadla a pak jsem se dostala do skluzu. Dárky nenakoupené, dům neuklizený, cukroví nenapečené a jiné další drobné i větší úkony, týkající se Vánoc, nesplněné a to pár dnů před 24. prosincem. To nevzniklo z lenosti, ale z důvodu plnění jiných "povinností", které jsem také během roku zanedbala a už nebylo úniku. Tak jsem se díky kombinacím, vylučování a drobnému švindlování dopídila ve zdraví do včerejšího všedního dne.
Všechno, chválabohu, dopadlo tak, jak má. Cukroví byla plná krabice, to nejnutnější bylo uklizeno, dárky pro všechny nakoupeny. Rodina se sešla v plném počtu, syn zahrál na housle koledy, dárky byly rozdány ke spokojenosti všech. Nejkrásnějším dárkem pro všechny ale byla zpráva, vlastně dvě zprávy. Příští Vánoce nás bude o dva človíčky víc!
I já jsem dostala krásné dárečky a přáníčka od rodiny a kamarádů blogových i neblogových. Komu jsem ještě nestačila poděkovat, tímto to napravuji. Všechny mi udělaly velikou radost.




Včerejšek už byl dnem odpočinkovým a pěkně jsem si ho užila. Měla jsem jenom problém přes všechny ty minulé zmatky a ruchy určit, který den v týdnu vlastně je a velmi jsem se podivila, že už je pátek. Všechno se začíná dostávat do normálu. Hurá!
Mám rozečtenou moc dobrou knížku a kupa knížek čeká, až na ně dojde řada. Holky-turistky se začínají ozývat a také mám fungl novou permanentku na bazén. Jenom to počasí je takové, jaké by asi nemělo v prosinci být, po krátké pauze nám tu zase bouří silný vítr a slunce svítí, jako o závod. Uvidíme, co nám přinese leden. Po sněhu se mi moc nestýská, vždyť jsme ho tady měli půl metru o letošních Velikonocích a ještě týden po nich.
Užívejme si ve zdraví a v klidu poslední dny letošního roku!




17 prosince 2013

Oříšky z křížků

Je poslední týden před Vánocemi a já jsem v obrovském skluzu. Nemám nic napečeno, nic uklizeno, prostě jsem pohodář... Měla jsem doposud jiné povinnosti, dá-li se tomu tak říct, ale už to postupně napravuji.

Z mé předvánoční tvorby jsem tu ukázala přáníčka z nitěné grafiky, ty už putují ke svým adresátům. Drátěné zvonečky jsou dávno rozdány. Vyráběla jsem ale ještě něco, s čím se musím pochlubit.


K těmto titěrnostem mě přivedla Anička. Její blog jsem objevila nedávno a věřte, že opravdu stojí za návštěvu. Já ale nejsem tak rychlá, takže mi moje snažení trvalo dlouho. Namísto červené bavlnky jsem použila modrou barvu, ale pár červených oříšků jsem také vyrobiila.


Letos se nám urodily maličké oříšky, práce s nimi byla opravdu titěrná, ale alespoň díky za to, protože vloni nebyl ani jeden ořech.


Oříšky jsem svázala po dvou mašličkami. Mohou se použít jako ozdoby na stromeček nebo jenom jako ozdobná vánoční visačka na dárky.


Tento jedlý dárek, jablečné křížaly a loupané ořechy, dostala Květa, ostatní oříšky jsou už také darované. Zůstaly mi jenom dva, jako vzorek.








Mějte se všichni moc pěkně, v KLIDU si užívejte předvánočního shonuUsmívající se. Já jdu dohánět to pečení, ale aspoň si k tomu zapálím voňavou svíčku a pustím koledy, ať mi to jde lépe od ruky.


Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?   V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste naj...