Jak už jsem psala ve svém předešlém článku, holky z našeho turistického spolku se začaly ozývat hned po Vánocích. A včera jsme opravdu uskutečnily naši první vycházku. Je fakt, že začátkem nového roku by mohlo být trošku nasněženo, příroda vyhlížela poněkud smutně, ale aspoň nepršelo a nefoukal ten silný vítr, jako o Vánocích.
Pár zastávek autobusem, potom stoupání do příkrého kopce a otevřel se nám nádherný výhled na nezasněžené Beskydy, ale snad se brzy dočkáme sněhu, který krajinu úplně změní.
Kdopak tu asi bydlí? Že by baba Jaga? Chaloupka, jako z pohádky, kdysi malebná, celá zarostlá starými ovocnými stromy. Působí hrůzostrašně. Nejsem tu poprvé, několikrát jsme s rodinkou kolem ní prošli, myslím, že jsme byli i uvnitř, dveře chybí. To už bude hodně let.
Utíkáme od chaloupky na kopec, naskýtá se mi zajímavý pohled. Mraky se honí oblohou, chvíli vykukuje sluníčko, chvíli to vypadá, jakoby se stmívalo.
Jednou nahoru, jednou dolů, tak to na horách chodí.
Vzadu je masív Radhoště a my jsme fascinovány slunečními paprsky, které vystupují z mraků a dopadají na domky v údolí a zase se schovají. Všechno se to opakuje a my fotíme a fotíme, ale sluníčko je prevít a focení moc nepřeje, málo fotek se podaří. Prostě bylo to mnohem hezčí, než zachytil můj foťák.
Příroda je krásná ve všech ročních obdobích, za každého počasí, chce to jenom umět se kolem sebe dívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat